joker.george

Nechci v nejbližší době film znovu vidět, natož abych někdy chtěl stejnou situaci na vlastní kůži zažít, a je jedno, z jakého úhlu pohledu by to bylo. To, co předváděli herci, je neskutečné a ve svých rolích vystupovali s citem, který zároveň trhali na kusy, a nacházejí jen ostrůvky klidu a svobody. Okamžitě mě zaujal zvolený formát, a když se s ním začalo pracovat, tak to bylo to nejhezčí z celého díla, i když se jednalo o jediný nádech.

Udržuje si to humorný nadhled a pomrkáváním se nešetří, ale film zároveň dává jasně najevo, že nejde o pouhé neškodné škádlení a označení horor si právem zaslouží. Na místo vraha se nabízí celý zástup kandidátů, čemuž šikovně dopomáhá i samotný snímek, takže nešlo neminout, a přesto mám jen částečnou úspěšnost. A z nějakého důvodu jsem si při sledování párkrát vzpomněl na Volný den Ferrise Buellera. (Netflix)

Rozleželo se mi to v hlavě a skutečně se jedná o mimořádnou pecku a nejmilejší filmové překvapení roku 2017. Guy Ritchie si k obrazu svému přizpůsobil i Artuše a je to jízda ve velkém stylu, která mi vykouzlila úsměv na tváři, a to tato legenda patří k mým nejoblíbenějším. Slabší efekty na dokreslení příběhu stačily a zbytek součástek už jede naplno, snad to bude stejně dobře fungovat i při reprízách. Řadím se do zástupu lidí, které mrzí mrzké výdělky a nulová šance na pokračování. A říkal jsem si, že mi jsou oči Àstrid Bergès-Frisbey povědomé, ale vzpomněl jsem si až po krátkém hledání. (Boskovice, letní kino)

Charlize Theron a akce. Dva vrcholy, kterých si ve filmu užijete vrchovatě a prakticky ani na minutu nezmizí. S ostatním už je to horší, hlavně ve světle předchozích dvou bodů. Zvraty se snaží být tak překvapivé, až jsou snadno předvídatelné, ostatní herci toho moc nepředvedou a hra s vypravováním se dala zužitkovat lépe. Ještě jednou se ale vrátím k perfektní Charlize Theron, kterou bych rád viděl v pokračování, a akci, i když pro mě není tou nejlepší v tomto roce. (Boskovice, letní kino)

V úvodní akční sekvenci, která ještě přímo řešila resty z minula, jsem ,,pouze" uznale pokyvoval hlavou. Pravá jízda začala vzápětí, sice k ní nevedla nejoriginálnější cesta, ale kdybych o tom chtěl v tu chvíli přemýšlet, tak mi ujede vlak, jelikož v rychlém sledu střídá jedna lahůdková akce druhou a rozdané headshoty jsou stejně efektní jako efektivní. Je to větší než jednička, svět se značně rozrostl a je to ku prospěchu, žádná vada na kráse, která by z toho mohla plynout, se neobjevila. (Boskovice, letní kino)

Alfou a omegou snímku je audiovizuální stránka. Podřizuje se jí úplně všechno, a jakmile by ji něco mohlo jen trošičku brzdit, tak se to odsune na vedlejší kolej, včetně příběhu. Já jsem si tuto úlitbu a exhibici vychutnával plnými doušky a nepřetržitého stříhání na hudbu jsem se nepřejedl. Nechtěl bych však být v kůži toho, kdo při sledování trpěl a film mu připadal jako naleštěná ozdobu s prázdnotou uvnitř. A čekal jsem, že si po zhlédnutí rozšířím své portfolio písniček, a tohle očekávání se naplnilo vrchovatě. (Boskovice, letní kino)

Vraždou sice započne detektivní vyšetřování, ale ta zároveň odstartuje i stále aktuální problém v podobě rasismu. Žádná ze stran barikád si nenechá zacházení líbit a řeší a tvoří ho po svém, tak mezi nimi vzniká pnutí, které ubližuje pátrání a lidem, kterých se smrt dotkla nejvíce. Nakonec se však dočkáme spolupráce a na spadnutí je i oboustranný respekt policistů. Nejde však o vzorné mravní poučování, abychom se k sobě chovali hezky, aby svět byl krásnějším místem. Samotné rozuzlení s motivem je až absurdně triviální, ale právě to přidává činu na nepochopitelnosti a příšernosti.

Kéž by se Emmerich utrhl ze řetězu nebo aspoň ohromoval měřítkem a pořádně si s nápadem vyblbl. Takhle aspoň druhou hvězdu trochu obhajuje občasná nadsázka a uštěpačnost s nijakou prvoplánovou kritikou. Tatum film neutáhl, a dokonce měl ještě méně charisma než Jason Clarke, děkuji aspoň za účast Foxxe. Z akce si možná budu pamatovat jenom automobilovou honičku a chtěl bych vědět, koho napadlo, že stopáž přes dvě hodiny je dobrý nápad.

Věřím, že by to byl dobrý film, i kdyby se pojednávalo pouze o plošině a lidech na ní. Takhle stojí výsledek ještě o úroveň výš, ale bylo by lepší, kdyby snímek neměl žádnou možnost na získání inspirace. Ani nevím proč, ale film mě dostal, a to navzdory tomu, že používá prostředků, které, pokud se to s nimi umí, většinou fungují spolehlivě, navíc však už nic nepřinesou. Napětí se celou dobu buduje solidně a nejde o pouhé čekání na to, až se to konečně stane. Jakmile k výbuchu dojde, tak už nenastane čas na zklidnění. Na postavách mi záleželo, kamera skoro až s láskou zabírala probíhající peklo a já jsem si mohl dovolit vydechnout až na úplném konci.

Už jenom kvůli Eastwoodovi a Hanksovi nemůžu snímek neobdivovat. A teď nemám na mysli pouze jejich věk, ale i to, co v něm dokáží vytvářet. Natočili spolu lidský film, ve kterém mě do sebe vtáhla každá rekonstrukce přistání, zdárně se vyhnuli nabízejícímu se nekritickému zbožštění a adorování hrdinství a také se jim povedlo zdůraznit důležitost probíhajícího vyšetřování. Já jsem k tomu ještě poslouchal, co se dozvím od postav, protože měly co říct. Přitvrdit se však mohlo ve zpochybňování paměti.