decouble

Přirovnání k Rambovi sedí nejenom protože hlavní hrdina pobíhá divočinou, kosí záporáky a vypaluje si improvizovaně svoje krvácející rány. Ono to sedí i v tom smyslu, že tenhle Kostěj se řídí a přežívá díky Stalloneho životní filozofii, kterou manifestoval Rocky v šestým dílu: "Není to o tom, jak tvrdě dokážeš udeřit, je to o tom, jak tvrdě to dokážeš schytat a jít pořád dál. Tak se vyhrává."

Klenot, který by se skvěl jako vrchol Festivalu otrlého diváka. Lynch celou dobu kráčí na hraně braku (prolínačky vypadají jako parodie ze South Parku, metalová kapela tam střihne na pokyn Presleyho) a poeticky násilnýho filmu, který je rámovaný jako pocta Čaroději ze země Oz, což vytváří zvláštní mix, na který každý divák reaguje po svém. Protože si to musí přebrat. Na rozdíl od většiny takto intenzivních brakových filmů má ale Zběsilost v srdci absolutně geniální obsazení, a to jak v hlavních rolích, tak v těch vedlejších - často typově trochu záhadných postav. Cage a Dern jsou naprosto skvělý, ale pokaždý kdy se objeví démonicky slizký Dafoe, tak je schopnej si každou scénu ukrást sám pro sebe.

OK, má to srdíčko, což asi potřebuje cokoliv, co má být v českém fotbalovém kontextu úspěšné. Ale když "Vyšehrad: Fylm" v žánru fekální komedie porovnáme s "Párty Hárder: Summer Massacre", je to zoufale nevtipné. Ano, oba filmy střílí vtipy kadencí kulometu a oba občas vystřelí naslepo, ale zatímco Vyšehrad vlastně zůstává konvenční zábava pro masy (s předvídatelnými vtipy), Párty Hárder se nebojí tlačit vtipné situace do absurdity a vytasit s něčím opravdu šíleným. Takže když ve Vyšehradu dojde ke scénce, kde Lavi omylem zasune do mámy přítelkyně, tak je to sice legrační, ale zároveň čajíček oproti vrcholně překvapivýmu zásunu do vlastního otce (první Párty Hárd), což je scéna, která navíc korunuje hrdinovu cestu za ztrátou panictví.

Bylo to lepší než Jay and Silent Bob Reboot. Párkrát jsem se zasmál. Metarovina byla uměřená. Ale ve výsledku ten film akorát říká banální věc, a to že je smutný, když umře někdo, koho máme rádi. Všední poselství je rozhodně v pohodě, I a II doslova stáli na jednoduché myšlence a to, že žít obyčejnej život je fajn, když kolem sebe máš lidi, co máš rád (a hlavně ženu, která tě miluje). Clerks III už ale tenhle důležitej optimismus postrádají, zbývá jen hořkosladký ohlídnutí do minulosti a smrt. ___ Jestliže Jay and Silent Bob Reboot byl něco jako nepovedenej školní sraz, tak tohle byl první hezkej pohřeb, kde se trochu zavzpomíná a malinko zapláče a docela hodně i zasměje. Takže OK, díky?

Všechno je to jeden velký dlouhý prolog naplněný tunou dějové vaty. Osmá epizoda byla docela fajn. Kdyby tu vatu z prvních sedmi zkrátili na dva díly, byla by to vlastně super fantasy (ty peníze jsou fakt vidět), byť s nesympatickou frackovitou hlavní hrdinkou (opravdu by nesmrtelný elf trávil věčnost hledáním pomsty?). Takhle je to spíš otravná fantasy variace na seriál z díly J. J. Abramse, zmatený vyprávění (v jaký části Středozemě jsme většinou netušíme), který každou půlhodinu předkládá další kus nezajímavé záhady (např. kdo je postava x?, k čemu slouží předmět x?) a kupí (spíš) očekávané zvraty, které do tolkienovskýho světa vůbec nesedí.

Strašně těžko uchopitelný (a bohužel nedoceněný), protože k tomu všichni přistupujeme jako k další devadesátkový taškařici s Jimem Carreym. Pak se ale vynoří i mírně dramatická linka o divným stalkerovi z doby rozkvětu kabelový televize. Carrey tu hraje postavu bez vyloženě vlastního charakteru, někoho vychovaného televizí (v dětství nedotčeného patřičným sociálním kontaktem), který umí jen napodobovat, co za ty léta stokrát viděl v televizi, ale v jádru vlastně opuštěnýho malýho kluka, co hledá kamaráda. A ta možnost někoho imitovat je voda na mlýn pro jeho herectví, takže Cable Guy je konstruován jako Carreyho one man show nejen, protože tu je obsazen komik na vrcholu svých sil, ale protože si to přímo žádá jeho postava (a mimochodem jeho cover verze Jefferson Airplane je boží!). ___ Přesto si Cable Guy troufnul jít dál, než většina jeho ostatních filmů z 90. let, ne protože se zdá být vážnější, ale protože do tohodle žánrovýho mixu nacpe nejbláznivějšího komika svý doby a zároveň se nebojí něco říct o soudobý americké společnosti. A to že je vlastně závislá na nepřerušovaný možnosti přijímat konstantní proud informací a zábavy v dobré obrazové kvalitě a udělá pro to cokoliv (v Carreyho parodicky vizionářských monolozích lze i cítit předvoj závislosti na internetu). ___ Zároveň se na to dá koukat taky jako na hyperbolický obrázek americký společnosti postavené na povrchních "small talcích". Tyhle drobný vyprázdněný dialogy se člověk musí v průběhu života naučit, aby ve společnosti dokázal fungovat, ale běžné filmy a televizní seriály vlastně tenhle denní mikrosvět vůbec nereflektují, a tak se člověk, kterýho vychovala jenom televize (Carreyho Chip) nikdy neměl šanci naučit, že když vám někdo řekne "kámo", neznamená to, že jste přátelé. ___ Krom toho potěší obsazení vedlejších rolí a různých camei (Jack Black, Kyle Gass, Bob Odenkirk a Ben Stiller jeho dvojrole, která běží na pozadí celým průběhem filmu, aby se zdůraznila pointu)

Ano, došlo i na citaci Společenstva prstenu: "They are coming". Ale jsme v půlce a pořád nikdo nepřišel! Ale za to se nám rozběhla třicátá dějová linka, kterak sestra jedné z vedlejších postavy začne navazovat vztah se synem jedné ještě víc vedlejší postavy. Bravo! Třeba se někdy dočkáme i prstenů!

Celkově strašně divná koncepce aneb proč proboha do 104 minut musí vecpat, na jakej díl vzpomíná David Beckham? Nejzajímavější bylo vzpomínání producentů na to, jak dělali casting hlavní šestky, dokázal bych si představit povedenej dokument s nějakým starým footage z 90. let, ale to by to HBO nemohlo prodávat jako školní sraz celý party po patnácti letech. Každopádně by to mohlo být zábavnější, než tenhle polobulvární mišmaš moderovanej podlézavým nekonfliktním medvídkem Cordenem. Jinak je to spíš bolestný koukání na to, jak si polovina herců botoxy zmrvila obličeje. Paradoxně jediný dva normálně a pohodově působící lidi byli Matt LeBlanc a Lisa Kudrow, tedy ti, co byli v seriálu o něco víc komický figurky. Perryho svítící chrup mě děsil ještě víc, než ztuhlý kachní obličej Courteney Cox. Otázka zní, jestli to nebyla úmyslná narážka na epizodu s Rossovými vybělenými zuby. :D

Policajt nebo rošťák vypadá jako takový předvoj amerických vysokorozpočtových guilty pleasure béček z 80. let o nezkorumpovatelným drsňákovi, co se s nikým a ničím nepáře. Je to dobrý řemeslo s hvězdnými herci, ale je to tak ustřelený z reality, že to už balancuje na hraně parodie na svůj žánr.

Vždycky mi bylo líto, že v porcování rozpočtu hongkongských kung fu filmů nikdy moc nezbyde na maskéry, a tak tu lidi hrající starý postavy pobíhaj v legračních parukách a špatně nalepených knírech. :D Ale Sammy Hung a jeho student jsou fakt vtipná dvojka a některý frky a nápady v choreografii jsou skvěle vypointovaný a vyloženě pobaví i po letech. A celý ten bláznivej tón filmu pak asi nejlépe vystihuje závěrečný "buttcheeks to head KO kombo", vypadá to asi jako kdyby Jim Carrey v 90. letech dělal taky kung fu. :D