hanagi

Něžná Julie je frajerka, po celou dobu útěku, ani v té nejvypjatější situaci, nikdy nepustí z ruky kabelku a ty červené složky se svým rukopisem.

Bavilo mě, jak hlavní hrdina dokázal bleskurychle vymyslet plán a pak ho metodicky do puntíku splnit. Tradičně nedůvtipná policie mu v tom samozřejmě významně pomohla. A stejně tak i odevzdanost a bezmezná důvěra jeho milenky. Jenže, ani ten nejdokonalejší plán nemůže počítat se vším...

Jíme pro to abychom žili a nežijeme pro to abychom jedli. Tak to už dávno neplatí!  Z gastronomie je fenomén, móda, byznys. Staví se na úroveň umění, což mě asi vytáčí nejvíc. Je fakt, že do galerie zamíří málokdo, ale najíst se musí každý. A že je Medvěd i o něčem víc? Tak to se dozvím až ve druhé sérii.

Sibel je díky své jinakosti vyloučená z komunity místních vesničanů. Hlavně ženy se jí bojí, nerozumí ji a dokonce i její mladší sestra se za ni stydí. A ona se tak moc snaží být užitečná a zavděčit se. Teprve krátké setkání s mladým uprchlíkem, dosud nepoznaný cit a poznání lidské krutosti, ji dodají hrdost a sílu zůstat sama sebou.

Temná, vizuálně podmanivá pohádka. O ztraceném i znovu nalezeném štěstí. O odvaze, důvtipu i sebeobětování. Je tam toho tolik..., a ještě je to vtipné.

Tak nějak zvláštně mě to vtáhlo... A už jsem tam zůstala uvězněná, stejně jako hlavní hrdinka.

Okouzlující, hořce ironická komedie o tom, jak je těžké uživit se uměním a jak snadno se to dá změnit.

Tak tohle může vymyslet jenom chlap. Oznámit manželce, že mám milenku, která umírá a já chci její poslední chvíle trávit s ní. Ale až bude po všem, rád se vrátím domů... Aúúú!

Nevím, co přesně znamená "heya" v japonštině, ale v češtině má „pokoj“ dva významy, a oba se sem hodí... Je to pomalý, táhlý film pro trpělivé, s minimalistickou černobílou kamerou a stejně tak důležitou zvukovou složkou, protože v téměř nehybném obraze je důležitý každý šepot, každé vyfouknutí kouře, každé klapnutí podpatků. Divák, který se dokáže uvolnit, zpomalit dech a nechá se pomalu unášet svými smysly a myšlenkami, možná bude na konci okouzlený jako já.

Je fajn vědět, že ve světě, kde se na sliby moc nehledí, ještě existuje morální povinnost jednotlivce dodržet chapské slovo. A je škoda, že závěr už se opět nese v duchu typické patetické "hurá" akce, kdy na záchranu tří lidí, kteří doposud byli všem ukradení, v hodině dvanácté dorazí půlka americké armády...