ledzepfan

Víc než 3 tomu nedám (myslím, že to ani nemělo ambici být něčím víc než freestylovou blbinkou), ale je to místy fakt chytlavá a hlavně po čertech zábavná kompilace. Za mě vítězí hallooweenská patálie vampýra za zenitem. Lehce zklamán jsem byl asi jen z Rugnova segmentu (od kterého prostě člověk čeká něco víc).

Koukat na tohle je něco jako žrát kamení.. Nedá se to žvejkat a pak to jen těžce leží v žaludku.. Věřím, že když to viděl Putin, tak si nad tím se Seagalem vyhonili kokoty do kříže. Normálnímu člověku z toho ale bude spíše jen blivno. Dobrá práce.

Kdyby se ty postavy nechovaly půlku filmu jako hysteričtí kreténi a jednali trošku racionálně, tak by to byl horor desetiletí. Mě se už snad roky nestalo, že bych viděl horor, který by mě oslovil a překvapil.. tomuhle se to povedlo. Argentina tomu dodává xicht a exotickou atmošku. Je tam několik scén které budou patřit do zlatého fondu žánru. Celé to stojí na originálním a mytoligicky funkčním pojetí posedlosti zlem (kdo by řekl, že se zrovna v tomhle dá vymyslet něco svěže nového). Pracuje to s prvky které jsou v našem, evropsko-hollywoodském hororu spíše tabu (tady myslím především to násilí na dětech). Má to parádní soundrack, efekty, kameru..

Hned ze startu zahlásím, že Godzilla Minus One se, za mě, instantně stává jednou z top 3 všech G-filmů (spolu s prvním filmem a Shin Godzillou). Je tam všechno proč divák tenhle sedmdesátiletý filmový fenomén miluje (pokud ho miluje). A tady je nutný si říct, že výborný godzillácký film je výborný právě i pro některá specifika která by jinde byla zásadním nedostatkem. Godzillácké filmy tradičně pracují s poměrně závažnými psychologickými či politicko-sociálními motivy, které ale přednáší jaksi naivně, pitomě, nešikovně, s přehnaným pathosem a melodramatem. Stejně tradiční je třeba i absurdita zápletek (především plány na likvidaci Godzilly bývají úlet) Je to stylizace kterou fanoušek očekává a snad až vyžaduje (fakt nikdo není zvědavý na japonský G-film co se bere smrtelně USA-vážně). Minus One s tímhle bravurně pracuje a dokáže doručit vše co divák žádá a přitom být stále kreativní, překvapivý, vtipný, krutý i milosrdný, dokáže pomrkávat po divákovi obrazovými citacemi a analogiemi na předešlé filmy.. a hlavně (!) dokáže to všechno vybudovat na charakterech na kterých divákovi záleží a na Godzille která je pro tyhle charaktery opravdovou hrozbou.. Má to parádní soundtrack. Jediné co bych vytknul je herecký projev R. Kamikiho, který ne vždy odhadnul míru ještě přípustného přehrávání (jinak snad všichni ostatní hrajou parádně). A osobně je mi pořád líto, že japonci upustili od gumových obleků a přešli na CGI které sice drží v nějaké sympaticky stylizované "neumětelskosti", ale chlap v obleku je prostě chlap v obleku. PS: Fakt, že tohle, i v obecně drahém japonsku, stálo jen 15mega, napovídá, že je cosi ekonomicky shnilého v království Hollywodském.

Absolutně zbytečný a ve všech ohledech špatný díl zatím špatného seriálu. Jen bezbřehá láska k tomuhle specifickému subžánru mě přemlouvá abych to ještě nevzdával, že z toho nakonec bude něco alespoň skoro průměrného.. Mé realistické já ale tuší, že lepší to už nebude a celá tahle demence je jen ztráta mého času.. No nic, o víkendu jdu do kina na japonskou Godzillu Minus One.. Snad si spravím chuť.

Podle traileru a recenzí jsem to čekal mnohem horší.. První cca 2/3 to docela funguje. Ten světovej konflikt má velmi povědomou strukturu, parametry a parádní design. Postavy mají své místo a budují nějaké vztahové vazby které jsou minimálně v rámci akčního sci-fi dramatu funkční a čitelné.. Pak se ale s nástupem poslední třetiny muselo někde něco zásadního stát, protože od té doby se film na všech frontách začíná rozpadat. Emoce, akce, smysluplnost, nějaké základní logika, dynamika, to vše sviští rovnou do hajzlu a já koukám na obrazovku a mám neustále pocit, že jsem musel na chvíli usnout, nebo ztratit pozornost, protože to na co koukám najednou nějak nepobírám... Škoda, protože ten svět tak jak byl vykreslenej mě docela bavil.

Klidně, bez mučení přiznám, že z toho dva krát moudrej nejsem a že mám osobně raději Miyazakiho komornějšího, jednoduššího a formálně sevřenějšího (prostě více Totora než Cestu do fantasie). Chlapec a volavka je jedním z jeho nejrozvolněnějších a nejabstraktnějších počinů a jestli se někde nechal slyšet, že ten film je jeho způsob jak svým vnoučatům sdělit, že jednoho dne (a možná brzy) zemře, tak já silně pochybuju, že tenhle vzkaz z toho ty vnoučata vydolují :D Tohle je psychedelickej trip ve kterém se stírají hroutí a tvoří celé reality, proplétá čas a postavy v něm jako vlákna perského koberce a který je paradoxně pompézně introvertní.. Je to nejlepší Miyazaki? Ne. Je to epicky poslední Miyazaki? Podle všeho taky ne. Je to filmová událost světového formátu a jeden z nejlepších filmů roku (a posledních let vůbec)? To si sakra pište, že jo.

Čekal jsem to mnohem horší.. S troškou dobré vůle se dá napsat, že je to fajn pitomost na odreágování. Ze začátku mi bylo skoro líto, že jsem na to tenkrát nešel do toho kina, ale ke konci už to bylo pocitově příliš dlouhé a úmorné (což při 116minutách není úplně dobrá vizitka filmu). Že mě to nenasralo a, že mám vpoho den, tak za 3 ať nežeru.

Moc hezkej rozjezd..

Jeden si u téhle ozvěny neorealismu vzpomene na tematicky velmi podobné Pasoliniho Darmošlapy (skoro se nabízí myšlenka, že se tímhle Pasolini pro svou knihu inspiroval) ale je nutno říct, že Buňuel je tady krutější, jízlivější, nekompromisnější (jakkoliv nezapomíná i na snovost, surrealitu a poesii ) a hlavně komplexnější. Je to nápadité a místy snad až průkopnické (scéna ve které matka Pedra podlehne Jaibově sígrovství předběhla o dobrých 60let klasické schéma milfoidního porna :D ). Je fajn, že Buňuel nenabízí nějaká jednoduchá, utopická řešení a osvěžujícím způsobem, i (a především) dnešnímu divákovi připomíná, že reálný život je více svízelný, nečernobílý a kousavý než by se nám líbilo (a jak jsme na to ze zoufale schématických moralitek moderní kinematografie zvyklí).