BloodyVamp

Knihu jsem nečetl. Scénář je plytký až běda, postavy povrchní a vše zachraňuje Jeremy Irons, skvěle animovaná Saphira, některé podařenější "letecké" sekvence a skvělá hudba Patricka Doyla.

Dechberoucí naturalistická pohádka, mísící 2 světy- pohádku a drsnou, brutální realitu. Pohádka je světem úniku Ofélie před zvěrstvy kruté reality. Obě linie jsou vyprávěny srozumitelně, přičemž více zaujme linie pohádková než boj fašistů s partyzány. Všechno je příliš depresivní, bolestivé, drsné a beze špetky naděje. Musím před nekonečkou del Torovou fantazií smeknout. Vše umocňuje fantastická hudba Javiera Navaretta. Napodruhé to bylo za 100%.

Firefly je unikátním mixem zdánlivě neslučitelných žánrů- scifi a westernu (a čínštině). Tomuto geniálnímu dílku se dostalo jen 14 (!) epizodám a seriál byl údajně pro nízkou sledovanost producentskou společností Fox zrušen. Naštěstí si Firefly zamilovaly po celém světě miliony fanoušků, kteří si vymohli alespoň neméně kvalitní filmové pokračování Serenity. Firefly sice absentoval výraznějším příběhem, příběhy tedy na sebe nenavazují, ale tento fakt nahrazují vynikající scénáře pro většinu epizod (z nichž skutečně není průměrná ani jedna !) a jak to ve Whedonových seriálech bývá, skvěle napsanými postavami, které jsou ztvárněny charizmatickými herci (Nathan Fillion, Alan Tudyk, Adam Baldwin, Morena Baccarin, Gina Torres ...), které často výborně hláškují. Důraz na postavy je tu ze všech Whedonových seriálů největší a opravdu to není na škodu. Vztahy mezi nimi jsou to nejzajímavější na seriálu. Styl vyprávění v žánru nemá obdoby, důraz je zde kladen na realističnost (dokumentární roztřepaná kamera, absence zvuku ve vesmíru). Firefly je zkrátka unikátním kouskem, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi.

Fontána a dechberoucí audio-vizuální orgie a poutavá existenciální alegorie s poutavým příběhem v jednom. Nosným motivem je také velký příběh lásky, jež přetrvá navěky. Dodnes se jedná o nejlepšího Aranofskyho dílo, které je skutečně hypnoticky dokonalé, bez jediného kazu. Ať je to již jen zdánlivě komplikované hraní si se symboly, syntézu několika náboženství v jednom celku, ale i o uchopení univerza jako takového. Přiznám se, že jsem dodnes nepřišel na všechny významy jednotlivých scén, a to jsem film viděl čtyřikrát. Nejlepším momentem bezpochyby zůstává bezchybně vygradovaných asi posledních 15 minut, během kterých divák skutečně pocítí ten pocit Nirvány, který prožívá hlavní hrdina na konci snímku. Hudba Clinta Mansela je organickou součástí filmu, bez něj by se Fontána neobešla. Právě ona je vypravěčem příběhu, proto jsou scény tak geniální a tvoří neoddělitený celek. Divák již dnes netouží po zbytečně složitých příbězích a vyprávěních, stačí mu jednoduchá premisa obalená do obrazů, jež zdánlivě nedávají smysl.

"Run Forrest, run !" Jeden z nejemotivnějších a nejlidštějších filmů jaké jsem viděl. Zásluha je jednoznačně na poutavém a dojemném příběhu Forresta Gumpa, citlivé režie, vynikající výpravy a triků (skloubení nově natočených scén a dobových záznamů je na jedničku). Neobyčejnou hloubku dodávají filmu nejen herecké výkony všech zúčastněných, ale také hlavně emotivní a procítěná hudba Alana Silvestriho, která se řadí k nejlepším Silvestriho kompozicím.

Stěže průměrný paskvil chybým ústředním "hrdinou" a přímo tragickým záporákem. Naštěstí se na některé scény hezky kouká (teď tu přímo nemyslím dekolt Evy Mendes), tempo je celkem svěží a hudba Chrise Younga je velmi šmrncovní a dodává filmu alespoň nějakou tu hloubku. Nicméně tak příšerné to není a Ghost Rider je přesně na půli 2 a 3 hvězdiček. Jdu dolů vzhledem k absurdnímu scénáři. 50%.

Bez debat nejzábavnější film roku 2009. G. I. Joe patří do té kategorie filmů, u kterých je naprosto nutno vypnout mozek, jinak můžete filmu s klidným svědomím střelit "odpad!". Já to neudělám, protože jsem na pravidla v rámci možností přistoupil a v první půli film opravdu není tak strašně hloupý. To se nedá říct o půli druhé, kdy se G. I. Joe zvrhne v mimořádně bezhlavou, velmi tupou a fantasmagorickou akční smršť s velmi proměnlivou kvalitou triků (proboha co měla znamenat ta bitva pod vodou ?!!!). Že si logiku vzala ve většině scén volno, netřeba nijak rozebírat. Sommers se dokonale vyřádil, výsledek tak připomíná spíše videohru, kterou ovšem nemůžeme ovládat. Dále již jen zmíním účast několika známých seriálových herců (vedle "aliasovské" Rachel Nichols a "lostovského" Adewale Akinnuoye - Agbaje je tu skvělý Christopher Eccleston s cool skotským přízvukem). Pak tu máme ještě neskutečně sexy Siennu Miller a bombastickou hudbu Alana Silvestriho. Výsledné 3 jsou do jisté míry kompromisem. Případného pokračování se ovšem děsím.

Tento film je zcela jen o tom, jak přijde Godzilla a plundruje New York. Film zachraňují na svou dobu výborné triky a působivá Arnoldova hudba.

Hancock má u mě tu smůlu, že jsem ho viděl po famózním konkurentovi Temném rytíři. Tomuto majstrštyku totiž nesahá Hancock ani po kotníky. Spíše než celovečerák by se dal Hancock charakterizovat jako solidní (drahý) pilot k připravovanému seriálu. Takhle se jedná o svižnou letní jednohubku, která jen prošumí vzduchem a divák si z ní odnese slušný Powellův motiv, to jak je Charlize Theron pořád sexy, charizma Willa Smithe a vynikajících prvních dvacet minut. Ano, vše se nese v plně komediálním duchu, atypický hlavní hrdina chlastá, mluví sprostě a při potírání hrdinů demoluje vše v okolí. Potom přijde náprava, plno poučujících klišé a jde to z kopce. Celá druhá polovina tak nějak ztrácí kouzlo a působí odflákle, naštěstí však přijde velice rychlý konec a divák si oddechne. Pokud to budete prát jako komiksovou parodii, 50% bude akorát (raděj u tohoto mozek na rozdíl od nového Batmana nechejte doma).

Ohnivý pohár považuji za dosavadní nejslabší článek. Proč? Podle mě by se knihy filmovat neměly, a čtvrté pokračování Harryho Pottera je toho důkazem. Knižní předlohu považuji za nejlepší, byť je lehce překombinovaná. Geniální zápletka s návratem Voldemorta zpět na vrchol moci mě v knize dostala, o to katastrofálněji dopadla ve filmu. Jako by se Mike Newell neuměl rozhodnout, co vlastně točí. Temné fantasy nebo teenagerskou romantickou komedii? Film působí nesourodým dojmem jako hromada brambor, scénář Steva Klovese je odfláknutější než kdy jindy, naprosto chybí motivace postav, hádky mezi Harrym a Ronem pro ty co knihu nečetli nedávají smysl a Voldemortova intrika je v Klovesově podání až opravdu moc překombinovaně směšná. Herci opravdu nic moc, akční scény postrádají nápad a triky působí "pastelově". Newell mě potěšil jedinou pasáží, a to oopravdu vydařeným plesem, to je jední místo kde má film nějakou atmosféru. Všechna temnota jde bohužel do kytek, ač se o to celý štáb snaží. Proto i vynikající epická hudba Patricka Doyla zachránit tento film bohužel nemůže (je to ovšem dosavadní nejlepší hudební přírůstek do HP série). A dabing je příšerný. Šíleně přehypovaný projekt kardinální průser v jednom. 50%.