Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (6 648)

plakát

Shane (1953) 

Shane je western, který námn nepředvádí klasického hrdinu. On nepřijde do baru, aby všechny zbouchal, ale sám přitom dost ran utrží, málem i dostane na budku, kdyby mu Joe Starrett nepomohl. Ani pak se ale dlouho nic neděje. Násilí se nestupňuje, spíše jen výhrůžky. A přitom je jasné, do jakého bodu tohle celé směřuje. A očekávané se stane skutečným, byť až na konci. Jenže žádný velký souboj to opět není. Hlavní hrdina naběhne do baru a po krátkém napětí vítězí, opět s malou pomocí. Farmáři se také nechávají přesvědčit poněkud snadně řečí, kterou k nim Joe má a když jednomu z nich vzplane dům, přestože ho právě opustil. Trochu kýčovité. Na celý ten děj je navíc film poněkud rozvláčný.

plakát

Shazam! (2019) 

Shazam! na mě působí jako Marvelovský Deadpool. Také je zcela jiný než běžní hrdinové a tvůrci ho pojali hodně s nadhledem. Vlastně podstatná část filmu si vzala za téma, které zcela jistě napadlo každého fanouška komiksových hrdinů, a je jedno zda z Marvelu či DC Comics. Co bychom dělali my, obyčejní lidé, kdybychom obdrželi super schopnosti? A navíc v dnešní době? Klasický mládežník si užívá obdivu, dokonce natáčí videa a získává na popularitě. Je to odlehčená verze hrdinských eposů, které se teď na nás valí ze všech stran. Chápu, že klasické komiksové fanoušky nepotěší. On taky souboj mezi hlavním kladným a hlavním záporným hrdinou není zase tak extra super. Ale film obsahuje celou řadu vtipných scén, hlášek a mezi současnými závody dvou největších komiksových zavedených značek je tohle značné osvěžení.

plakát

Sherlock Holmes (2009) 

A takhle to dopadá, když si klasické literární dílo převezme Hollywood. Od Guye Ritchieho jsem nic jiného neviděl, takže těžko soudit, za to jsem ale viděl mnoho jiných představitelů slavného detektiva. Filmaři udělali z Sherlocka Holmese akčního hrdinu, děvkaře a pijana. Pokud se producenti Dr. House inspirovali touto postavou, pak by to byl přesně tento charakter Holmese, který by byl jako House převedený do ordinace dvacátého prvého století. Představa tohoto naprosto jiného charakteru, než který nám byl dosud znám, mi je naprosto cizí. Vůbec se mi nelíbí, to přiznávám. Pamatuji si přesně, že když jsem viděl trailer v kině, řekl jsem si, že bych si na tento film i zašel. Naštěstí jsem to neudělal, neboť by se čistě z mého pohledu jednalo o vyhozené peníze. V ukázkách totiž bylo vybráno samozřejmě to nejlepší z více než dvou hodin, ale zpětně řečeno je toho opravdu dobrého ve filmu dost málo. Pokud se tedy nebavíme čistě o akčních scénách. Právě na technickou stránku a efekty se tvůrci zaměřili nejvíce. A mě osobně chyběla větší piplavost detektivní práce, kterou tvůrci nahradili moderními vynálezy a hračičkami. Tedy, z Sherlocka Holmese se ztratilo kouzlo a tajemno tehdejšího Londýna a doby obecně, i postavy samotné, a to vše bylo nahrazeno čistě akcí a dramatem v podobě efektů, výbuchů a soubojů. Sherlock Holmes ovládá bojová umění a topí se v depresích. Klasická Hollywoodština, která sází na zcela jiné filmové parametry než evropské filmařství a zrovna u tak klasické postavy jakou S. H. bezesporu je, to je bohužel špatná cesta.

plakát

Sherlock Holmes: Hra stínů (2011) 

Všechno, co představoval Sherlock Holmes v prvním filmu je ve druhém zveličeno. Sherlock chlastá co mu může způsobit smrt, riskuje, hodně mluví, chlastá a konečně se také setkává s úhlavním nepřítelem Moriartym. Druhý Sherlock není až tak odlišný od prvního. Zkrátka je zde hodně výbuchů, akce a najdou se i vtipné scény nebo hlášky. Při dvou hodinách se mi ale zdá snímek dost přetažený, děj neutáhne celou stopáž. Většinou se blábolí o ničem a to ve velmi rychlém sledu, tak je občas těžké to sledovat a oba hlavní hrdinové se baví blbinkami. Tipuju, že skalní obdivovatele prvního filmu Guye Ritchieho to napoprvé bavilo, ale napodruhé si člověk prostě uvědomí, že Sherlock Holmes a doba ve které žil patří do jiných sfér chování a způsobu vyšetřování. Začínám si víc vážit Jeremyho Bretta a seriálů, kde ho ztvárnil.

plakát

Sherlock Holmes: Znamení čtyř (1987) (TV film) 

Sherlock Holmes příliš utahaný než aby to vystačilo na 103 minut. Klasický začátek, kdy se hodně mluví, doprovází zajímavý a místy až akční prostředek a opět umluvený konec. V seriálu by na to stačilo padesát minut, ve filmu se to poněkud natáhlo. Sherlock H. i Jeremy Brett předvádějí svůj standart, dokonce jej vidíme i střílet a opět se převléká. Film zamíří jakoby do exotických destinací, ale jinak se svým charakterem neodlišuje od seriálu.

plakát

Sherlock Koumes (2018) 

Možná, že film pobaví děti, když ho ovšem budou brát jen jako bitka jedněch trpaslíků proti druhým. Jenže jinak to asi nepůjde. Sherlock Koumes jako trpaslík, který vyšetřuje kradení trpaslíků? Tak zápletka moc nefunguje. A upřímně, ani děj není rádoby zábavný. Chvíli jsem si říkal, kdy to utrpení už skončí. Trpaslíci, draci, boj na mostě s plyšovou postavičkou jako imitace Sherlockova největšího nepřítele? Nějak to nefunguje. A to ani pomocí odkazů na slavného detektiva. Jako, že "pes patří Baskervillům". U písničky Sherlockovy snoubenky zase chyběly titulky, takže z ní děti asi hodně budou mít. Od režiséra Kung Fu Pandy velké zklamání.

plakát

Shoky & Morthy: Poslední velká akce (2021) 

I kdyby nic jiného na tomto filmu, tak jednu věc ocenit musím: tvůrci parodují mnohdy choromyslné a magorské youtuberské a influencerské osobnosti. A to se cení. Štěpán Kozub a Jakub Štáfek už v minulosti dokázali, že jim sranda jde, vedle toho ale oba umí i vážné role. Spolupráce jim evidentně ladí, zřejmě jsou nastaveni na stejnou humoristickou vlnu. Tenhle film má to štěstí, že funguje v obou rovinách. Jednak jako samostatná dějově vcelku zajímavá komedie a jednak i když si ho rozdělíme na jednotlivé scénky, které k sobě zdánlivě nepatří. Je to komedie trefná (co se vymytých mozků youtuberů týče zcela jistě), nesmlouvavá, mnohdy černá a dost ostrá. Kdo sleduje Like house tak ví, že pro ostré slovo taky nejdou daleko a ve filmu najdeme nakonec i nějakou tu krev akční momenty. Velmi povedené jsou dialogy, ve snímku se najde dost dobrých hlášek. Tomáš Magnusek svou rolí předčí všechny, ve kterých si předtím zahrál. A častokrát svými výstupy zastíní i všechny ostatní. Pravda ale je, že závěr to přeci jen trochu pokazil, protože tam se ztratila ta nadnesená lehkost humoru . I tak jsem se ale opravdu zasmál a to je u komedie vlastně to nejdůležitější. Nakonec právě sranda často ani nemusí dávat hlavu a patu a u tématu influencerů to platí dvojnásob.

plakát

Show (1922) 

Laurel a Hardy měli na kontě rozhodně lepší filmy. Laurel dokonce snad údajně v tomto filmu nehraje. Přiznám se, že jsem tak dokonale jednotlivé herce nerozeznal. Respektive Hardyho jsem poznal hned, toho těžko přehlédnout. Film postrádá velkou zábavnost, spíše je zajímavý kaskadérskými kousky. Běhaní a následná rvačka na střeše, padání z mostu, rozflákání baráku na kolečkách. Nebo těsné přejíždění před vlakem. Na tehdejší dobu velmi nápadité. Bohužel i příběh je slabší.

plakát

Show! (2013) 

Show! je bohužel klasická ukázka toho, kterak otec ambice svého dítěte na něj přednáší a pro úspěch je schopen udělat vše. Holky ho mají chvílemi už plné zuby. Vždyť taky neznají nic než dril a odříkání a za to vše sledujeme hlavně kritiku a posměšky jejich manažera, který je snad ani jednou nepovzbudil. Je to zvláštní tato doba. Účastníci reality show jsou automaticky bráni jako celebrity aniž by cokoli uměli. Stačí se párkrát proběhnout po pláži, kuchyni nebo v domácnosti a už jsou z nich osobnosti. Tady je spíš ke škodě, že se před kameru nepostavili právě třeba Michal David nebo Filip Renč a neřekli sami, co si myslí. Přičemž právě režisér i zpěvák byli chvílemi z výkonů dívek dost zhnusení. Ani dívky nedostanou tak úplně slovo, čímž tak trochu otec a manažer v jedné roli, ale té druhé rozhodně víc, stává se hlavním hrdinou a evidentně mu to dělá dobře. Celý dokument je tak trochu o něm a jeho produktu. Dokument se tak stává vlastně pouze jakýmsi důkazem o aktivitách skupiny 5Angels a vypovídajícím pouze ve snaze dotlačit holky někam. Na jedné straně je to děsivé, na druhé to má malou vypovídající hodnotu.

plakát

Showtime (2002) 

Komedie, která by byla ještě kvalitnější, kdyby se zapojili i jiní herci. Robert De Niro jako by s svou otrávenost přenesl i do hereckého výkonu. Možná to byl záměr hrát to právě tak, ale zatímco Eddie Murphy hraje tradičně s velkým nasazením, jeho kolega se spíš malátně prošourá ke konci filmu. Také mi chybí více vtipů. Hodně zábavy se točí právě kolem E. M., ale ostatní herci jsou stále vážní a tak se jim vyhýbá i veškerá legrace. Takže když E. M. není na scéně, jako by humor zmizel s ním.