k212

V podstatě se jedná o dost přesné filmové převyprávění knihy, samozřejmě se všechno nemohlo do scénaře vejít (kdo četl jistě chápe, neboť je to obsáhlá epická freska - kde každá následující stránka zaznamenává zvrat v ději), ale i tak je to zpracováno velmi kultivovaně až nadprůměrně. Hodně také pomohlo obsazení hlavních rolí - Jeremy Irons coby Esteban Trueba projde dlouhou životní cestu k prozření, k pochopení vlastních omylů - nutno dodat, že právě on se zasloužil o nesmírnou sugestivitu filmu, éterická manželka v podání Meryl Streepové přesně sedí, stejně tak Glenn Gloseová coby sestra Estebana. Z mého pohledu trochu nezvládá Winona Ryder, a je to také dáno tím, že na svou roli byla přece jen dosti mladičká.

Musím přiznat, že tohle jsem fakt nečekala (a nejen tu "nenásilně" brutální, bezpředmětnou a hlavně zbytečnou likvidaci), pokud čtu komentář anaise, musím zcela souhlasit, všechno je hrozně rychlé, zhuštěné, téměř bez pointy. Zklamání ... Je to režisérským a hlavně střihačkých neumem nebo špatným scénářem (chybí v něm výrazné jméno Bryana Singera samozřejmě), jak to, že film, který rozehraje tolik děje a stěžejních momentů trvá jen hodinu a čtyřicet minut. Jak je možné, že nové mutantí tváře jsou takřa bez pozadí, prostě jsou-existují, ale kdo jsou, to je velká neznámá (počítaje v to nicneříkající flashback s upilovanými křídly) Samé otázky, otázky, otázky .... Já mám X-meny nesmírně ráda, ale tohle je rychlá a jasně mířená podpásovka. Navíc mi nesedí ani hudba od Johna Powella. Film ztratil zásadní aspekt a to je jemná psychologizace postav. Přelil se do intencí popkornové zábavy bez hlubšího smyslu, natočené a sestříhané tak, aby do kina mohly dětičky, je tedy relativně méně akční a "krvavý". Méně dospělý - to je to správné slovo. A ani těch pár naprosto dechberoucích scén nedokáže film dotáhnou do "úžasného finále", které asi bylo zamýšleno. Jak já si přeju, aby byl film vydán v prodloužené a obsáhlejší verzi. Otázkou -a těch už jsem položila nespočet- je, zda nějaký inteligentní materiál, který by leccos osvětlil ještě zbyl. Nechci kamenovat Bretta Ratnera, byť na tomhle fiasku zásluhu zajisté má, myslím, že hodně nadělali i scénáristé a jasné tendence hollywoodských studií udělat z toho komerční hit pro všechny věkové kategorie. Kdyby nebylo mé nostalgie a úcty vůči předchozím dílům, dala bych **.

Bohužel Scary 4 je jen variací na nejlepší vtipy z pořadovky 3 - zůstal Jakson, rapeři, divné děti, mimozemšťani. Plusem je ostrá pila - ale přiznávám, že kdokoliv bude vylepšovat pardon "prznit" Saw, jsem na jeho straně.

Scary Movie 3 je prvním dílem z řady, který jsem s lehkým donucením uzřela, předchozí mě prostě nenalákaly. No a musím konstatovat, že jsem se bavila, i když chvílemi to byl trochu brutální humor. Možná je mé hodnocení příliš přemrštěné, možná je to tím, že jsem shlédla 90% všech filmů zde parodovaných (mimo 8 Mile, to bez hrůzy přiznávám, ale pochopila jsem - kupodivu). E.T. Jakson zůstane v mém top ten filmově bulvárních gagů ještě dlouho, stejně tak holčička, co je skoro vysvobozená z kletby, ale dělá si jen "prdel" a rapeři, co maj malý koule - no to prostě nemá chybu. Navíc jsem byla poučena, že v tom filmu "hraje" :-) řada skutečných hip-hoperů, což přidalo mému frenetickému smíchu ještě větší grády.

Zkažené duše v hajzlu... jedině tak lze přistupovat k tomuto filmu. A jen těžko budete nalézat zárodky sympatií nedejbože ztotožnění s osůbkami angažovanými v bahnu lží a peripetií kaviárové existence, nebo lépe - naší existence?! Ne, ať si kdo chce co chce povídá, Duše jako kaviár pro mě není komedie, je to mrazivý film s jasnou dávkou pesimismu (což dle mého názoru jasně podtrhuje scénaristické a režisérské opratě Milana Cieslara), který je občas nakopnut do výšin snesitelné koukatelnosti nadhledem a jemně lidským humorem, úsměvnou pointou anebo naprosto žádnou pointou - mimochodem, a snad i ponaučením. Zde hodně podotýkané technické zpracování, mě hodně zaskočilo, protože zrnitost obrazu se vyskytuje v dost podivných až nevhodných scénách (obzvlášť v těch málo osvětlených), takže je otázkou zda je to záměr nebo opravdu jen nedostatek financí - obé asi sehrálo roli. Nakonec jsem si ponechala herce - ti jsou skutečně velmi dobře obsazení, od čistě esteticky využitých ikon (Filip Blažek, Alice Veselá), přes charakterově a společensky typizované postavy (Saša Rašilov, Ondřej Vetchý, Vilma Cibulková a Kateřina Kaiserová) až po střeleně- ujeté figury (Tatiana Vilhelmová a Jan Budař). Mé lehké srozumění s jednotlivými postavami se během filmu několikát přelilo diametrálně odlišným směrem, ale ponejvíce jsem "soucítila" s neúspěšným malířem, jeho rodinou a pubertální studentkou. Ale i to mě nestačilo, abych děj plně prožila a prodýchala až dokonce, neboť i přes svoji krátkou stopáž, se objevilo pár vyloženě hluchých míst, kdy film totálně ztrácí tempo a ulpívá do hysterické nicoty.

Kupodivu jsem byla unešena i z tohoto podivně dokumentárního filmu o Římu, vlastně se mi zatím zdá nejpřístupnějším dílkem od Felliniho. Je to také dáno občasnými vskutku humornými situacemi (ono totiž vidět přehlídku církevních šatů - to se jen tak nepoštěstí, nebo Felliniho kterak deklamuje, že ti studenti kritizují film, který právě natáčí...). Roma chvílemi však i kritizuje a nostalgizuje - mizející fresky vykutané krtkem v nově stavěném metru, toho jsou jasným příkladem. Jen mě takříkajíc zaskočila šišlavá angličtina ... (nepochopení z mé strany - nebo to byl zase jen vtip???). Film je poctou i kritikou Říma zároveň, je také poctou a kritikou italskému temperamentu, je to vizuálně a audiálně (ruchy velkoměsta hrají velkou roli) úchvatný film, sice bez děje, ale s poselstvím.

Tak jsem jednou zase zažila psychedelický úlet, a ani se mi nechtělo věřit, že jeho strůjcem je božský FeFe - i když vlastně jsem i uvěřila. Tato excentricky oplzlá snůška obrazů ze starověkého Říma má prostě nesmírnou dávku originality, která vás však někdy vezme za ručičku a převede do míst, ve kterých se tak říkajíc nelze moc zorientovat, je tu spousta průpovídek o umění, životě, smrti ... někdo by řekl "kecy o ničem, naservírované na zlatém podnose úchylnosti". Satyrikon může být vníman i tak, ale pokud se do něj zakousnete s chutí audio-vizuální a zapojíte nějaké ty přemýšlivější části mozku, možná i najdete smysl a téměř dekadentně dokumentární krásu starověkého Říma.

Po dlouhé době jsem u vytržení z novodobé české tvorby. Nejsem rozhodně náruživá patriotka, záměrně nevyhledávám každý nový domácí kousek. Ale občas sítem mého zájmu projde i domácí provenience - a přiznávám se, že vybírám hlavně podle nastíněného děje, režiséra a také se trochu dám ovlivnit recenzemi, a v jistých časopisech mě ty negativní vyloženě nakopnou, abych na film zašla. Kupodivu v hodnocení Štěstí se dvě největší česká filmová periodika sešla, údiv na mé straně, jelikož já preferuji to konzervativnější. Štěstí je nesmírně silný fimový zážitek - neoslňuje vytříbenou vizuální formou, ale hlavně niterným až dokumentárně pozvolným zachycením všedních situací, malých konfliktů normálních lidí. Nesnaží se šokovat, nevolá do světa já jsem drsný naturalismus, a i přesto ukazuje pár zhuštěných životních katarzí. A takový závěr ... úžas podruhé! Na tom všem má zásluhu samozřejmě citlivá režie, dokumentární kamera a hlavně herecká suita. Pavel Liška mě ohromil už několikrát, ale ve Štěstí se mu to podařilo asi nejvíce, jeho hrdina se smutnýma očima, umaštěnou kšticí a sepraným tričkem Sepultura, mě dokázal vtáhnou do téměr nulového děje po pár minutách. Anna Geislerová si střihla dosti nejednoznačnou postavu, která mě osobně byla hned po jejím sparingpartnerovi Marku Danielovi nejměně sympatická, nicméně její důsledně egocentrická stylizace má ve filmu vyloženě tmelící fukci, což je vlastně moc dobře. A pak to starší osazenstvo ve vedleších rolích! Tak to nemá chybu, postavy jsou jasně a výborně vystavěny, jak scénářem tak herci. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že jde o pouhé figurkaření, protože ve Štěstí těžko najdete něco, čemu se říká typizace a schematizace společnost, na to má český film přece jen jiné přeborníky (a nemyslím to ve zlém :-)

Narnie má být filmem pro děti, není to epický fantastický příběh pro dospělé publikum se spoustou akce. To rozhodně ne. Narnie je děcky nezávadná, politicky a myšlenkově korektní, katolicky poplatná. Tak jak to C.S.Lewis myslel, tak to Disneyovci natočili - poučný příběh pro nezbedné děti, co mají rády cukrovinky. Přesto si myslím, že to není tak hrozný propadák, jak tady čtu. I když se pozastavuji nad onou rádoby monumentální výpravou (Island, Jižní Amerika), která ve výsledku hraje pouze na Českou republiku (z 85%), také mě překvapil celkový rozpočet filmu, no hm hm to na tom filmu vskutku není vidět. Je to spíš takový komornější příběh čtyř sourozenců, který mě silně asociuje na velkorozpočtové televizní pořady. I přes negativa výše zmíněná, mě film nedokázal úplně zklamat nebo odradit. Přece jen, pokud se odprostím od stránek finančních, efektových (ty občas vskutku postrádají složku realističnosti) apod. Je to docela fajn film, který sice nepřináší překotnou myšlenku, ale civilně lidský příběh.

Temnota si tě najde, temnota si to zařídí ... tak to je! Fatalistické, nevyhnutelné, strašidelné, bezvýchodné stanovisko. Brutalismo ze španělské provenience, kdy relativně neznámé reáliie a výprava zapracují na celkové atmosféře z šedesáti procent, pak následují neokoukané herecké tváře a konečných pár procent tvoří ne příliš inovativní děj. Už dlouho jsem neměla tolik stísněný pocit, už dlouho mě nenadchl u hororu takový grandiózní závěr - tedy simultárně probíhající děj se stejnými postavami a následná brutálně fatalistická katarze. Jo, tentokrát jsem to sezřala i s přívdavkem.