HOFMAN

Jestli ta prodloužená verze nebude, tak to Ridley tentokrát úplně nezvládl, doufám, že bude, protože tohle nebyl film, ale útržky.

U polosmutné trilogie od Linklatera jsem se snažil se držet, ale v tomhle případě musím dát 5. Nevím, jestli předloha a scénář jsou jen červená knihovna, ale charisma Eastwooda a Streepové, a k tomu tradiční Eastwoodova uvolněná režie, do které mu díky jeho Malpaso Productions nikdo nekecá, to je moc silná kombinace na to, aby to člověka nezasáhlo.

Možná že na někoho je točit film sám o sobě už trochu za hranou a sebestředné, ale řekl bych, že tenhle milej film je prostě skvělou inspirací pro mladý lidi, kteří by se filmu chtěli věnovat, ale nejsou k tomu nikým vedení. Krásně totiž ukazuje, že v první řadě nezáleží na škole nebo nějakých poučkách, ale na vášni a touze. Člověk může během dospívání být zakřiknutý a šikanovaný, nemusí se pohybovat mezi filmaři a místo jízdy mu může stačit rozklepaný dětský kočárek na prkně s amatérskou kamerou přilepenou izolepou. A místo mezinárodních soutěží pro začínající filmaře člověk může točit a stříhat videa s rodinou a ze školních akcí. A přesto se může stát jedním z největších filmařů všech dob, když ho někdo trochu popostrčí. Myslím, že právě tohle dospívání se odráží ve Spielbergově tvorbě, která je většinou taková bez výplní. Spielberg vždycky vypráví obrazem, ale ten obraz nezastiňuje příběh a člověk tak má pocit, že prostě v tom Jurském parku je. A když je potřeba trochu té kusí kůže a velkoleposti, John už se o to postará...

Tohle téma je pořád aktuální a opakuje neustále dokola, jen v jiných kulisách a obdobích. Na území, kde lidé ještě žijí v nějaké přirozené kontinuitě, se objeví velmi ceněná surovina, kterou potřebuje k pohybu umírající chaotický svět, kráčející ke zdánlivému pokroku a k lepším zítřkům. Svět, kde se univerzální ego potřebuje neustále manifestovat ve hmotě. Původní obyvatelé se nechají zkazit a ovládnout,  aby je potom zlikvidovala cizí mocnost a vnutila  jim své pokřivené hodnoty. Ať už původní obyvatelstvo zůstane nebo před hrůzami rozpoutanými mocnostmi uteče jinam, kořeny a kontinuita jsou poškozeny natolik, že je velmi snadné takovými lidmi manipulovat a slibovat jim zdánlivou integraci, vzdělání a jiné rádoby bohulibé věci. A pak je tu vždycky nějaký ten bodrý strýček, který pod zástěrkou zdánlivého humanismu kšeftuje se zbraněmi, humanitární pomocí (různé farmaceutické pokusy), rádoby vzděláváním, apod. Smutné na tom všem je, že když se jedná o historický film nebo třeba fantasy/sci-fi, tak to bereme jako nějaký příběh, co odvál čas, ale v současnosti pořád pochlebujeme volbě menšího zla, sociopatickým politikům, kteří nezvládnout řídit ani sami sebe, kšeftování se zbraněmi, vnucování všemožných ideologií, kde se musíme postavit na nějakou stranu, apod. Kulisy a doba je jiná, ale princip se nemění a jak v menším tak ve větším měřítku se prostě opakuje. Ale tak jako všechno, co už je prohnilé, prostě jednoho dne skončí, to je nevyhnutelné. Takže díky za další film, který v historických kulisách vypráví příběh současného světa.

Myslím si, že tohle by Danny Boyle nedopustil, minimálně ne obrazově a střihově. Ale kdo ví. Mám pocit, jako kdyby finální díly různých delší dobu budovaných sérií postupně napadal jakýsi virus. Částečně kdysi trochu líznul třeba Pottera, ale tady to jako v případě GOT a SW byla plná dávka. O jaký virus se jedná? Člověk nemá pocit, že se divá na finální film, ale pouze na jednotlivé scény, které se na jedné straně snaží odkazovat na něco z minulosti, na druhé straně chtějí jako kdyby odrážet současný svět, a ve výsledku to pak vypadá pouze jako šablony bez duše, kde není prostor pro nějaké charaktery, motivace, prostě příběh. Někdy mám pocit, jako kdyby si scénáristi pročítali fanouškovské příspěvky na internetu, pak si načmárali lihovkou na tabuli pavouka toho, co bude fungovat, a pak z toho vnikne cosi, co ale už z principu nemůže fungovat jako příběh. Zkrátka mám pocit, že tak jako u mnoha jiných zakončení i tady tvůrci sázejí na to, že se jedná o svět, který si tak nějak už žije svým vlastním životem, a tak už není potřeba žádný pořádný příběh, a stačí pouze sled jednotlivých poslepovaných situací, ještě k tomu dost nezajímavě natočených. O hudbě raději nemluvím, pochopil bych to u Plánu útěku nebo Ramba, ale ne u Bonda. Některé jednotlivosti se mi líbily, proto asi trochu z nostalgie nejdu s hodnocením níž, ale takhle to alespoň pro mě prostě nejde. Snad tento film poslouží třeba jako varování pro finálního Indyho…

S Rosemary má děťátko je to podobné jako s Omen. Strach zde není úplně vidět, stojí často úplně mimo obraz i zvuk, přestože je přítomen. Z toho důvodu je zřejmé, že různé remaky prostě nemají smysl, pokud pracují jen s lacinými efekty a lekačkami, kde už není prostor na to, aby se opravdu znepokojující atmosféra měla možnost vůbec zrodit. Ta totiž vychází z archetypů, které si nosíme v sobě, nebo spíše jsou kolem nás.

Atmosférou a vůbec celkově mi dvojka připomíná nejvíc asi dvojku Jurského parku. Potvory jsou tu více vidět a je to celé akčnější, ale méně to drží pohromadě jako celek. Nejvíce to skřípe při střídání třech lokačních linií, které si myslím nefunguje úplně nejlíp, ale zase je to taková letní oddechovka, kde je asi zbytečné čekat kdovíco. Pořád je tu cosi, co ve mně vyvolával Jurský park, Vetřelci, ale i třeba hry typu Far Cry nebo Crysis, takže na trojku asi bez přehnaných očekávání zajdu.

Další střípek do audiovizuální mozaiky Malicka bez začátku a konce. Film, který jde za hranici myšlení a souzení. Moc vysoké hodnocení tady nemá a ani ho asi nevidělo mnoho lidí. A přesto možná jednou bude patřit k tomu nejhodnotnějšímu, co vůbec může audiovize předat a ovlivnit. Jelikož se nesoustředí primárně na člověka, ale tentokrát na Celek, který se také dívá a vnímá. A právě proto může změnit mnohem více, než si člověk dokáže vůbec představit. Protože nezneužívá prázdných slov a pojmů, ale soustředí se jen na ty nejpodstatnější. Zkrátka dokonalost, kterou ale nelze posuzovat myšlením, ale jen vlastním nitrem. A to jde jen s Bohem, Přírodou, Vesmírem, Celkem, Pravdou, atd. přestože To označujeme různými jmény a žádná filozofie ani náboženství to nemůže plně obsáhnout. Nebyl to zážitek, ale zkrátka pohlazení, jako když se člověk dotkne buku, zaposlouchá se do větru, nebo pohladí zvíře :-). Protože v takových chvílích je jedno s pravdou.

Po zhlédnutí devátých Star Wars cítím potřebu se delším textem taky vyjádřit k tomuto dílu, o kterém nevím, jestli ho mám počítat vůbec ještě do kinematografie. Myslím, že jsme došli na hranici čehosi mezi kinematografií a epileptickým blikáním, kde už ani není scéna, jen přestříhávání z blbosti na blbost. Mladší publikum opravdu lituju, pokud nejsem už vážně senilní já. Shrňme si fakta. Stará původní trilogie byla jakési postapo. Představila nám zhroucený svět, ne ovšem na Zemi, ale v galaktickém měřítku. Příběh občas zmínil zašlé slávy Republiky, ale vše se odehrávalo ve světě, který se rozkládal, jen občas někde byla nějaká zapadlá díra, kde se dalo ukrýt a narážet na trosky něčeho zašlého. Když přišel Lucas s novou trilogií, byl mnohem revolučnější, než jsou tvůrci trilogie nejnovější. V nové trilogii nám totiž Lucas představil to, co zaniklo. Nějaký systém, civilizaci, která už ve staré trilogii neexistuje. Proto se pořád tolik zaobíral různým politikařením. Trochu se mu to vymklo z rukou, a kdyby pustil k režii někoho, schopnějšího, kdo by z toho, co se mu honilo v hlavě, udělal hodně dobrý film, bylo by vyhráno. Přesto to ale mělo nějakou tvář a jedničky a nuly občas přeřval Williamsův orchestr a ukradl si pozornost hlavně pro sebe. Nejnovější trilogie ale žádnou tvář nemá. Bohužel nakonec nemá. Na nic nenavazuje, s ničím nepřichází, jen na něco odkazuje, nebo splétá pavučinu čehosi rádoby nového, hlubšího a temnějšího, co nikam ale nevede. Vždyť už ani ten John neudrží nějaké téma, a hned to utne, protože tady už nejsou ani žádné scény, ale pouze blikající výjevy. Přitom věřím, že ve hrách a knihách se Star Wars tematikou nějaký příběh být musí, jinak by ta fanouškovská základna nebyla tak silná. Přesto všechno ale hodnotím devítku tak nějak smířlivě. Přijde mi, že poslední film utírá osmičku a vedlejší méně hravé filmy tím, že mocně sděluje: „Jsem jen a pouze černobílá pohádka. Nikdy jsem nic jiného nebyla a měli byste se s tím smířit. Zahoďte světelné meče do oceánu nebo zakopejte hluboko pod zem. Tohle není svět, kde se dá stavět na psychologii postav nebo filozofických otázkách, tak už v tom nic složitého prosím nehledejte. Je to jen pohádka o dobru a zlu, a i když se to tak možná v posledních dvou dílech netvářilo, věřte, že tomu tak je. Nechte Star Wars už spát, když jste nedokázali udržet jejich jednoduchou pohádkovost. Oni jsou jenom pohádka a já vám to předvedu tak, jak jste to ještě neviděli.“ Takže asi tak něco no. Ta pohádkovost zde totiž byla převedena do absurdna, a působilo to, jako by ten film chtěl opravdu světu říct, že Star Wars hlubokomyslné nejsou a patří už minulosti, pokud se to přežene s moc velkým zamotáváním, u kterého příběh ani návaznost situací nedrží pohromadě. Další problém je taky ten, že tady už vůbec není podstatné, co je čí představa, vzpomínka, vize, atd., protože to, co představuje jenom nějaký symbol, je zde zhmotněné. Často nevíme, jestli to, co vidíme na plátně, patří ještě do materiálního světa, nebo už je to jen metafora. Nemyslím duchy, ale například armáda Palpatina nebo Ford. A když už nejde rozeznat tohle, když už to nedrží obrazově pohromadě, je asi opravdu na čase, aby přišel konec. Pokud chtěla nejnovější trilogie světu říct, že ač si dobro a zlo někdy pleteme, nakonec je od sebe vždy rozeznáme a existuje doopravdy nějaké univerzální božské dobro, tak se jí to povedlo. Pokud se na to smířlivě koukat nebudu, budu muset přiznat, že se to povedlo spíše náhodou, než že by to byl záměr. Asi tak.

Posvátná geometrie (kruhy, mandaly, zlaté řezy lastur a galaxií...) skoro v každém záběru, vzpomínky kdykoli vyvolatelné z vláken vlasů a meditativní hudba. Už jen to má univerzální přesah.