Radek99

Tata Bojs a Nabarvené ptáče, to si dám líbit...

Nad akcí a potoky krve, které by se apriorně v tomto specifickém sci-fi subžánru daly očekávat, převládá naštěstí Boylův zájem o jednání člověka v mezních situacích (ten je v podstatě leitmotivem všech jeho filmů) a jeho skvělá (až živočišná) filmařina. Danny Boyle disponuje úžasným filmovým cítěním, dovede namíchat ten správný mix videoklipu (akční scény s nakaženými), meditujících pasáží (apokalyptické vize liduprázdného Londýna) i nosných scén posunujících příběh a až na občasné zaskřípění scenáristické (likvidace vojenské posádky...) jeho film správně plyne... Není to sice umělecký předěl redefinující svůj subžánr, ale jsou to skoro 2 hodiny čiré zábavy...a to také není málo... Podobné filmy: 28 týdnů poté, Já, legenda, Soudný den

Muži v pokušení. Ženy v naději. Ale tentokrát to nezrežíroval Jiří Vejdělek, ale Tom Tykwer...ustrnulý v jakési ztuhlé artové póze. PS: Typický představitel dnešního módního gender filmu.

Celá ta Ki-duk Kimova estetika násilí a odkazy k asijskému posunu v jejím vnímání oproti vnímání evropskému má jistě hluboké kořeny v tradičním naladění východní společnosti, kolektivistické reflexi jedince a jiné životní a kulturní zkušenosti tamní civilizace. Navíc Ki-duk Kimovo spojení klasické filmové poetizace násilí s euroatlantickými vlivy symbolizující fenomén golfu je jistě novátorský a neotřelý. Až potud je vše v pořádku. Trojka železo je ale hůl určená spíše k dlouhým driveům, tenhle film mi ale přišel spíše jako nějaký obyčejný chip - přihrávka na green...

Jít si svojí cestou. Ta v závěru filmu vyřčená premisa metaforicky spojuje režiséra Tomáše Mašína s hlavní postavou jeho tak osobitého celovečerního debutu. Který jiný režisér by se rozhodl jít podobně pokornou cestu a nejdříve si osahat řemeslo a vysloužit si ostruhy v reklamním průmyslu a ve videoklipové branži, doslova ovládnout tato trochu přehlížené audiovizuální odvětví a komerčně z něho vytěžit dostatek prostředků na financování svého celovečerního debutu, čímž se stává téměř naprosto nezávislým, stejně jako hrdina jeho filmu? Ona nezávislost má sice také své hranice, ale i přesto je to cesta ojedinělá. Stejně jako rozhodnutí věnovat se osudu dnes zcela přehlíženému fenoménu levicové inteligence přiklánějící se k marxismu, stojící však stranou komunistické strany a jejího režimu. Hlavní postava zjevně inspirovaná postavou Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho je skutečně ryzí individuál a jeho filmové osudy se mohou jevit jako symbolické, mají však reálný základ. Coby největší klad Mašínova filmu lze hodnotit onu zvláštní dobovou atmosféru a vizuální stránku filmu, ideové vyznění je trochu sporné, protože Mašín zjevně chce zůstat na bázi filmového tvaru konformní, byť točí o pravé esenci nonkonformismu. Stejný problém ale mají např. snímky o markýzi de Sade atd., do jaké míry mají být zvolené výrazové prostředky kontroverzní v souladu s kontroverzí reálného předobrazu. Jistě by bylo zajímavé vidět šířeji uchopený námět reflektující nejen spíše symbolický příběh o výrazném jedinci snažícím se koexistovat v prostoru ovládaném totalitním režimem, ale třeba o celé generaci levicově zaměřených intelektuálů stojících mimo komunistickou stranu, či třeba o osudech českých surrealistů kolem surrealistické skupiny (Karel Hynek, Zbyněk Havlíček, Vratislav Effenbergr, Karel Teige atd.) či českých trockistů (Záviš Kalandra, Ivan Vodseďálek), to nám snad někdy nabídne jiný podobně ambiciozní projekt. O Egonu Bondym vlastně ani nemusíte jako divák nic vědět, ale přesto si vás získá charismatický Kryštof Hádek ve své zřejmě životní roli. Je zajímavé sledovat jeho umělecký růst a ten fakt, že dnes již utáhne i takovouto velkou porci charakterního herectví. 3 sezóny v pekle jsou prostě v kontextu české polistopadové kinematografie jiný film. A jak je vidět, je velmi důležité Jít si svojí cestou.

Kathryn Bigelow natočila své filmové ,,WikiLeaks" a jak už to v takovýchto případech bývá, (filmová) realita je hodně bolestivá. Renovovaná režisérka už ale ve svém posledním filmu Smrt čeká všude ukázala, že její novou filmovou specializací je nejen fenomén války, konkrétně pak speciálně té, v níž se angažují americké vojenské síly, ale i právě pokus o reálné postižení skutečnosti. Subjektivně vnímám její předešlý Oskary ověnčený film jako jeden z filmů nejautentičtěji reflektujících realitu války, co jsem kdy viděl (podobně se v tomhle smyslu v Reflexu zmiňoval třeba i český veterán z Afghánistánu), stejně tak se Kathryn podařilo v 30 minut po půlnoci divákovi nastínit rastr západní ,,reálné politiky", tedy odosobněné vize technokratické přístupu ke správě věcí veřejných. Tihle lidé dopadají v konečném vnitřním bilancování nakonec mnohem hůře, než elitní vojáci - ti i přes různé posttraumatické stresové stavy obvykle bojují za něco (vlast, ideje, ideologie...) a mohou prožít pocit vítězství a tedy i prožitek nějakého smyslu svého konání, kdežto technokratičtí agenti/ky CIA mají v sobě od začátku jen pocit prázdnoty a osamění. Bez citů, bez katarze, jsou čímsi na úrovni stroje. Zajímavý je nový prvek v koncepci režisérky, oproti předešlému snímku Smrt čeká všude je v ryze mužském světě silně akcentovaný ženský prvek - postava silné ženy, agentky CIA, patrně záměrně obsazená navenek křehce vypadající herečkou Jessicou Chastain. Co zbylo ze západního světa před 11. zářím? Lidský život má menší cenu než informace, tajné služby a armáda stojí nad zákony, a to nejen nad zákony země, v níž právě operují, ale i nad zákony mateřských zemí, které se deklarují coby pilíře demokratického zřízení, v němž je dodržování lidských práv základní podmínkou fungování systému...

Je mi jasné, že takovýhle typ filmů patos potřebuje, ale tohle už bylo místy opravdu příliš, überpatetické scény jak v (amerických) propagandistických snímcích. Ale vlastně je to logické, vždyť 300 je propagandistické béčko! Ahistorická komiksová agitka, která má ospravedlnit americký boj proti islámskému terorismu. Primitivnější zakódování už si ovšem tvůrci zvolit nemohli...

O tom, že žánr western ještě naštěstí není úplně mrtvý a že jako spící vulkán jen dřímá a občas vyvrhne trochu vroucího magmatu, se divák může přesvědčit třeba právě v momentě, když nasedne na 3:10 Vlak do Yumy... Není to sice úplný vrchol žánrového ranku, ale o renesanci žánru se skutečně jedná... Všechna ta železná pravidla a zákonitosti westernu (jde o remake stejnojmeného snímku z roku 1957), charaktery hrdinů, čest, která zastiňuje vše ostatní v motivaci jednání postav a která sbližuje oba dva protipólné světy - svět desperáta Bena Wadea i charakterního rančera Dana Evanse, příznaková mizanscéna, skvěle zvládnutý casting... Za vyzdvižení stojí především čistota žánru, James Mangold se nesnaží western uchopit z pozice postmoderního tvůrce, nehraje si ani neexperimentuje s narací, nehledá nové modely vyprávění a směr, kam by daný žánr svým snímkem posunul, ale naopak zůstává na dobře známých pozicích a snaží se z nich vytěžit maximum...a nutno uznat, že se mu to daří... Uznávám, že s inkriminovaným sporným závěrem jsem měl trochu problémy i já, ale v intencích žánrového schématu a kontextu sémantiky příběhu jsem ho přijal... ano, takhle má vypadat a končit western...svět nedostižných ideálů mužského charakteru...každý nemusí být hrdina...ale zemřít musí každý muž čestně! Podobné filmy: Proposition, Nesmiřitelní, Bledý jezdec, Psanec Josey Wales, Cesta za záchranou / 3:10 to Yuma

,,Zo života človeka, ktorý stratil vieru a neodvažuje sa neveriť." Krize intelektuála má v Československu 20. století jednu specifickou zvláštnost, totiž kontext komunismu. Tolik nenaplněných nadějí a zklamaných očekávání vede k stabilizaci bezčasí. Labyrint světa, v němž nelze nalézt ráj srdce. 322 je ryze autorský film, vzniklý samozřejmě v širokém řečišti tzv. Československé nové vlny, čímž je dáno hned jeho několik typických znaků - polodokumentární forma, experimentální výrazové prostředky (např. mezititulky coby jakýsi vnitřní poznámkový aparát, ilustrující myšlenkové pochody v hlavě hlavního hrdiny, ale také odkazující k estetice dobových týdeníků atd.), řada poetických obrazů a scén, výrazná obrazová stránka a s tím spojená originální práce s kamerou a samozřejmě také silná symbolika - Dušan Hanák použil emblematickou metaforu, totiž že jedinec, který nemůže veřejně vyslovit svůj názor, ochoří rakovinou hrdla...což lze medicínsky popsat diagnózou 322. A je už jedno, jestli se nakonec potvrdí či nepotvrdí...trpí jí totiž celá společnost... ,,Povedzte, že ste sa mýlili... Povedzte, že jste nikdy skutečně neverili..." Hlasem propagandy z dobového rádia: ,,A z nášho hladiska je najvyššou hodnotou človek, ludske štastie, sloboda..." O kolik je to dnes jiné?

Ich bin heute aber wirklich sehr sentimental... und Kurt fühlt sich so experimental... Also Mühll...