DwayneJohnson

Nebezpečná rychlost na španělský způsob. Bez zbytečných vytáček jde rovnou na věc. Trvá to vlastně jen pár minut, nějaké to zběžné seznámení s rodinou a zběsilá jízda může začít. Začátek je vůbec velmi solidní, což se však žel bohu nedá říct o druhé polovině a hlavně konci. Je tam zbytečně moc klišé a výskyt hlavního padoucha jsem nestrávil ještě teď. Závěr už se nese v typicky americkém konci, který tomuto filmu vůbec nesedí. Boj proti kapitalismu se dá dělat určitě lépe, minimálně s lepším a propracovanějším scénářem. Herci, v čele s tradičně přesvědčivým Tosarem se snažili, ale to dnes bohužel na víc nestačilo.

Píšu ještě zatím hodně za tepla. Ten film mám pořád v hlavě a nechce se mu ven. Pravděpodobně půjdu ještě nahoru, ale to až po dalším zhlédnutí. Stává se mi to málokdy, ale určitě v nejbližší době, sám nevím proč, je to jen takový pocit. Prostě ho musím znovu vidět a prožít. Zatím lepší čtyři...

Film plný protikladů a hlavně dvou zcela odlišných světů. Pokud to s výchovou přeženete, jakkoliv jsou Vaše cíle ušlechtilé, může se klidně stát, že z milovaného dítěte máte záhy pornoherečku. Hrozná představa, která mě snad nikdy nepotká. Film však na na svou dobu velmi otevřený a výkon George Scotta nelze označit jinak, než vynikající. Vřele doporučuju.

Taková z zpočátku nevinně vypadající hra na to, kdo je vlastně větší debil, magor nebo paranoik, ono to vlastně vyjde nastejno. Několik hostů v uzavřené místnosti a pak už tahle hra nervů může začít. I když se tam celkem dlouho tlachá a vlastně se nic moc neděje, tak závěrečná čtvrtina přinese velmi zajímavé rozuzlení, na které je vlastně zaděláno zhruba po prvním poločase. Pokud půjdete k někomu na návštěvu, dávejte si fakt velkýho majzla. První varování je hodně drahý víno a když začne hostitel potají rozsvěcovat lampičky na terase, vemte rychle nohy na ramena, vymluvte se na cokoliv, nebo třeba vylezte ven komínem. Buď se Vám začne pěnit u huby, což není známka Čechovova rexlexu, ale spíše vykutálenosti pana domácího a když náhodou na konci uslyšíte policejní vrtulník, náhle si uvědomíte, že tohle je vlastně jen začátek. Velmi, ale velmi působivé.

Mám rád francouzské komedie. A taky Jeana a Christina. Vůbec tohle spojení ve mně vyvolávalo úsměv už dlouho před zhlédnutím filmu. Vždycky si vzpomenu na jejich první Návštěvníky, na jejich chrabrou bitvu s plechovým ořem na silnici, jejich báječný výstup na toaletě a o mém hodnocení je rozhodnuto už tak trošku předem. A tahle komedie rozhodně není výjimkou. Reno, jako žárlivý agent „Žralok“v akci a Clavier, jako nevinná oběť tajných, policejních hrátek, které mají za úkol dopadnout dlouho hledaného mafiánského bosse. Spolu s velmi vhodně vybranými ženskými protějšky a opravdu břitkým, konverzačním humorem, záruka skoro té největší komediální kvality.

Škoda, že tenhle film sráží dolů pár typicky laciných klišé a pak hlavně stěží uvěřitelný závěr. Jinak nemám větších výhrad . Jako připomenutí jedné velmi temné stránky Chile přesvědčivě natočeno a také velmi dobře zahráno. To platí hlavně pro Michaela, který si tuhle roli střihl s takovou chuti, až jsem ho málem nepoznával. A jsem opravdu moc rád, že se na tohle téma pořád točí filmy, aspoň si člověk udělá obrázek o tom, co dokážou, nebo snad dokázali udělat v USA pro demokracii . O to jim přece vždycky tak šlo.

Kobry a užovky na belgický způsob, s tím lze zcela jistě souhlasit. Příběh o dvou bratrech je tak trošku podobný. Ale hlavně je to přesně to, co jsem dnes hledal. Nějaké, ne moc známe kriminální drama, které moc lidí nevidělo a taky, abych s ním mohl dělat machra na své nejskvělejší diskuzí. Což je přesně tenhle ten případ. Autentické a napínavé, s celkem povedeným zvratem a koncem. Takže můžu říct, že je to všechno cajk. Tady sice až osmatřicátý, ale mezi mými oblíbenými první. Třikrát hurá.

Mrazivá, severská balada o tom, že nejtvrdohlavější zvíře na světě není rozhodně beran, i když se to možná na první pohled zdá. Stačí vrozená, mužská ješitnost a pak se nelze divit tomu, že bobříka mlčení lze hrát i několik desítek let. Ve vlastní rodině, vlastně jen pár metrů od sebe, se stejnou životní drogou a stejně to nefunguje...Moc hezká, někdy až absurdní ukázka toho, kam až to někdy může zajít, když se dva bratři šprajcnou a ani jeden nedokáže ustoupit.

Nevadilo by mi vůbec, že je tenhle film natočen o bezejmenném hrdinovi, spíš mně vadil jeho styl. Ano, vlastně bez skoro žádného průběhu, což je věc, kterou nelze opomenout. Jako připomenutí hrůz války, potažmo koncentračních táborů velmi sugestivní, na druhou stranu už jsem na tohle viděl mnohem lepší filmy. Tenhle jen velmi zlehka překročil čtyřpásmovou zónu.

Zatím po pátém díle. Je to debil, ale určitě mu dám ještě šanci. Něco tak ujetého už jsem totiž hodně dlouho neviděl.