Vesecký

Mám rád De Sicovy filmy a mám rád italský neorealismus zvláště tam, kde se bytostně dotýká lidských osudů drcených sociálně nespravedlivou společností. Zde ale De Sica zůstal na půli cesty. Někdy mi připadá, že hlavním hrdinou je pes Fraik a až za ním ten úředníček v důchodu, kterého přitiskla ke zdi, od níž není úniku, jeho nenasytná a nelidská bytná. Milovníci psů dají tomuhle filmu asi pět hvězdiček, já jednu ubírám zvláště pro ten optimistický závěr, který vlastně nenabízel stejně pro toho chudáka pozitivní východisko. Jak žít dál, když sebevražda byla jediným východiskem, k němuž se dědula neodhodlal? Jak by to s ním asi dopadlo? A jak to dopadne s tou krásnou dívenkou, kterou bytná zanedlouho také vyžene z domu?

Určitě slovenská klasika, jeden z nejlepších slovenských válečných, resp. okupačních filmů. Doba po porážce SNP mohla dobře ukázat charakterové vlastnosti lidích. Těch, kteří se snažili přežít i těch, kteří byli odhodláni bojovat proti fašismu. Tragický konec umocnil sílu díla, jež vygradovalo vlastně až v samém závěru, kdy všichni odešli na půlnoční mši. Zde se ukázala pravá tvář velitele SS (klasický představitel esesáků H. Hasse), velitele místní gardy (K. Machata tentokrát v záporné postavě), ale především faráře, který nechtěl pronést kolaborantské prohlášení, a tak místo toho porušil zpovědní tajemství. Pravá tvář církve svaté katolické, jako už mnohokrát... A také celá rodina, která zapřela svého syna, bratra a švagra... Trochu mě vadilo, že německé monology esesáků nebyly titulkovány, asi se tehdy předpokládala všeobecná znalost němčiny stejně jako dnes u angličtiny. Ale rozhodně pět hvězdiček jasných!

Skvělý film z mistrného pera Jaroslava Dietla, navíc natáčený v Železném Brodě, kde jsem se tenkrát byl na pana Kopeckého, procházejícího se po brodském náměstí, podívat. Dietl se uměl velice dobře a svými osobitými prostředky zapsat do srdcí miliónů diváků nejen ve svých seriálech, ale i scénáři několika filmů, z nichž Králík je možná ten nejlepší. Příběh o boji za spravedlnost velice lidského stárnoucího právníka, to je prostě neodolatelné - a takoví lidé mezi námi tenkrát žili - doktůrci, advokáti, lidé různých profesí. Jaksi se ze života vytratilo tohle lidské, hřejivé srdíčko, které prostý člověk potřebuje, které dopřává jeho nervům větší klid i celkovou pohodu. Když mezi tím Nova dává upoutávky na - s prominutím - fekálie dnešních seriálů naší i americké produkce, vidíme jednoznačný rozdíl. A to zoufalé volání Kopeckého na závěr - proč neustále prohráváme boj s darebáky? Aby se nakonec za nějakých patnáct let stalo, že se darebáctví stane normou obvyklého chování - jako údajný dar za svobodu a demokracii...

Detektivka na jedno použití, dá se shlédnout, herecké výkony standardní, ale jinak velmi statické, takřka televizně inscenační, odehrává se to v několika interiérech; zápletka smrti slavného herce v přímém přenosu může zaujmout snad jen historickou připomínkou začátků naší televize, kde šlo všechno hned do éteru, konečný herostratovský motiv vraždy je nedůvěryhodný. Kdo jednou viděl, asi už nebude toužit si to zopakovat, ale vidět se to dalo.

Další skvost české okupační komedie s Oldřichem Novým opět v roli malého úředníčka, jehož role v životě se posouvá podle toho, zda jsou o něm lidé přesvědčeni, zda je či není výhercem šťastného losu. Pobaví ovšem již vtípky jeho kolegů v podání Peška a Fialy, poslední se jim však poněkud vymkne z rukou. Viděl jsem tu taškařici mnohokrát, prostřední část snad trochu zdržuje spád, ale je přesto nádherné si všimnout pokrytecké morálky měšťácké společnosti, kde se člověk měří obsahem peněženky; a také jsem si povšiml, jak už tenkrát byli odpuzující různí agenti, kteří se vtírali do domu, aby uzavřeli výhodné prodeje, na nichž by mohli vydělat. Jeden z důvodů, proč i já dnes nesnáším tržní hospodářství,.. Ovšemže pět hvězdiček.

Velice průměrný film se slabým scénářem. Jako televizní inscenace na jedno použití by se to dalo snést, ale na celovečerní film? Příběh vnitřně nevyrovnané a nedospělé dívky po maturitě, která dá před plavčíkovi, kterému se líbí, přednost sebevědomému studentovi architektury, jemuž je dobrá jen na sex... Zprvu hrané těhotenství, nakonec skutečné... Svatba nebyla, pak zas měla být, ale oba se z ní už definitivně vyvlékli. Problém osamocené matky za socialismu ještě byl problémem. A dívka utíká z domova, aby našla své místo - jak záhadně prostoduše vymyšleno - v porodnici jako sestra. Mezitím pokusy o kritiku vládnoucích poměrů - úplatkářství, známosti, nekale získaný majetek Dášina otce; a nevěra její matky- Dabovaní čeští herci - Brabec, Dvorská a Kopřiva, jimž role absolutně neseděli. Amatérsky zahraný film od mládežníků, snad Yvetta Kornová ještě jakž takž... Prostě koukat se na to dalo, ale byla to dost nuda.

Jedinečné dílo české kinematografie, pod nímž je opět podepsán mistr Karel Kachyňa. Tenhle film je možno vidět mnohokrát a nikdy se neokouká. I zarytý odpůrce socialismu si musí povšimnout, že příběh o Králi Śumavy - Kiliánovi a poté Palečkovi - má minimální politický podtext. Kilián byl starý pašerák, který se na stará kolena dal na převádění lidí. A Remunda utekl z republiky kvůli autonehodě, při níž zabil malé dítě. Ostatně, ostraha státních hranic proti špionům nebyla žádným zlem. Poetika deštivé a vlhké Šumavy na mě už v dětství zapůsobila tak, že tohle pohoří jsem vždy viděl jako nehostinný kus krajiny. Skvělé výkony Lukavského, Valy i Švorcové, především ale mistrně napsaný Kalčíkův příběh.

Nakonec jsem se přiklonil ke čtyřem hvězdičkám. Klasická krimikomedie o tom, jak uloupit dokonale zabezpečenou dýku s nejdražšími smaragdy světa, kterých bylo právě v oněch letech natočeno několik. Nějak se to pomalu rozjíždělo, až jsem ve chvíli, kdy Simpson odjížděl z Kavally do Istanbulu, na chvíli nudou usnul. Druhá část filmu už se nese ve svižnějším tempu a vlastní provedení loupeže by už bylo i na pět hvězd. Melina Mercouri mi moc neseděla, Walter Harper zas moc připomínal Agenta 007. Nejlepší se mi jevil Peter Ustinov. - Film jsem sice viděl podruhé, ale nyní jsem měl pocit, že jako scénárista bych jeho konec vyřešil tak, že lupiči zjistí, že němý akrobat, který jednu chvíli držel v jedné ruce skutečnou i falešnou dýku, omylem vrátí figuríně zase ten originál. Jinak lze se domnívat, že v těchto muzeích se ukazují zásadně kopie... No, ale to by nebyl ten napínavý příběh, že.

Ze začátku to vypadalo na průměrný film, ale postupně to vygradovalo. Ovšemže to byl dost upravený historický příběh, asi by se takhle nemohl stát a bosorka nebosorka by byla upálená... Ale řada výborných slovenských herců v mladším vydání v čele s Mikulášem Hubou, Jozefem Krónerem a Fero Dibarborou, ovšem také Karol Machata, ti si zaslouží vysokou známku. Nakonec to byl film srovnatelný s českou tvorbou oné doby; hon na čarodějnice mohl mluvit i k současnosti a forma romantického příběhu, v němž se střetává církevní dogmatismus a víra v zázraky a nadpřirozeno s novými vědeckými poznatky, které se probíjí do vědomí studentů díky revolučním myšlenkám z Francie, byla vybrána velmi dobře a přístupně široké paletě diváků. Film rozhodně nenudil...

I pro tak velkého komika jako je Vlasta Burian platí, že jeden film je jeho nejhorší. U Vlasty je to spolu s filmem Hrdina jedné noci právě Pobočník. Film se bohužel nedochoval v originální délce a to možná jeho kvalitě trochu ubralo na celistvosti. Přesto - sám příběh je dost o ničem, scénáristicky na Wassermanna až příliš amatérské, možná šité horkou jehlou. Sám Burian je tu průměrný a ti ostatní snad až na Bedřicha Vrbského velmi podprůměrní, což je podtrženo absolutně nevhodným obsazením Nory Stallicha. Občas mi to připadalo, že si v tomto filmu Burian zkouší některé situace, které se mu později podařilo dovést k dokonalosti.