Pražák

"Když něco v životě chceš, napřáhni se a uchop to." Nádherný příběh, který napsal sám život myslím zasáhne nejednu rozpolcenou, hlubokou a podobně ztracenou duši jako tu Alexovu (Christopherovu). Tenhle film skutečně vede k hlubšímu zamyslení se nad mnoha věcmi, kterých se hlavní postava dotkne v mnoha částech svého příběhu. V každém z nás je kousek Alexandram Supertrampa, ne každý z nás má ale koule na to jít v jeho stopách.

"Bože, Davide, jsme civilizovaná společnost. Alespoň dokud fungují stroje a můžeš zavolat 911. Ale seber to lidem, dej je do tmy a pořádně je vyděs... a je po pravidlech." Frank Darabont a horor? Tak tenhle film mě skutečně dostal. Musím říct, že v tomhle žánru jsem dlouho neviděl precizněji povedený film. Ale celkem věřím, že klasickým krvechtivým příznivcům "hororvého" žánru to nesedne. Největší hrůzou zde totiž není to co je venku, ale to co je uvnitř. Popírání Boha, zvrácenost člověka, fanatismus, lidská slabost, malost, prohnilá duše, hraní si s ohněm. Neznámý herci v dokonale vytempovaném filmu, který si vystačí i bez zbytečných brutálních scén a neoslní přehnanými efekty. Závěrečná desetiminutovka beze slov je naprosto uzemňující a jestliže tomu podlehnete jako já, tak se vám lehko od toho neodejde.

Velmi hořký film o touze důchodce po troše lásky a něhy. Skoro až naivní Joska Platejz potkává v nádražním pajzlu profesionální podvodnici Bohdalovou a zamiluje se. Velmi zdatně zde sekundují moudrý Kemr a uťápnutý Čepek, Heřmánek jako pěkná svině. Příjemný film s velkými herci.

Ještě teď mi hučí v hlavě dunění stožáru vysokého napětí v závěrečné scéně, stejně tak mě mučí i zamlžené okýnko, valící se déšť, nepřehledná cesta, černý nákladní vůz. Vláčil do této záverečné scény vtisknul marnou snahu hlavního hrdiny. Vynikající Rudolf Hrušínský a pro mě překvapení Jana Dítětová v roly sestřičky s tak ničivým pohledem, že skutečně zamrazí.

Poetika. Zpodobnění prvního mileneckého polibku a ochutnání hroznů jako symbol rajského ovoce v zakázaném parku, nádhera - Tereza Pokorná v mokrém oděvu, s krásnými malými prsy a Lukáš Vaculík s klukovským výrazem, který jsme měli asi všichni při tomhle pohledu na tajemnou krásu dívčího těla. A jako Bůh z výše zarostlé staré vily shlíží s malou závistí v oku Rudolf Hrušínský. Proti téhle poetice stojí vyváženě mnoho hořkých okamžiků, bratrské zrady či na pozadí odehrávající se problematika 30. let, ekonomické krize a blížící se války. Tohle je společně se Zlatými úhoři nejlepší film Karla Kachyňi. Dodatek: klobouk dolu před Vladimírem Menšíkem, který se v roce natáčení (1979) stihnul střihnout dalších 8 rolí...

Nejlepší zpracování. Některé scény (např. sny Drakuly, či jeho flashbacky do minulosti) se museli inspirovat ve výtvarných postupech Karla Zemana. Takhle by to natočil Zeman, kdyby měl rád krev.

"O tom co je krásné rozhodujeme my - STRANA!"

"Miluju vůni napalmu po ránu!"

"Jak blažený vestálčin úděl je, na svět zapomene, a na ni zase svět. Neposkvrněný mysli věčný svit."

"Ještě jedna hra? - Už ne. - No tak! - Sem bez peněz. - Tak si zahrajem jen tak. - Jen tak? - Jen tak. Ne pro prachy. Jen tak... pro hru.“ Dokonalá reklama na kulečník, která mě přivedla do herny. Srdcová záležitost. Eddie Felson, chlápek, se kterým bych strávil večer a nechal se klidně porážet, jen tak... pro hru.