Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Pohádka
  • Animovaný

Recenze (6 724)

plakát

Sejměte Cartera (2000) 

Tak tohle je dost slabá záležitost a je těžké vyjmenovat v čem není. Začnu klasicky tím, že jsem netušil, že se jedná o remake ve kterém si zahrál Michael Caine, kterému původně patřila hlavní postava, a ani jsem ho neviděl. Srovnání není, ale docela tuším, že tak špatný původní snímek není. Tak předně slyšíme fakt hrozné dialogy. Téměř neposlouchatelné, které zavání příšernou, do uší bijící nudou a nezáživností. Carter navíc přechází sem a tam, občas na něj vyrazí zabijáci občas ho dojme neteř nebo manželka. Celé je to plytké a nezajímavé včetně jednotlivých soubojů. Toto je klascká béčkovina, která si své fanoušky jistě najde.

plakát

Sejmout zabijáka (2011) 

Sejmout zabijáka by mohl být relativně obyčejným filmem o jednom mafiánovi. Jenže je to také film, který by klidně mohl být příběhem někoho z dneška. Sledujeme tu Dannyho Greena, kterak je to obyčejný člověk. V dospívání projde těžkým druhem šikany a je jasné, že to v něm musí něco zanechat. Už se nechce nechat mlátit jen tak zbůhdarma. Pak je sice ještě dělníkem a obyčejným člověkem, ale když sleduje, jak se kolem něj podvádí a krade, nechce zůstat pozadu. Proč by on měl žít jako chudák, když si jiní berou hrstmi a policie to přehlíží? A tak se chopí příležitosti a pak už jen stoupá na žebříčku. Přitom je to ale v jádru pořád dobrý člověk. Rozdává potřebným a chudým, ale rozporuplnost už nemůže být větší, když zároveň s tím mlátí i zabíjí (ne)obyčejné lidi. Ray Stevenson skvěle zahrál, tvůrcům se povedly parádně efekty výbuchů a chrochtám nadšením nad úžasnou irskou baladózní hudbou. Á propós, kdy se stal Val Kilmer takovým tlusťochem?

plakát

Sekretariat: Příběh šampiona (2010) 

Tak za prvé miluju filmy dle skutečných událostí. Za druhé miluju filmy, kde vyhrává dobro. A za třetí miluju filmy, kde vyhrávají autsajdři. Tím spíše, když je to film o koních, které také miluju. No, přiznávám, je toho hodně, co miluju. Každopádně tohle je vážně dobrý film. Hlavně je to další z řady snímků, které dokazují, že někdy se v životě vyplatí se nevzdat. A o to lepší je, že nám to neříkají filmaři, ale život sám. Není to snímek, kde bychom měli prostor pro nudu. Myslím, že koňáci si přijdou na své. Je to pocta nejlepšímu závodnímu koni minulosti a nejspíš i několika rekordů dneška. A myslím, že se tato pocta povedla. Herecké obsazení je kvalitní a Diane Lane s Johnem Malkovichem jsou kvalitní herci. Takže pokud máte rádi dojemné, vítězné příběhy o jednom koníkovi, který to všem natřel, pak je tohle přesně pro vás.

plakát

Sekretářka (2002) 

Rozhodoval jsem se mezi třema a čtyřma hvězdama. Nakonec jsem dal tři, i když jsem měl dilema. Film je vynikající především díky Maggie Gyllenhaal. Přiznávám, že James Spader mě tak nezaujal, to je první důvod. Druhý, že jsem musel, naštěstí jen párkrát, odvracet zrak, protože řezání a píchání do těla fakt vidět nemusím. Každopádně snímek je víc dramatem než komedií. Ani nevím a nechápu, kdo ji přiřadil takovéto zařazení. Vlastně je to čistokrevné drama. Možná trochu romantické, ale drama. Není to nudné a zobrazuje to něco, o čem se často nemluví a už vůbec se o tom netočí filmy. Já část filmu viděl již kdysi, nyní jsem ho tedy shlédl celý. Řeknu to takhle, své více než sedmdesátiprocentní hodnocení si jistě zaslouží, ale přiznávám, že snímek tohoto typu už opravdu znovu vidět nemusím. A to i přesto, že M. G byla skvělá a mám ji jako herečku rád.

plakát

Sekuriťák (2017) 

Ach jo...to je mezi Američany tam málo fantazie? Zase bývalý speciální agent a válečný veterán. Jak už to tak bývá, připlete se mezi nějakou bitku. A aby té originality nebylo přespříliš, máme tu svědkyni, kterou logicky chtějí zabít ti, proti kterým má svědčit. I když ji převážejí agenti, jsou přepadeni, postříleni a gangsteři jdou dál. Prostě všechno totálně originální a nikdy nepoužité. Tolik klišé pohromadě už v hlavní zápletce diváka doslova nadchne pro další sledování. Jinak mě vždycky překvapí, jak funguje americký styl života. 4 sekuriťáci na jeden prázdný obchodní dům na noční směně...to chce skutečně výdělek a samaritánství majitele. Když pomineme fakt, že se díváme na akční film, tak to skoro vypadá jako remake Sám doma verze pro dospělé. V určitých sekvencích mi Antonio připadal jako Desperado. Mezi skutečné majstrštyky ale patří trefit ostřelovače do tmy...

plakát

Semestr (2016) (seriál) 

Oh my god...to je asi to první co mě napadá. A pak ještě LOL, WTF... Trochu...nebo vlastně dost mě děsí, co zajímá dnešní mladé. Hulení, chlast, sex, sex, sex a pak hlavně nic nedělat a brát za to prachy. Korunu tomu dal poslední díl: "V Utrechtu dostávají 60 tisíc jen za to, že jsou." Každý ať si žije po svém, ale děsivé to je. Nicméně ještě víc mě děsí, jaké seriály v současnosti vznikají. Pokud má tohle být seriál 21. století, tak zavírám noťas, vypínám počítač a přestávám koukat na televizi. Seriál přenášený jen webkamerou a chaty mezi jednotlivými účastníky? To jako vážně? OMG... Pak se ptám, proč mají jednotlivé epizody přes dvacet minut? Kdyby každá měla přes deset, tak neřeknu ani slovo, ale z každého dílu je zajímavá asi tak polovina, zbytek jsou žvásty o ničem, které - chápu, mají doložit, jak mladí žijí, jak uvažují a jaký je současný trend jejich life stylů. Naprosto rozumím, proč se tenhle seriál mladým líbil a ještě víc, proč ho ocenili. Vždyť je to o jejich životech. Takhle oni žijí a chtěli by žít. Takhle uvažují. Dělat? Nuda...jste obětí systému. Studovat? K čemu, škola je na nic. Hulit, pařit, chlastat, šuk.t? Jo, to je ono! Je to dějově chabé, vlezlo by se to do jednoho menšího filmu a většina dílů je o ničem. Dozvíte se z nich jednu, dvě informace, zbytek minutáže je zbytečná. Proto mé hodnocení. Téma nebylo špatné, ale způsob snímání seriálu, ač přelomový, je spíše otravný po pár minutách. U mě to nastalo po sedmi minutách prvního dílu a kde bylo do poslední minuty toho posledního.

plakát

Sen (2021) (studentský film) 

Moment porodu a doba před samotným početím je pro ženy jistě šílená, sám jsem strávil s ex u porodu 13 hodin. Přiznávám se ale bez mučení, že se mi líbil samotný folklor zabalený do hororu, ale výsledek s koncem jsem tak nějak ne zcela pochopil. Třeba je to tím, že jsem chlap. Asi jsem čekal jinou pointu.

plakát

Sen noci svatojanské (1984) (divadelní záznam) 

Mám rád Shakespearovské hry. Tato verze mě však příliš nezaujala. Veršované říkanky a prostěradla na mě prostě neúčinkují tak, jak tvůrci doufali. Na mě je to příliš těžké. Absence humoru je další důvod jen tří hvězd. Já jsem se mockrát nezasmál a když tak to stačilo na pouhý letmý úsměv. A tak nakonec dávám trojku za kvalitní hereckou plejádu, která nezklame a svým kvalitní hereckým uměním dílo pozvedává. Mě ale hra přišla celkově nudná a nezáživná.

plakát

Sen noci svatojánské (1999) 

Slavní herci ve slavném díle slavného dramatika. To nemohlo dopadnout špatně. Jen totální diletant může zničit dílo Williama Shakespeara. Je totiž výborně napsáno, takže pak už stačí najít herce, kteří to zvládnou vhodně interpretovat. V tomto případě sedly perfektně kostýmy i prostředí. Kulisy jsou též perfektní. Jen se přiznám, že ne všichni herci mi ve svých rolích sedli. Především Michelle Pfeiffer či Stanley Tucci. Trochu té amerikánštiny se do tohoto díla prostě dostala. I tak ale toto dílo jistě bude patřit k nejlepším verzím. Těším se na srovnání s ostatními.

plakát

Sen o krásné panně (1995) (TV film) 

Patnáct let po natočení Zlaté panny přichází remake v podobě Sen o krásné panně. A nezaujal mě ani ten. Srovnání se ale nelze vyhnout. Pohádka je až na malé drobnosti na vlas stejná jako její předchůdkyně. Vlastně se nezměnil ani scénář. Jen nechápu, proč ze stovky pohádek a inscenací, které v ČT byly natočeny si autoři vybrali zrovna tuto. A už vůbec, proč museli scénář de facto okopírovat. Tenhle film je sice lépe obsazen, Zlatá panna ale zase disponuje lepšími interiéry. Jenže exteriéry jsou oku lahodící zde. I hudba je lepší. Pořád ale platí, že obě pohádky - jak je ostatně uvedeno i v obsahu, si hrají především s psychologiemi jednotlivých postav a to někoho bavit může, ale někoho ne.