nash.

nash.

P. Beneš

okres Praha
ronin z vlastní vůle

homepage

60 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 19 38 56 74
    • 11.7.2018  18:43

    Nenáročná oddechovka, která není příliš děsivá, ani napínavá (při dané zápletce ani logicky být nemůže), a ten přechod od protivné sobecké bárbíny k chápající sympatické krásce je taky trochu nakvap (jako byste vzali nůžky, vystřihli prvních dvacet minut Hromnic, a pak posledních deset, slepili je a zbytek vyhodili), ale přesto se za závěrečnými titulky netáhne pachuť ztráty času. Zkrátka taková docela svižně ubíhající a občas dokonce zábavná jednohubka, která v několika momentech dokáže dokonce i lehce zabrnkat na city.

    • 14.3.2018  05:31
    Patriot (2000)
    *****

    Když vidím, jak moc lze ve reálném světě zmanipulovat obraz historie vzdálené pouhých 25 let, přestal jsem si u filmu dělat hlavu s vůbec nějakou historickou věrností. A mohl se nerušeně bavit. V případě Patriota, který je takovým Statečným srdcem 2, jsem totiž dostal velký klasicky vystavěný příběh s patřičně vytuněnou historickou akcí, výborným Gibsonem, velkými emocemi nejen v osobní rovině hlavní postavy. Další bod za to, že ani při repríze po 15 letech nenudil.

    • 2.3.2018  06:07
    Tatínek (2004)
    *****

    Milé jako všechno od Svěráka. Poklidné, přesto plný zajímavých informací natolik, že společně s Nejistou sezónou dává dokonalým způsobem nahlédnout do života a zákulisí dvou unikátních českých fenoménů. Cimrmana a Svěráka. Nevím nakolik je to všechno u Tatínka stylizované, ale přesně tak nějak si Zdeňka Svěráka v soukromí představuji.

    • 2.3.2018  05:42

    Kdo je děsivější padouch, Blofeld, Darth Vader nebo Martin Burney? Jednoznačně ten třetí. Ti první dva možná chtějí vyhubit lidstvo, přesto stále zůstávají jen zábavnými filmovými figurkami. Zatímco takových Martinů je v každém okresním městě minimálně tucet. Opravdových, byť postrádají charisma Patricka Bergina, který toho svého dokázal proměnit ve skutečného ďábla. Zdvořilého, ledově klidného, inteligentního psychopata, ze kterého jde skutečně strach. Dobře obsazená Julia Roberts sice hraje druhé housle, ale dohromady dokázali s Berginem pod taktovkou Josepha Rubena rozehrát brilantní drama, při jehož sledování divák ani nedýchá, přestože tuší co a jak bude následovat. Svým způsobem je to taková Pretty Woman naruby. A rozhodně patří mezi komorními psychothrillery devadesátých let k těm nejlepším.

    • 18.2.2018  09:08
    Přátelé (TV seriál) (1994)
    *****

    Neuvěřitelně pohodový a návykový lék na špatnou náladu. Herecká parta si dokonale sedla, během deseti sezón dokáže variovat jednu a tutéž situaci aniž by se opakovala nebo nudila a ještě pokaždé přihodit nový a nečekaný gag. A navíc je jako Bible - zásobárna hlášek a poučení pro úplně každou možnou životní situaci.

    • 18.2.2018  08:58

    Vezmete partu podivínů, za které by se nemusel stydět ani Švankmajer, pak vytáhnete krabici nadepsanou romkom, pořádně se v ní prohrabete a ze dna vylovíte ten nejméně pravděpodobný vztah. Přidáte trochu Prady, trochu pravé blondýny, všechno to důkladně promícháte, a voila, báječný svět je na světě. Jednohubka, která je tak očividně nenáročná, že o ni pravý filmový intelektuál ani okem nezavadí, nás ostatní tu a tam pobaví, a jednou dvakrát dokonce i rozesměje a ještě potěší několika drobnostmi, jako jsou rozpohybované a rozmluvené figuríny. A někteří si při jejím sledování navíc mohou užít ten pocit, že hřeší neboť dělají něco pro seriózního filmového diváka nepřípustného - dívají se a líbí se jim to.

    • 16.2.2018  12:05
    Dívka za zrcadlem (TV film) (2018)
    **

    Pro všech stránkách nedotažená banalita, která nedokázala ani v jedné rovině vyprávět konzistentní příběh, jenž by zaujal. Fádní scénář předkládá stokrát omletou historku, aniž by se snažil některou ze situací jakkoli rozvinout, proniknout pod povrch nebo alespoň najít nějaký nový pohled. Režie jede na první dobrou a před kamerou postávají herci tak ochotnicky prkenní, že mi dokonce i kompars připadal výraznější a herecky vyspělejší. Dyk jako vždy dokazoval, že není žádný herec, Vilhelmová moc nehrála, jen byla stejně protivná jako v reálu, a tak byl jedinou výjimkou výborný Oldřich Kaiser, který svým výkonem dával tušit o kolik skvělých hereckých příležitostí ho, a vlastně i nás, připravil chlast a pitvoření v jalových televizních estrádách.

    • 16.2.2018  10:43

    Zábavný mix akčního komiksu, shakespearovské tragédie a lvího krále, který je sice patřičně velkolepý, ale nijak výjimečný. Třeba takovému Winter Soldierovi nesahá po kotníky ani v jedné myslitelné kategorii. Takže nechápu ten hype plný extatických výkřiků o dokonalosti, originalitě a nejlepší marvelovce. Skoro to ve mně vyvolává pocit, že ve fašisticky hyperkorektním světě si dnes prostě nikdo netroufne napsat, že je ten film "blbej a rasisickej", aby nebyl perzekuován a oblepen všemožnými dehonestujícími nálepkami. Nepočítám-li totiž hrst tradičních afrických rekvizit pojatých jako hi-tech vychytávky, se kterými si tvůrci občas vyblbli, tak kromě toho, že v ní hrají v podstatě jen černoši, tu není nic zvlášť originálního. Možná ještě tak černoši, kteří slibují, že budou přijímat uprchlíky z celého světa a dělit se s nimi o vymoženosti své technicky vyspělé civilizace. Ale to může některým, vzhledem k současné situaci, připadat úsměvné, zatímco jiným jako nechutná proimigrantská a protitrumpovská agitka.

    • 16.2.2018  09:17

    Milá, typicky francouzská komedie, která rozehrává netradiční vztahovku o tom, že na velikosti nezáleží neboť i malý kašpárek dokáže zahrát velké divadlo. Nejde sice nijak zvlášť do hloubky a jednotlivé překážky používá spíš jako zdroj humoru než téma k zamyšlení, ale to vůbec nevadí. Je to příjemné, elegantní, úsměvné, místy lehce hořkosladké, ale přesto nabité pozitivní náladou. A ani jednou nesklouzne k trapnosti, ve které by se nejspíš vyžívalo hollywoodské pojetí. Hlavní zásluhu samozřejmě má stále krásná Virginie Efira v roli Diane a hlavně okouzlující „prcek“ Jean Dujardin, kterému trikaři ubrali 46 cm, aby si při své výšce 182 cm mohl zahrát 136 cm vysokého (nebo spíš nízkého) Alexandra. I když pravda, trikaři to pojali s typicky francouzskou ležérností, takže občas je Alexandr větší a jindy zase menší než by měl být, někdy má hlavu a tělo velké, jindy malé, zkrátka jak to zrovna vyšlo.

    • 3.12.2017  14:29
    Luke Cage (TV seriál) (2016)
    ***

    Luke je sympaťák každým coulem své většinou neprůstřelné kůže. Rozjezd série nemá chybu, ať už jde o vykreslení jednotlivých postav nebo o způsob, jakým na jedné straně zatahuje Luka do událostí a současně poodhaluje jeho minulost. Výborný je i záporák Cottonmouth. Jenže pak se série přehoupne do druhé půlky a téměř všechno jde do kopru. Luke se motá epizodami, které bezradně tápou a netuší kudy kam, z všemocného superpadoucha se vyklube groteskní kašpárek s dětinskými motivy, a finále, kde bych jako divák měl napětím nedýchat, jenže místo abych ho prožíval, tak jsem ho prozíval. Škoda, po skvělé Jessice Jones jsem se na další sólovky Defenders těšil, zatím však ani jedna, i když nejde o vyložené slabé série, nenaplnila mé očekávání. Nad vodou tak, alespoň pro mě, drží sérii hlavně Simone Missick jako skvělá Misty, bezpochyby nejvýraznější postava.

    • 18.11.2017  16:20
    Iron Fist (TV seriál) (2017)
    ***

    Po výtečné Jessice jsem přece jen čekal víc než seriál jehož sledování bylo občas téměř utrpením. V tuhle chvíli si totiž nevzpomínám na jiný podobný seriál, kde by se všechny postavy, ať hrdinové nebo padouši, chovaly a reagovaly tak nesmyslným způsobem. Vévodí jim samozřejmě Danny, který se nechová jako ztělesnění východní moudrosti, které prošlo tou nejobtížnější zkouškou a bylo vyvoleno, ale jako hloupé, naivní a rozmazlené děcko, které si vždy vytrucuje to, co si zrovna usmyslelo a vše svým chováním jen zhoršuje. Život jemu i těm okolo zachraňuje v podstatě jen to, že se padouši chovají stejně hloupě a žádnou příležitost, kterou jim poskytne, nedokáží využít. Celé to navíc působí, jako by ani scénáristé neměli příliš jasno, jaké by vlastně jejich postavy měly být, a kam by jejich dobrodružství mělo směřovat. A štvaly mě i hloupé chyby v detailech, které si šlo pohlídat. Třeba způsob jakým se Colleen jako Japonka a sensei chovala ke svému meči.

    • 17.9.2017  17:22

    Dalších šest minut pořádně zahustilo atmosféru očekávání a současně nabídlo nejen další střípek do mozaiky světa BR, ale také parádní příběhovou miniaturu nabitou napětím i emocemi, ve kterých silně rezonuje ponurost světa, do kterého se po 30 letech vrátím. Mohu si dovolit doufat? Ve světě plném beznaděje? Ve světě, kde až na výjimky každé současné filmové pokračování zabíjí své filmové jedničky?

    • 17.9.2017  17:04

    Jeden dialog, jedna nečekaná prezentace a šest minut dokonale dávkované atmosféry poněkud nahlodávají mou skepsi týkající pokračovaní jednoho z mých osudových filmů.

    • 16.9.2017  08:17
    Výjimeční (TV seriál) (2011)
    *****

    Výtečné! Možná jeden z nejlepších "x-menských" seriálů. Dává dostatek prostoru k tomu vytvořit z každé postavy člověka a divákovi poznat jeho povahu i osobní život, které superschopnost ovlivňuje a současně poznamenává. Dost času vytvořit si k jednotlivým postavám osobní vztah. Rozjíždí se pomalu, zato nepřetržitě, takže ve druhé sérii už člověk nedýchá napětím a v závěru je to takový vichr, že skoro hrozí zástava srdce. A nejde jen o příběh, platí to i pro osudy jednotlivých postav, dokonce i některých vedlejších. Snad v žádném "x-menském" seriálu nebyly navíc postavy tak nejednoznačné. Charismatický padouch není žádné jednorozměrné uberzlo, ale člověk s výrazně lidskou stránkou a motivacemi, které jsou logické, pochopitelné a člověk má chuť mu dokonce občas fandit. Zatím v žádném podobném seriálu nebyli naopak kladní hrdinové tak omylní, chybující, občas svým uvažováním i chováním horší než jejich protivník. A přestože dělají chyby a nepochopitelně špatná rozhodnutí, která mají občas tragické následky, držíte jim place a je vám jich líto. Už dlouho mi nebyla žádná parta superhdinů tak sympatická jako tady, už dlouho jsem si žádnou partu tak neoblíbil, a už dlouho mě smrt seriálové postavy tak nesebrala, jako tady. Kladem je tu i pojetí superchopností. Nikdo tu nelétá vzduchem a nemá laserový zrak, superchopnosti se drží při zemi, fungují na principu, který je pochopitelný, přijatelně vysvětlený, takže působí věrohodně a jsou, téměř se mi chce říci přirozené. Alphas je výtečný seriál, který má jedinou vadu. Způsob jakým byl ve vrcholném okamžiku, v tom nejnapínavějším momentě, zaříznut rozhodnutím o tom, že třetí řada už nevznikne. Doktore Rosene, Rachel, Gary, Camerone i ostatní, byli jste jste super, bylo mi ctí se s vámi setkat.

    • 8.9.2017  06:34
    To (2017)
    ***

    TO má několik působivých momentů a dobře navozenou kingovskou atmosféru magických let dětství a dospívání, přesto je z mého pohledu spíš zklamáním. Ne proto, že je jen volnou a nepříliš věrnou adaptací románu. To by mi nevadilo. Naopak, rád bych viděl vydařenou variaci, která by nabídla nový pohled, nový přístup. Spíš proto, že předlohu adaptuje povrchně a neposkytuje nic navíc, spíš jen osekává. Vyprávění viditelně škodí rozbití struktury dvou časových rovin, které se jedna na druhou odkazují, protože jen byla jedna prostě a bez náhrady vyrubána. Děj tak občas neplyne zrovna přirozeně, řada věcí přestala dávat smysl a degradovala v samoúčelný efekt. Škodí některé zásahy do děje, změna rolí, které jednotlivé postavy v příběhu hrají, čímž zmizelo logické propojení "smolařů" i to, co je vlastně drželo pohromadě. Navíc netuším jak na to chtějí ve druhém díle navázat, aby to fungovalo. Chybí i většina potenciálně kontroverzních momentů (a ne nemyslím tím onu scénu). Nové TO bohužel zklamalo i ve srovnání s původní televizní adaptací. Většina smolařů ztratila svou osobitost. Jako třeba původně hyperaktivní živel Richie, který je tu jen nudný patron, který občas prohodí nějakou hlášku. A v porovnání s předlohou i původní verzí zklamalo nové TO i jako horor. Tim Curry byl coby Pennywise opravdu démonický, strach nahánějící a nezapomenutelný, což Bill Skarsgård není. Postrádá nejen charisma, ale i ten klaunský základ, ze kterého Tim Curry těžil při budování své hrůzyplnosti. Nejděsivější je tak nový TO ve scéně s Georgiem, poté už je jen přeplácaným bubákem, který každou chvíli odněkud vybafne, ale nic moc to s člověkem neudělá. Je to sice celé vizuálně velkolepější, ale to mi nestačí. V původní verzi lépe fungovaly vztahy, napětí, emoce, atmosféra i děs. V podstatě mám pocit, že nové TO má převahu jen v jednom bodě, a tím je Beverly. V původní televizní verzi poněkud nevýrazná postava je tu neuvěřitelná ranařka a bez debat nejsilnější osobnost celé party Smolařů a možná i celého filmu. Aby nedšlo k omylu. TO rozhodně není špatný film, a kdo je nepolíben románem či původním televizním filmem, bude nejspíš spokojen možná i nadšen. Já z něj ovšem mám pocit sice efektní, ale jinak sterilní a v rámci žánru nudné popcornové zábavy, která má daleko do velkoleposti románu či děsivé atmosféry původního filmu. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si jen vzpomenu na momenty, kdy se zjevoval Smolařům Pennywise Curry, byť třeba jen stál u cesty a mával. Tak děsivý nebyl nový Pennywise ani s podporou celé CGI divize.

    • 3.9.2017  08:59

    Tyhle holky jsou spíš v pytli než v balíku. A celý film s nimi. Afektované přehrávání má zřejmě zamaskovat absenci humoru, nebetyčnou nudu, hloupost scénáře i režisérskou bezradnost. Bohudík je to pitomé tak moc, že je to občas svým způsobem až zábavné. Ale zase ne dost na to, aby se to vydrápalo o hvězdičku výš.

    • 3.9.2017  07:54

    Třetím dílem se ocitá série smrtonosných pastí na hranici výborného a nepovedeného. Kladem je bezpochyby změna koncepce, kde se McClane mění z neplánované komplikace promyšleného plánu v jeho součást, a místo hry na schovku běhá po městě v rámci výbušné byť poněkud překombinované skautské bojovky. Nechybí ušpiněné tílko ani cynické hlášky, a stále to svižně odsýpá, a přestože střílení je méně, některé akční sekvence jsou parádní. Napětí je sice obratně násobeno dělením dějové linky do několika souběžných rovin (škola, Zeus, McClane), vytratila se však gradace. Místo stoupání na vrchol Everestu, tu máme jen hřebenovku, kde přídavný kyslík není potřeba. Nejvíc však s ubíhajícím časem dostávají přes hubu věrohodnost zápletky a logika. Lapsy se vrší, a v závěru přestává příběh dávat smysl docela. Přesto jsem se s McClanem znovu setkal rád a užil si s ním bojovku. I když možná částečně proto, že jsem věděl, že je to naposledy, kdy to stojí za to.

    • 2.9.2017  09:30

    Prvních 70 minut to vypadá jako pokus o moderní pojetí košické Zlaté brány, kde písničky nahradily herní skeče, jako hosta se podařilo ukecat Sylvestra Stallona a kam jakýmsi nedopatřením zabloudila zmatená Salma Hayek. Zpočátku jsem doufal, že jde o záměrnou stylizaci do bizarní montypthonovské grotesky, ale pak mi došlo, že je to bohužel jen hloupé. Toporné herecké, tedy spíš neherecké výkony, jalové jakoby dialogy, děj, který pachatel scénáře zplodil, aniž se namáhal použít mozek. Co platno, že se Stallone sem tam blýskne coby komik, když ten zbytek je nesledovatelné peklo. A těch posledních 5 minut, ve kterých vedle rychle sekaných vteřinových hvězdných hostovaček (Buscemi, Paxton, Trejo) nechybí ani humor, to nezachrání.

    • 1.9.2017  17:55
    V (TV film) (1983)
    ****

    Když koloval v 80 letech na videokazetách, byl jsem jím nadšen jako jednou z nejlepších mimozemských invazí. Dnes sice po trikové ztráce trochu ztratil šmrnc, na druhou stranu mu však současná situace v Evropě dodává zcela nový, děsivý rozměr vizionářské předpovědi, před kterou Nostradamus musí blednout závistí. Už nepůsobí jako pouhý starý seriál, ale svým způsobem spíš jako proroctví, které člověk prožívá v přímém přenosu. Zatím to vypadá, že jsme někde v závěru první půlhodiny (v polovině prvního dílu, pokud sledujete ve formě původní dvoudílné minisérie).

    • 1.9.2017  13:21

    U dokumentů jsou podstatné informace a podněty k případnému dalšímu studiu tématu. Těch Špalkův dokument nabízí tolik, včetně řady překvapivých odhalení, že mi vůbec nevadí konzervativní forma zpracování s probublávajícími momenty úsměvné amatérštiny. Téma kauzy druhé Věstonické Venuše je fascinující a nabízí notně záhadný a překvapivě strhující příběh, takže mu odpustím i těch několik historických a životopisných nepřesností, kterých jsem si stihl všimnout, a také místy upravené reality, možná pro efekt, možná jako značek k odhalení případných plagiátorů.

    • 30.8.2017  08:23

    Když Hitmana rozsekám na krátké sekvence a kteroukoli vám pustím samotnou, budete si říkat, že to vypadá výborně a budete se těšit. Výsledkem však bude zklamání. Je totiž zvláštní jak se dá vyrobit takové množství efektních a svým způsobem výborných součástek akčního bouráku, a pak z nich poskládat takový mizerný a nefunkční vrak. Špatná je už kostra, scénář smontovaný z těch odrbanějších žánrových klišé tím nejhloupějším způsobem. Jeho slabiny navíc spíš odkrývá než maskuje nevhodné obsazení hlavní role, impotentní režie, která každý pokus o rozjezd úspěšně dusí už při otočení klíčkem v zapalování, a nevylepší to ani kodrcavý střih. Takže bohužel, ani napodruhé Hitman netrefil.

    • 30.8.2017  07:31

    Po dlouhé době konečně animák, který pobavil, rozesmál a minimálně některé scény se z hlavy jen tak nevytratí. Což platí zejména o úřadu plném lenochodů. Ale když člověk opustí úřady, je to svižně odsýpající zábava. Nenudí ani na okamžik, což platí nejen pro příběh, ale tentokrát i pro svět do kterého je zasazen. Při repríze bylo navíc zábavné sledovat všechny ty drobné detaily, narážky a také odkazy na filmovou klasiku, které člověku napoprvé unikly. Jen tu protirasistickou výchovnou agitku si mohli nechat od cesty.

    • 26.8.2017  23:23
    Ve znamení Merkura (TV seriál) (1978)
    **

    Průměrný seriál, kterému škodí, že není o lidech, ale o případech. To a rozdílná kvalita jednotlivých epizod, ať už jde o příběh nebo herecké výkony, je důvod, proč seriál příliš nedrží pohromadě. Vyčnívají z něj díky hereckým výkonům Josefa Vinkláře a Rudolfa Hrušínského zejména díly Léto s Venusí a Případ živého muže. Navíc je to zatím zřejmě nejnudnější a po tvůrčí stránce nejvíce odbytý předlistopadovýc seriál, který jsem zkusil.

    • 26.8.2017  22:57

    Člověk by nevěřil, co všechno se může postavit do cesty tunelu do sousedního domu. Počínaje kanalizací konče příbuznými. Ač bych tomu ještě při úvodních titulcích nevěřil, překvapivě se z toho vyklubala zatím nejzábavnější Funésova komedie, kterou jsem viděl, nebo si vzpomínám, že jsem viděl. Komicky naivní taškařice, která balancuje na hraně grotesky a s nečekanou lehkostí vrší gagy a absurdní situace, jištěné místy téměř geniálními "přestřelkovými" dialogy. A za dabing díky, přestože výsledek rozhodně není dokonalý. Na vině totiž asi nebude Václav Faltus, ale spíš North Video, kterého chtělo mít všechno honem a levně, takže neposkytlo dabérům na práci dostatek času.

    • 23.8.2017  09:04

    Některé sny zkrátka nedopadnou dobře, ale když je člověk schopen učit se z vlastních chyb, není vše ztraceno. A Gilly je holka, která těch chyb udělá spoustu. U podobných filmů ani tak nejde o to, co se bude dít a jak to dopadne, protože většinou jde jen o variace toho, co námět a žánr dovoluje. Jde o zpracování a detaily, a v tomto případě obojí dopadlo na výbornou, dokonce ani ten závěr nebyl tak úplně jako obvykle. Základem, kterým je obsazení hlavní role, dopadlo s Sophie Nélisse na výtečnou, emoce nepůsobily hloupě, ploše ani nátlakově, příjemné momenty spolehlivě zahlazovaly všechny zápory.

    • 22.8.2017  20:24
    Yomigaeri (2002)
    ****

    Filmová poezie, která mi evokuje Suzukiho výstižné: „Vy západní lidé, když chcete poznat tajemství motýla, rozřežete ho, dáte pod mikroskop, popíšete a myslíte si, že jste pochopili jeho podstatu. Ale motýl, to je to křehké nic, které se třepotá támhle ve vzduchu.“ A tohle filmové křehké nic se jen tak třepotá na mém monitoru, nesnaží se pitvat a vysvětlovat co, proč a jak se vlastně stalo, co to způsobilo a jak to funguje. Jen se tak třepotá pocity, které návrat drahých zesnulých vyvolává, umožnuje mi naladit se, prožívat pocity s filmovými hrdiny a nenápadně mě vede k zamyšlení nad mým vztahem k těm, které jsem já sám ztratil. Kupodivu se nesnaží emotivní námět zneužít k lacinému citovému vydírání, a v okamžiku kdy hrozí, přeruší kontakt a sklouzne k příběhu jiné postavy. Přitom tu nechybí opravdu dojemné okamžiky (setkání manžela a dcery s němou Sonoko), ani moment překvapení, nečekaný zvrat, nebo možnost sledovat jak mozaika nesourodých scén z úvodu filmu v jeho druhé půlce zapadá na své místo, logicky navazuje a vytváří zcela nový obraz. Precizně vyladěnou harmonii mi v podstatě narušoval jen Cujoši Kusanagi v hlavní roli. Jak mi byl sympatický coby Sakutaro v Boku to tsuma no 1778 no monogatari tak tady mi vůbec nesedl.

    • 22.8.2017  19:00

    Občas někdo zadupe, občas rozsvítí a za chvíli zase zdvořile zhasne, vyjímečně se zhoupne na lustru nebo nikým neviděn proťapká chodbou. Tak málo muziky a přece se jí podařilo úspěšně vyvolat zdání strašidelné podivané a dotáhnout ji až někam na hranici kultu. Úžasné. Mnohem užasnější než film samotný, kde postavy jednají nelogicky, a to i v rámci svého světa, a zážitek navíc kazí kazy, které nabourávají mód "home video". Na druhou stranu, jistou atmosféru neklidu to vyvolat umí, a její ozvěna se táhla i za závěrečné titulky, jak jsem zjistil, když jsem o chvíli později úlehal ke spánku v tichém setmělém pokoji. Takže nakonec jako nenáročná žánrová jednohubka přece jen dobrý. Mimochodem nejděsivějšími momenty pro mě byly ty "reálné", kdy Katie v noci vstala a celé hodiny nehybně stála vedle postele.

    • 20.8.2017  11:21

    Jasně je to blbina. Jasně, je absolutně nelogická a plná nesmyslů. Jasně, velká akce by se utajit nedala, zejména pokud se plánuje roky. Navíc je to celé zbytečně komplikované, když stačilo nenápadně podminovat hřbitov. Ale zase by to nebylo tak efektní a svým ujetým způsobem zábavné. Ani mi nevadilo, že Najafi naládoval snad všechna existující žánrová klišé do kulometného pásu, natáhl a pak to do publika pustil v jedné dlouhé nepřerušované ohlušující dávce, včetně duchaplných řečí při umírání, předčasného jásání "zvládli jsme to", potlesku řídícího centra a závěrečného motivačního proslovu. Prostě nenáročný akční výplach, kde jsou prodlevy mezi jednotlivými akčními sety minimální, akce odsýpá tak, že není čas vydechnout, a k tomu nepřemožitelný Butler hláškuje rychleji než nabíjí a bez výčitek kuchá všemožné Kumary (teď nevím jestli by na film neměla EU uvalit embargo a neziskovky ho zažalovat nebo alespoň veřejně odsoudit). Není to nic pro ortodoxní myslitele, ani nic co by fanda akce musel vidět dvakrát, ale jedenkrát jsem si to užil a nenudil se. A to dokonce ani u akčním filmů není pravidlem.

    • 20.8.2017  10:24

    Jsou filmy, na kterých si zub času vylámal zuby. A pak ty, do kterých se s chutí zakousl. Grandhotel je bohužel ten druhý případ. A to už v té době šlo o jednohubku bez velkých ambicí, ve které nikdo neřešil logické ani časoprostorové nesmysly. A že jich je nepočítaně. A vévodí jim nejspíš scéna, kdy tři neohrabaní milionáři během chvilky postaví téměř pohádkou chaloupku včetně šindelové střechy. Celé je to o to smutnější, že námět netradiční lázeňské kůry nabízel mnoho možností dobré zábavy. Nakonec totiž zůstává jediným kladem charismatický Otomar Korbelář jako svérázná inkarnace Vincenze Priesnitze.

    • 18.8.2017  20:33
    Mr. Church (2016)
    *****

    To se jednoho dne probudíte a zjistíte, že v kuchyni je Eddie Murphy a vaří snídani. A pak zjistíte, že je taky váš osobní knihovník. A poslouchá jazz. A než se nadějete, tak vás tenhle laskavý, smutný a přesto pozitivní příběh vtáhne. A nepustí. Ač se tu mnohé točí kolem umírání, je výsledek milý, neuvěřitelně lidský a plný naděje. A velmi nenápadně, zlehounka podsouvá náznaky odpovědí na otázky, které si člověk klade, ač si to někdy ani sám sobě nepřizná. Jistě, téměř všechny ingredience už tu byly, včetně řady klasických klišé, ale filmaři, zejména skvostný Eddie Murphy z toho dokáží vytvořit nezapomenutelnou hostinu. A není to jen tím, že kromě obvyklých přísad, to vše okoření tajemstvím. Svou roli hrají také výborně zvolená hudba či skvostně načrtnuté vedlejší postavy, a to i ty, které se příběhem jen mihnou, nebo se jen občas vynoří, aby příběh lehkou tečí nasměrovaly tam, kam má namířeno. Do divákova srdce.

<< předchozí 1 2 3 4 19 38 56 74
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace