Recenze (956)
Kniha džunglí (2016)
Podobně jako známá animovaná klasika, kterou jsem si už pustil nesčetněkrát, má i tahle verze velkou šanci, že ji stihne podobný osud a budu ji sjíždět pravidelně. V jádru sice zůstává pohádkou, ale i tak se ji daří nedržet se typických šablon a pěkně si pohrává s charaktery, jejich motivacemi a barvitostí. Zobrazení a propracování džungle s její faunou je úchvatné a připadalo mi, že ji mám na dosah ruky. 4,5*
Den nezávislosti: Nový útok (2016)
Myslím, že filmu nepomůže ani dalších dvacet let, kdy by na něj šlo pohlížet s úsměvem a pochopením, že se opět jedná o našláplou a nevinnou oddechovku. Nová krev se staré gardě ani nepřiblížila, a to měla trestuhodně mnohem více prostoru. Destrukce je sice opět ukázková, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nenabízí něco neviděného a jako taková mi nedává moc radosti z toho, že jsem se na toto pokračování podíval.
Rogue One: Star Wars Story (2016)
Chybělo mi jediné, a to vypjatější emocionální okamžiky, přitom mi někteří hrdinové k srdci přirostli a už teď je beru jako právoplatnou součást Star Wars. Naopak o akční či pamětné scény není nouze, pomrkávání pro fanoušky se mi nepřejídalo a hláškování bylo v únosných mezích. Navíc jsem byl jednoduše rád, že jsem se opět vrátil do mého oblíbeného světa a nemyslím si, že bych byl kvůli tomu v hodnocení slepý, spíš bych se naštval, kdybych dostavil pokažený výsledný produkt. (Třebíč, kino Pasáž)
Spectral (2016)
Příběh sice není odfláknutý a má i lepší momenty, ale ví o sobě moc dobře, že zde není tahounem, takže při první možnosti ustupuje prakticky nekončící, avšak přehledné akci s pohlednými momentkami. Za umístění do průměru může konec, který přinesl nijaké odpovědi a nenechal žádné otázky, které by film nějak ozvláštnily. (Netflix)
Rozhovor (1974)
Na mysl se mi krade kacířská myšlenka, že se jedná o nejlepší Coppolovo dílo. A v některých ohledech, jako je třeba pátrání a rozklad Harryho Caula, tomu tak dokonce může i být. A vím, po čem můžu sáhnout, když budu chtít vidět něco vtahujícího, napínavého a deprimujícího. Jenže díky intenzitě, která je vyhnaná na maximum, to nebude tak časté.
Legenda o slavném návratu (2000)
Ke golfu nemám prakticky žádný vztah, ale přesto mě zatím každý film, který o něm pojednává, oslovil. A ani tento není výjimkou, zvlášť když je golf umně propojovaný s láskou a životem, přičemž se na to krásně kouká i poslouchá. A neměl jsem pochyb, že je to upřímné, nejedná se tak o uměle nastavovaný balast. O tom, kdo film režíroval, jsem neměl nejmenší ponětí, o to větší jsem měl radost, když jsem to v titulcích zjistil. Nejlepší role Willa Smithe a divím se, že nezůstal pouze u rolí, kde by mohl předvádět svůj talent.
Ztraceno v překladu (2003)
Děkuji za doporučení. Dostal jsem velice osobní a citlivý kus umění, díky čemuž mohu film pojmenovávat jedině pozitivními jmény.
Kosmo (2016) (seriál)
Dobře jsem se bavil, od srdce se zasmál a plesal třeba i nad tím, jak vkusně je zakomponovaná vulgarita, a užíval si tak poměrně originální český počin. A přišlo mi, že seriálu spíše dech docházel, než aby ho postupně nabíral. Stejně se ale našla hromada pozitivních věcí, které vyžadovaly i hlubší znalosti, kterými jsem možná ne vždy oplýval... A Martin Myšička se rychle probíjí mezi mé nejoblíbenější české herce.
Neuvěřitelný život rockera Coxe (2007)
Nápad nevydržel dostatečně dlouho na to, abych i přes relativně krátkou dobu nekontroloval hodinky. Kdyby byla stopáž půlhodinová a vynechala by se opakující či k ničemu vedoucí omáčka, jednalo by se o prvotřídní komediální bombu. Takhle jsem jen kroutil hlavu nad promarněným potenciálem, což se odráželo na opravdu dobrých vtipech. Písničky byly fajn. (Netflix)
Svědek (1985)
K rolím, se kterými mám spjatého Harrisona Forda, přibyla nová a zároveň mám další film od Petera Weira, který můžu s klidem doporučit. Příběh se vydá ne tolik probádaným směrem, co se detektivek týče. Poměrně známé jsou akorát mezilidské vztahy, a ani ty nakonec nejsou zakončeny tak, jak by se jinde dalo s úspěchem očekávat.