ledzepfan

Čekal jsem nějaké to kultovně-brakoidní guilty pleasure, ale ono je to překvapivě progresivní a sofistikované..

Tohle je pro mě hodně zvláštní situace.. Na jednu stranu jsem dokoukal sérii seriálu, který je po všech stránkách parádní.. Na druhou stranu jsem sérii zkonzumoval tempem cca 1 díl za 2 týdny, protože mě vlastně moc nezajímalo jak to celé bude pokračovat.. Všechno se sune kupředu tak pomalu a tak moc do všech stran otevřeně, že mě to po celou dobu hodně ohleduplně nudilo.. Navíc.. Po Boardwalk Empire a o kus slabších Peaky Blinders, je tohle další, podle stejného receptu uvařená polívčička.. A už se to -popravděřečeno- poněkud zajídá..

Bylo to moc fajn dokud nedošlo na aligátory.. Takže asi 10minut.... Potom už to byla jenom čirá absurdita. Když je ve filmu realita úplně vyhozená z klubů a divák ví jen to, že se nemá čeho chytit (protože tady evidentně může aligátorovi z prdele kdykoliv vyplavat ponorka, nebo protagonistům vyrůst na čele ocelová pěst drtící krokouše), je to na houbelec.. Na napětí se nehraje protože velmi brzy je jasné, že tohle je větší sci-fi než Star Wars, jediné dvě důležité postavy jsou moc důležité než aby chcíply a ta hrstka anonymů je zase příliš anonimních než aby se o ně někdo jakkoliv bál... Velmi zručně natočená kokotina..

Škoda nevyužitého potenciálu... Vypadá to, že 90%rozpočtu padlo na dost povedeného pavouka a už jaksi nezbylo na to všechno ostatní co tvoří kvalitní film (nebo třeba jen horor)..

Po Orange is the new black jsem potřeboval žensko-vězeňskej nášup a tak jsem šáhnul po tomhle (ve hře byly ještě španělky se svým Locked up, ale to si dám následně).. Musím říct, že jsem rád, že po OITNB, které se zaměřovalo spíše na tu sociální a osobní roviny, se Wentworth soustředí spíše na mocenskou přetahovanou... Na druhou stranu musím přiznat, že 4 rudé (po konci čtvrté série) dávám s odřenýma ušima, jen proto, že jsem u toho občas fakt napnutý.. Jinak je to totiž absolutní absurdita, která má s realitou společné snad jen to, že existují ženské věznice.. Kdyby svět fungoval opravdu tak nesmyslně jako tady fičí scénář, tak celý svět za týden zanikne a ani šváb nepřežije.. Logika, uvěřitelnost, smysluplnost.. to vše zde téměř naprosto absentuje.. Tohle prostě divák musí skousnout, nebo v lepším případě dobrovolně přistoupit na tyhle pravidla hry.. Když se mu to podaří, užije si parádní jízdu plnou zástupů výstavních psychopatů, kulervoucích zvratů, nekonečných frustrací a hezky prokreslených charakterů (mě připadá i ta neoblíbená Bea jako trefa do černého)... Wentworth se nebojí ničeho a jako hrušky zde padají i postavy které by všude jinde měly automaticky status nedotknutelnosti... Až je to vlastně ve výsledku dlouhodobě únavné a vyčerpávající. Docela bych ocenil nějakou výraznější intervenci zdravého rozumu aby měl divák aspoň občas pocit, že postavy kterým fandí mají šanci nejen náhodou přežít sérii, ale třeba i si pro sebe urvat kousek spravedlnosti... Edit po 5. 6. a 7. sérii.. Každý kdo v souvislosti s tímhle seriálem užije slovo hyperrealistický, je u mě automaticky retard :D .. Absurdita se drží na levelu extrém, ale koho to sere, když je to ve výsledku taková wtf švanda..

Nemůžu si pomoct, ale z toho všeho co Roger za poslední dekády produkuje, je tahle znovuvzkříšená The Wall zdaleka nejslabší. Nechápejte to špatně. PinkFloydovská The Wall je jedno z nejzásadnějších alb své doby a i dnes dokáže rezonovat jako máloco.. ale přestože se Roger snaží inovovat, přidat song, pozměnit aranže atd, je -z mého úhlu pohledu- nesporné, že koncept legendárního dvojalba je dnes pro Rogera značně svazující. Je evidentní, že značná část motivů, které kdysi skrz album ventiloval, je dnes už cosi z čeho vyrostl (vyřešil si to) a naopak se mu ne vždy úplně daří roubovat na zatvrdlou formu zdi témata která jsou pro něj aktuální dnes. Roger je dnes velmi ostře (a mě blízce) ideologicky (nebo přesněji ideově) vyhraněný a snaží se tyto ideje manifestovat právě skrze Zeď.. To by teoreticky mohlo docela dobře fungovat.. Roger by se ale musel vzdát značné části obrazů neoddělitelně vrostlých do původního (zásadně intimnějšího) příběhu Zdi. To ale nejde. Lidi očekávají ikonické animace a specifickou symboliku a tak se ve výsledku pere staré s novým.. Intimní zpověď s velkými revoltujícími prohlášeními atd.. Problematika sama o sobě je vizuální stránka celé show.. Zeď (ta fyzická, na jevišti) prvotně koncipována jako tupě sterilní bariéra, která vyroste mezi diváky a kapelou a která je až skrz hudbu a příběh stržena se zde stává jen obřím plátnem pro vizuální onanie. Tozn. úplným protikladem původního záměru, a co hůř, i úplným protikladem toho co Roger hlásá. Divák se MUSÍ BAVIT, protože si přece ZAPLATIL a nemůže půl hodiny pronikat skrze zeď pomoci své imaginace, emocí, schopnosti vnímat.. Jakoby chtěl Roger diváky "ubavit k smrti".. a tak promítá na zeď animované akčňáky o tom jak je svět povrchní, jak konzum odvádí pozornost od podstaty, jak lidi málo přemýšlí.. Paradox.. Navíc v průběhu show Roger Zeď několikrát jakože bortí, ohýbá a otevírá (pomoci projekce) což mi taky připadá dost mimo mísu...... Co mu ale zbývá (než dav bavit), když při záběrech do davu člověk vidí stádo ovcí, které na své Ajfouny natáčí koncert přestože okolo lítají desítky profi kamer, které celou show natáčí ze všech možných úhlů, v super kvalitě a se super zvukem..? Néé vole. Zaplatil jsem si, tak se potřebuju, namísto oddání se hudbě, soustředit na to abych měl důkaz o tom, že jsem tady byl.. (nebo já fakt nevím jak takový blb může přemýšlet)... Rogerovo putování za hroby svých předků je pak spíš jen očekávaně pathetickou a poněkud neautentickou vsuvkou. Kdo má Rogera naposlouchaného, toho to asi ani nepřekvapí, ani neurazí, ani nenadchne... Kdybych to měl podtrhnout a sečíst, řekl bych, že celek je takovým nesourodým kočkopsem kde se o místo na jevišti perou perfektní momenty (létající prase "požírané" davem) s momenty které byly myšleny dobře, ale nevynikly (choreografie detí během Abitw) až po bezradné nonsency (velká část projekcí a efektů na zdi).. Navíc, speciálně u Zdi je Gilmourova absence vážně až bolestivá..... Příště až si pustím Waterse, tak určitě nesáhnu po tomhle filmu, ale po jakémkoliv záznamu jeho sólové dráhy.. + s velkým očekáváním vyhlížím Us+Them, kde snad konečně bude moct dát naplno volný průchod všem svým ideím a bude moct kázat i mimo koncepci zdi..

Tohle nebylo vůbec špatné.. Sice nejsem obecně, v rámci samurajských filmů, fanda takových těch svérázně, buransko-humpolácky uřvaných charakterů, ale tady tenhle prvek krásně kontrastuje se syrovostí příběhu, který je tak skličující, že bylo potřeba občas brnknout i na úsměvnější strunu aby to celé nebylo příliš těžkopádné... Za pozornost určitě stojí fakt, že Yukio Mishima zde zase ve své narcisistní fetišizaci smrti, ukazuje svaly a trénuje nanečisto (už podruhé na filmovém páse) svou vlastní smrt.

Uzemňující.. Werner v nejlepší formě..

Aj! Tohle úplně nesedlo.. Mám pocit, že se tady zbytečně míchá více nesourodých motivů dohromady a tím film ztrácí na síle.. Pro mě zde byla zdaleka nejpůsobivější ta alegorie brutality rozpadu vztahu. To bylo zdrojem opravdového napětí, tísně a úplně vklidu by to samo o sobě utáhlo stominutový, silný biják.. Všechny ty zabíjačky okolo byly jaksi navíc, jen to celé prodlužovaly a slibovaly něco co nesplnily.. Wicker Man bez gradace a paranoidní atmošky.. V jednu chvilku to skoro ocituje Texasský masakr motorovou pilou, ale dál než do těch pomrknutí to nejde... Ohromnej potenciál který se rozmělňuje v nutnosti dát divákovi i něco jednoduššího k přežvykování aby pak jen nebrblali, že to je jen umělecká pičovina...

Jakože oceňuju, že tam je pár svěžích momentů (především těch hláškoidních), tentokrát byly i ty digibordeloidní bitky poměrně přehledně nasnímané a celkově mě to nějak zásadně nenasralo... Ale jinak je to prostě vo hovnu.. Příběh je úplně plytká břečka která je roztáhnutá na skoro 3 hodiny jen díky tomu, že to má asi 10 hlavních postav a každé je třeba se aspoň trochu věnovat.. Vizuál pořád působí hrozně lacině a genericky.. Emočně se mě to dotklo asi jen tak, že čím více ke konci, tím více mě to prudilo odkapávajícím pathosem... Prostě se zase a znova potvrdilo, že i tam kde občas náhodou fungují jednotlivé postavy (nebo skupinky) v rámci svých sólovek (Ant man, Cpt. Marvel, Guardians o.t.g.), tak v rámci Avengers to je vždycky nemastný, neslaný provar..