Morien

Právě čtu Holčičku, která měla ráda Toma Gordona, a zrovna dneska jsem si říkala, jak by to asi vypadalo, kdyby to někdo natočil bez toho vnitřního hlasu. Kniha by tak asi napsat nešla, ale film je prostě skvělé médium.

Zrovna jsem si tůhle říkala, jak se asi daří mému kdysi nejoblíbenějšímu herci Jonathanovi, a asi pořád ne moc dobře. Snad se s těmi démony jednou vypořádá.

Abych citovala Mad Max Fury Road: "Do not, my friends, become addicted to water. It will take hold of you, and you will resent its absence!"

Ha ha, oni si mysleli, že se jim vyplatí otevírat si zadní vrátka pro pokračování. Navíc si Solo ještě vysloužil mé speciální opovržení za to, že mě donutil dívat se na Paula Bettanyho, jak přehrává. (A abych nebyla nespravedlivá, tak jedna věc mi připadala cool, a to totiž vidět tolik wookiů pohromadě bojovat hand-to-hand.)

"Teď víte všechno, Helenko." Ale neví.

Naivní, nicméně zábavné. Zásadní chyba: hlavní herečka je sice každým coulem modelka, ale ani trošku bojovnice.

(1001) Co na tom kdo nechápe? (Já vlastně jenom to, proč tak dlouho sledujeme letušky s botama na suchý zip potácet se v nulové gravitaci.)

Panečku, kdo by řekl, že Stephen Rea a Donald Sutherland spolu vytvoří takový dream team.

(1001) Sakra, to je naposledy, co mi Třináctka na instagramu řekne, ať se na něco podívám, a já se hned natěšeně běžím podívat. Když pominu, že k smrti nemám ráda tady to vyhrocené zobrazování "přátelství", které by bez té hádky do krve, manipulace a skryté vzájemné nenávisti a opovržení snad ani nebylo přátelství nebo co, tak jsem si úplně zavařila mozek snahou přijít na to, jestli je to komedie jako žánr a tudíž jsou všichni karikatury cíleně, a nebo jestli je to coming of age drama a komediální je jenom mód vyprávění a v tom případě wtf? Další oříšek pro mě představovala otázka, kdo je vlastně cílové publikum tohohle filmu. Baví Booksmart současné středoškolské puberťáky? Protože mně přijde, že přes to téma a veškeré takzvané Generation Z pozlátko je film mířen spíš na dospělé (myslím tím mileniály, když už tady házím těmi pojmy). Možná to, co mě mate a vede k myšlence, že tenhle film nemůže připadat zábavný snad nikomu, je "jenom" jakási křečovitá snaha o lehkost ze strany debutující režisérky, protože většina toho, co má ve filmu být vtipné a spontánní, bohužel pořád velmi slyšitelně šustí papírem a vnější manipulací. Příkladem budiž hned scéna prvního setkání hlavních hrdinek ve formě impromptu tancování, kde vidím prostě herce plnící pokyny a nikoliv dvě osoby bavící se svojí společností. A když už mluvím o tom papírovém scénáři, tak tam by se taky prostor pro zlepšení našel, hlavně v klasické kategorii "show, don't tell". Je tam víc scén, u kterých jsem si říkala, že postavy (hlavně Beanie Feldstein) zbytečně vyslovují nahlas něco, už vyplynulo, nebo mělo vyplynout z kontextu. Například první vážný rozhovor s Jaredem na lodi je toho plný. Možná to má sloužit spíš jako charakterizace té postavy, která to říká, a nikoliv jako zdroj informací, ale určitě by to v rámci dialogu šlo udělat bystřeji, takhle to akorát dál vrší již známé informace a ucpává sdělovací kanály. A na závěr vytáhnu taky nějaké pozitivní věci: Za nejpodařenější scénku bych označila krátké setkání s rozvážečem pizzy, a co se týče herců, tak tam bohužel nemůžu říct, že by mě někdo zaujal svým výkonem, ale můžu říct, že Jessica Williams mi připadala neskutečně krásná.

(1001) Inu, první hodina je famózně famózní. A nyní pracuji na tom, abych zapomněla na svoje očekávání a "správně" pochopila, jak na ni navazuje ta druhá polovina. Ale vzhledem k tomu, že i u Okji mi připadalo, že má pan autor problém ukončit příběh, tak nevím, jestli se k něčemu dopracuji.