ledzepfan

3,5.. Po metronomicky přesné první části přišlo očekávané vyvrcholení, které mé nadšení prudce schladilo i když je to ve výsledku vlastně fajn film. Bohužel, Villeneuve se naprosto bezdůvodně odklání od předlohy, klíčové motivy knihy splachuje do hajzlu a zbytečně si vymýšlí nějaké své "zlepšováky". Vůbec by ty změny nevadily, kdyby to fungovalo a drželo těžiště knihy, ale Villneuve ani Spaihts prostě nejsou geniální Herbert a podle toho to bohužel vypadá... Zklamání roku na které se ale pořád docela dobře kouká.

Rozhodně je to vizuálně hezké, v jednotlivostech nápadité a celkově jaksi chytlavé, ale zároveň je to až příliš postmoderní, roztěkané a příliš mnoho věcí v ději tam nedává smysl (jakože ani v rámci  manýristické stylizace toho světa).. Chtěl bych tomu bezmezně fandit, ale nějak mě to nepřesvědčilo. Především poslední díl je naivně křečovitý a bolavě přiblblý.

Geniální.. V rámci Dupieuxe spíše průměr a standard, ale jeho průměr a standard je pořád vrchol autorské, imaginativní a osvobodivé filmařiny.

Poměrně ucelený portrét fascinující a vrstevnaté osobnosti.

Zatvrzelý adolescent v mužském těle nám zase servíruje infantilní řetězec badass momentů naroubovaných na příběh tak pitomej, že by se dal krájet... OK. Má to být brak, je to brak.. férovka.

Velká paráda.. Ty hry tam jsou, ale namísto strohé, otrocké adaptace to je osobitým způsobem svěží a lehké.

Je to překvapivě dobrej film a já si tímto sypu popel na hlavu jak jsem podle traileru soudil, že to bude nejspíš volovina. Není. Vše co mi v traileru nesedělo má ve filmu jiný kontext a vyznění. I ta Kirsten Dunst, kterou spíš nemusím a kterou Garland vytáhnul z toho hereckého zapomnění, tady se svým důstojně nevybotoxovaným obličejem parádně seděla. Má to super kameru co umí dramatické celky i artové hry s hloubkou ostrosti. Má to luxusní zvuk (kdy třeba střelba zní reálně nekompromisně) a atmosférickej soundtrack. Je to sympaticky apolitické (není z toho cítit nějaká agenda a není tam vyloženě dobrá a zlá strana). Herecky je to koncert (a speciálně pro Cailee začínám mít slabost). Režijně vyvážené a pevné. Má to uvěřitelnou psychologii.. Navíc je to celé namotané na motiv humanistické/reportážní/válečné fotografie, což je pro fotofetišistu prostě lahoda (exhibuje tam jak Sony α7 s Leica sklem, tak třeba i Nikon FE2, Cailee tam vyvolává filmy v uprchlickém táboře.. no prostě žůžo-labůžo).. Jedinou výtku bych měl k tomu, že jak je to celou dobu poměrně syrové a realistické, tak je tam pár okamžiků kdy se tahle realističnost nabourá nějakým filmovo-klišoidním postupem. Blbě se to vysvětluje bez spoilerů, ale konkrétně řešení situace vojáka s červenými brýlemi prostě působí zbytečně lenivě. Nebýt těchto drobností, klidně bych šel i na plnou palbu.. Koho nezajímá fotografie, nechť si z mého hodnocení půl až jednu hvězdu odečte.

Ze začátku jsem to nenáviděl.. Ta vizuální, jakože cool, stylizace byla moc na sílu, retrospektivy do želváckého originu byly jaksi jalové, celé to působilo jako něco co jsem už viděl jindy a lepší.. Pak se ale začalo ukazovat, že to má fajn živé dialogy, které postavy navzájem stmelují tou potřebnou chemií.. začalo to šlapat, v průběhu to dostávalo tempo, příběh (jakkoliv jednoduchý a vlastně už po dvacáté zrecyklovaný) se stočil do směru který mi hodně sednul, ukázalo se, že to má chytlavej soundtrack a u parádního kaiju finále jsem si už jen chrochtal spokojeností.. Moje nejoblíbenější želvácká variace je sice pořád ta seriálová z roku 2012, ale jsem fakt rád, že i dnes, tohle někdo dokáže uchopit správně a ani další generace nebude ochuzena o kult mého mládí.

Nenápadné, neokázalé, nohama na zemi stojící.. a přitom (nebo možná proto) silné.

Zatím seriálový peak roku 24.. Obrazově je to vymazlené tak, že každý záběr je jak fotka H.C. Bressona (a ta Leica na tohle řekl bych odkazuje) kdy černo-bílá je fakt hluboce černo-bílá s téměř až taktilní strukturou (na to je fakt radost koukat). Obsahově je to metronomicky přesné. Drží to náladu a těžiště knihy.. jak v přesných charakterech, tak v jemném vtipu a té neuchopitelnosti s jakou Ripley tancuje na minovém poli vlastních lží.. Je to plné drobných detailů a režijních nápadů které diváka vtáhnou do každé (!) scény. Jednotlivé peripetie knihy si už přesně nepamatuju, ale mám pocit, že poslední cca třetinu už Zaillian adaptuje knihu hodně volně (a stále kvalitně) a snad i chystá půdu pro pokračování... Drobnou výtku bych měl snad jen k finále, které (SPOILER) z Toma udělalo trošku většího masterminda než ve skutečnosti je (nebo by měl být).