raimi

Tak nevím. Po té auře, která Mariana Doru obestírá, a kvůli které jsem se jeho filmům prozatím vyhýbal, se dostavilo mírné zklamání. Čekal jsem, že pudu do vývrtky a budu proklínat okamžik, kdy jsem se rozhodl něco od něho zkouknout... a ono nic. :-) Samozřejmě tomu pomohla volba filmu, vybral jsem něco, co (na jeho poměry) nebude moc (pseudo) art, ani přílišný zvěrstvo, a nebude to trvat šest hodin. A jako dobrý, líbilo se mi to. Dora je zajímavej auteur, kterej si jede svoje. Na dovolenou do Chorvatska s ním teda nepojedu, ale něco dalšího i zkouknu.

V novým Predátorovi člověk dostane přesně to, co slibovaly trailery. A to feministickou báchorku o čtyřicetikilový zaprclý indiánce s neustále vypoulenýma vočima, která to za pomocí jo-jo sekyrky a svých ninjovských skillz nandá dvouapůlmetrovýmu überlovci, kterej běžně zvedá čtyřsetkilovýho grizzlyho nad hlavu, aby se zaléval jeho krví. A u toho ještě spráská na hromadu šovinistické rudé bratry a zmasakruje retardované francouzské kolonialisty, ty neholená bělošská deviantní prasata s úchylně vyplazenými jazyky. Digipredátor tady přehopsává půlku lesa ze stromu na strom jako neviditelná opice a indiáni se v lese chovají jako moderní zásahová jednotka, včetně taktických povelů rukou- tětivy neustále napnuté k prasknutí. Naše afektovaná hlavní hrdinka, která nevydrží ani sekundu nevysírat a nehádat se nebo někoho nepoučovat, koulí vzteky očima div jí nevypadnou, jak trpí pod klatbou patriarchátu a vede dětinské hádky typu: "Půjdu lovit!" "Nepůjdeš." "Půjdu!" "Nemůžeš. Nedokážeš to." "Dokážu!", a to poté, co ji zraněnou a v bezvědomí zachrání z lesa její rudý bratr. A tak se náš vzdorovitej sobeček natruc vydá do lesů, kde posere co může i nemůže a nakonec udolá alfapredátora. Umí totiž běhat v korunách stromů, ovládá lesní parkour a dřímá v ní praktická vynálezkyně. Predoš má zas fajnovej vějířovitej štít proti kulkám, bezedný kapsy narvaný různýma udělátkama a furt dělá takovýto, že zatne pěstičky, přikrčí se a udělá "Uáááááááááá!", jak to teď dělají digipříšery v každým druhým infantilním bijáku. A taky pořád predátorovsky klokotá, což mě po chvilce neskutečně lezlo na nervy. Jo a je tam loztomilej indiánskej pejsek, kterej furt srandovně kňuká a loztomile naklání hlavu na stranu.

Takhle vypadá čistokrevnej horor. Atmosférickej, strašidelnej, vizuálně nádhernej, se sympatickýma postavama, nezpolitizovanej. Pro mě prozatím naprosto bez debat horor roku. Tohle je film pro empatický lidi, pomalej slowburn, pouštět v noci, nejlíp se sluchátkama. Výborný prostředí holandskýho venkova, bažiny v mlze, místní folklór, rázovití starousedlíci, melancholická atmosféra. Neskutečně podhodnocenej film, o kterým se nepochopitelně vůbec nemluví, stejně jako v případě The Empty Man (2020), kterej mě taky rozsekal na padrť.

Ma Dong-seok je Bud Spencer moderní korejské akční kinematografie. I když jsem si říkal, že nám od minula nějak zpuchl a zestárnul, tak jakmile začne těma svýma lopatama propleskávat různý hejsky, je zas veselo. Na pořádný grázly (a že je Korejci umí fest) zatne pěsti a pořádně přitvrdí, až už připomíná parní válec kombinovanej s bucharem. Výborná akční zábava s perfektním humorem ("Dej mi svoje klíčky, líbí se mi tenhle typ auta, USB." "Je to SUV...." :-))

Výborná nervydrásající epizoda s opravdu creepy kultem.

Parádní postarší survival, o kterám jsem neměl ani tucha. Výborný herecký obsazení, nádherná horská příroda, režie pevně v rukou Rogera Spottiswoodea a objeví se i Andrew Robbinson z Hellraisera. Potěšilo.

Krásná a stále působivá, ve své době šokantní televizní vykopávka, která zkultovněla tak, že si vysloužila bluray vydání. Natočeno podle rozhlasové hry Raye Bradburryho z roku 1948. Postarší bohatá dáma, právě propuštěná z psychiatrické léčebny, zaslechne při procházce slabé ženské volání o pomoc, vycházející zpod země. Shodou náhod a díky její minulosti v léčebně jí však nikdo nevěří. Opravdu se jí to jen zdálo?  A na koho se obrátit, když vám nikdo nevěří a všichni a všechno je proti vám?

Tohle je neskutečně podhodnocenej film. Není to asi nic pro průměrnýho diváka, ale kdo zná severský filmy, tuší čeho se mu dostane. Poctivý švédský psycho, který kombinuje prvky rodinnýho a vztahovýho melodramatu s katastroficko-válečným filmem z pohledu jednotlivých postav. Stejně jako hrdinové příběhu, tak divák celej film netuší která bije. Tady platí, že čím míň člověk o filmu ví, tím víc si ho užije. Což znamená nečíst nic na csfd, kde jsou spoilery už v obsahu filmu. Výborná melancholická hudba, super herci (hlavní hrdina je neskutečně charismatickej rypák), nápaditá a hravá kamera a výborná akce. Jsem nadšen.

Ach jo. Ze začátku to vypadalo na fajn béčko. Jenže to by nesmělo trvat bez osmi minut dvě hodiny! Tady nejspíš někdo z tvůrců upadl na hlavu a ztratil soudnost. Hororový béčka mají bavit a odsejpat. A né se vlíct jak týden před výplatou. Dvakrát jsem u toho usnul, boha! A nezachránilo to ani těch pár nádhernejch gore parádiček Joela Harlowa a jeho týmu trikařů. A ty silikonový kozy už vůbec ne. Jo, a to finále se rozhodně prodralo na špičku mé soukromé hitparády nejzdechleších filmových vyvrcholení. Do čtverky nejdu ani náhodou. Uf.

Ani nevím, kde jsem na tenhle film přišel. V době premiéry mně úplně prosvištěl pod radarem, vůbec jsem ho nezaregistroval. Až teď jsem ho někde vyhrabal z bahna zapomění, a věru udělal jsem dobře. Jak tohle mně perfektně sedlo. Charismatická a krásná Gina Carano, jediná hollywoodská herečka, který věřím, že dokáže protivníky rozjebat na maděru. Sekunduje jí ansábl známých tváří, jejichž herectví je radost sledovat. Do toho výborná, jazzem nasáklá, downtempová hudba Davida Holmese. Fighty jsou špičkově a uvěřitelně natočený, a film šlape jak dobře promazanej stroj. Radost pohledět.