Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Krimi

Recenze (4 056)

plakát

Útok z hlubin (2018) 

Další Butlerovo průměrné akční kinobéčko. Slabší povahy nevydýchají už zápletku se záchranou ruského prezidenta Amíky a budou blekotat něco o propagandě a ti, co jsou nad věcí, jen zalitují, že to ani tentokrát nemělo zajímavější scénář a že kvalitní herci ve vedlejších rolích zase neměli co hrát (Stephens a Nyqvist ale aspoň nezapřou charizma). A že Butler ani nikoho nesejmul! Zato vystřihl celkem fajn kapitána ponorky, taky pár pěkných záběrů a lokací by se našlo... ale to je fakt všechno. Příběh nepřekvapí, příliš nenapne a neškodilo by přitlačit na akci. 50 procent.

plakát

Král psanec (2018) 

Průměrná historická řežba, což vynikne obzvlášť v porovnání se STATEČNÝM SRDCEM, na jehož události to navazuje. Postavy, herci, děj, režie, všechno nevýrazné.

plakát

Utopenec na útěku (1998) 

Po slabých DRÁKULOVINÁCH a AGENTU WC40 a před mizernou VESMÍRNOU PRDOU si Leslie připsal tuhle solidními gagy slušně nabitou parodii na UPRCHLÍKA a další devadesátkové hity.

plakát

Jumanji (1995) 

Rodinná verze Hellraisera. Místo hlavolamu otevírajícího bránu do jiné dimenze je tu deskovka otevírající bránu do jiné dimenze, místo skládání zmizelého Franka se musí dohrát hra a nakonec místo Cenobitů přijde lovec. Fajn trikově-destrukční dobrodružně-rodinná podívaná. Ale uvítal bych spíš hororovější verzi, potenciál ten námět má.

plakát

Rampage Ničitelé (2018) 

Okázale blbá zápletka je plus, ale scenáristicky i režijně je to sterilní nuda bez nápadu a drajvu a i destrukce je generická a naprosto nevzrušivá. Dokonale zbytečný film, na jaké Rock začíná mít patent.

plakát

Papírový dům (Netflix verze) (2017) (seriál) 

Miluju heisty a šachové partie geniálních mastermindů na opačných stranách barikády a la Zápisník smrti a Money heist je ultimátní heist a se Zápisníkem si mohutně vytírá zadek! Není to dokonalé, ale zamilujete si to skrz super zápletku, postavy, herce, ultranapínavý scénář s cliffhangery, které vás nutí dát okamžitě další díl, a to všechno ve velmi sexy balení, kdy se pro mexican standoff nebo sex v trezoru nikdy nejde daleko. Jen by tam nemuselo být tolik rádobynapínavých situací, kdy celou dobu víte, že na konci bude obhájen status quo. A taky se do děje mohly víc zapojit média. Kéž by místní televize přestaly nakupovat licence na zahraniční zaprděnosti typu Redakce a Doktor Martin a zkusily předělat tohle.

plakát

Equalizer 2 (2018) 

Rozjezd, při kterém Denzel pořeší několik jednorázovek a zmlátí/zmrzačí/zlikviduje různé zlé typany je fajn, ale jeho hlavní mise je celkem nudná a zajímavější je vedlejší linie s mentorováním mladého umělce. Padouch-zrádce je z dálky jasný a finále ve větrné přímořské vísce má sice zajímavý setting, ale já ho odzíval.

plakát

Lovec policajtů (2001) 

Jednorázový Seagalův comeback před definitivním pádem do videobahna (technicky šlo do kin ještě následující mizerné Na pokraji smrti). Seagal ještě ve formě, ale kromě fajn úvodního přepadení kolony na mostě, si z toho filmu po letech nic nepamatuju. Nejsnesitelnější film akčního hrobaře Bartkowiaka.

plakát

22. míle (2018) 

Jedním z důvodů, proč miluju akční filmy, jsou - vedle akčních scén, násilí, dynamického vyprávění a charizmatických hrdinů - jejich klišé. A moje nejoblíbenější klišé je, že kdykoli v akčním filmu někdo někoho nebo něco někam eskortuje, eskorta nikdy nedojede poklidně do cíle. Nikdy. Nejčastěji jde o vězeňský autobus či letadlo (DALŠÍCH 48 HODIN, UPRCHLÍK, NENÍ ÚNIKU, CON AIR, ŠERIFOVÉ, ŘEČ PENĚZ - tady všude tahle scéna startuje zápletku), ale ještě lepší bývají celé kolony (JASNÉ NEBEZPEČÍ, LOVEC POLICAJTů, M: I 3). Některé filmy pak tohle klišé dokážou natáhnout na celovečerní stopáž. Může to mít podobu obléhačky, kdy je převoz přepaden a hrdinové se musí po zbytek filmu bránit útočníkům na jednom místě (PŘEPADENÍ 13. OKRSKU, VOSÍ HNÍZDO) nebo běhačky městskými ulicemi, kdy se hrdinové po přepadení transferu snaží i nadále doeskortovat eskortovaného do cíle s pronásledovateli v patách (16 BLOKů a právě MILE 22). Zatímco v 16 BLOCÍCH eskortoval zločince vyhořelý polda (a vlastně šlo o buddy movie) a eskorta byla přepadena krátce po začátku filmu, v MILE 22 je to naopak tým špičkových agentů s ultra hightech zázemím a k eskortě, jejímu přepadení a útěku před pronásledovateli dojde v druhé polovině, po (zdánlivě) nesouvisející úvodní akci a představení týmu a zápletky v polovině první. Scénář kašle na postavy a rafinovanější děj a jen předepisuje Wahlbergovi cool moudra a hlášky, takže třeba Malkovich je tu dokonale zbytečný a hraje jen rutinního Malkoviche. Akce je dost, jednu dostaneme na úvod a druhá polovina filmu je de facto jedna velká akce, která potěší řadou vychytávek (třeba podříznutí krku o rozbité okénko auta), bohužel ve snaze o dravost je zmrvená chaotickým střihem. Wahlbergův hláškující a s gumičkou si hrající suverén mě bavil, na Cohan a Rosey se dobře koukalo a Iko si párkrát efektně kopnul. A díky krátké stopáži to rychle uteklo. Po dlouhé době Berg natočil něco, z čeho nejsem naštvaný a co si pustím znova.

plakát

Bohemian Rhapsody (2018) 

Rád bych viděl i nějakou tu kontroverzní, na dřeň jdoucí verzi příběhu Freddieho a Queen, ale spokojený jsem i s tímhle feel good hudebním filmem, který črtá standartní story vzestupu, pádu a smíření (a hledání vlastní sexuální identity), ovšem za doprovodu nesmrtelné hudby a s famózním výkonem Rami Maleka jako Freddieho.