Recenze (522)
Byl jsem při tom (1979)
Brilantní satirická personifikace mudrců všedního dne a jejich zuřivé masové adorace. Anti-Gump.
Kontakt (1997)
Skvělá premisa o poslouchání vesmírnýho noisu s poněkud neumětelsky přilepenou teologickou linkou ( a slizkým McConaughym)
Diktátor (1940)
I dnes velmi působivá groteskní freska, jejíž geniální myšlenka stojí a padá na jednom jediném Chaplinově pohledu.
Před půlnocí (2013)
Rozpačitý konec doposud skvělého triptychu. Linklaterovi se rozklížil původní intimní koncept vyprávění izolovaného na oba protagonisty a v první polovině snímku tak sledujeme velmi jalovou a nebetyčně zbytečnou "celospolečenskou" půtku, kde hlavní roli hraje "Skype" (bohužel jsem nepočítal, kolikrát) a celá se odehrává na ukázkově zploštělém pozadí současného Řecka. Druhá polovina filmu poněkud šroubovaně (ale zároveň naštěstí - tady je namístě požitek z nekoherence) najede na linku původních Before, tedy nastane toužebně očekávané verbální jiskření - tentokrát s pravdivě bolestnou katarzí.
České století (2013) (seriál)
Zatím velmi podivný kastrát, který se Sedláčkovi s Kosatíkem rozpadá pod rukama. Mohutné nakročení přesně mezi nicotu a ambice.
Sedmý kontinent (1989)
Velmi svůdně zlý film.
Pot a krev (2013)
Někde mezi raným Ritchiem a zkoksovaným Tarantinem se stalo, že MIchael Bay vyrobil třeskutý film. Zázrak, v který by snad ani The Rock nevěřil!
Hněv Titánů (2012)
No, jako přísně po desetiminutovkách sekvencovaný výplach už jsou Titáni o řád stravitelnější. Jenom příště místo těch příbuzenských pout (pozoruhodné, z čeho všeho se dá udělat rodinný film!) raději mrtvoly, lemující řádnou slasherskou jízdu. Přes všechnu tu epiku jich totiž - pokud odečteme Kronovo máchání - bylo ve filmu snad 9.
Souboj Titánů (2010)
Zeus je Řek, je bůh a je bez Dia vztekem, kterak na něj byl ušit všerelativizující kabátek teplé, lidské průměrnosti (především) vyvolených. Inu, když jsou bohové malicherní, je třeba uspořádat pořádný krůmýtink. Napětí v záplavě zlatavého CGI raději uteklo i od Medůzy a nezachránil to ani třpytící se Ra's al Ghul.
Konečná (2013)
Totálně zpackaná neo-wayneovka, která vás načne neskutečně utahanou expozicí, poté protáhne neschopností sledovat byť jen dvě jednoduché souběžné dějové linky v něčem alespoň připomínajícím tempo a dorazí topornou akcí proloženou vskutku svahilským humorem (čest holandským fotbalistům). To už letos raději tu kulku mezi oči, než se dočkat takovéhle Konečné bývalého akčního mastodonta.