Vesecký

Nádherný film, který mi znovu dokázal jak vyspělá a kvalitní je kinematografie tohoto malého národa na severu Evropy. Citlivé prolínání časových linií, kdy si Grímur vybavuje vzpomínky z dětství, prožité s věrnou sestřičkou Gottlinou, s tátou rybářem a starostlivou matkou. Celým příběhem z dětství prochází chlapcovo přátelství se samotářskou ženou, kterou v městečku považují za podivínku a dokonce čarodějnici (zde i prolínání snu se skutečností). A celý život jako by symbolizovala hora tyčící se nad městem, což pochopíme až v záveru filmu, když malý Grímur o vlas unikl smrti, protože nebyl doma ve chvíli, kdy dům zasypala lavina a pohřbila tam jeho milovanou sestřičku. Nádherná poetika až sentiment dětství je v protikladu s příběhem současným, v němž se jako muž středního věku stále ještě Grímur střetává se stíny z dětství a je si dlouho nejistý svým vztahem k anglické lektorce kreslení, s níž čeká dítě - nádherný symbol na závěr - proti smrti Gottliny zrození nového života. - Podle ohlasů kolegů soudím, že to byl spíš film pro nás melancholiky než pro vyrovnané sangviniky.

Určitě velmi zajímavý film, který ukázal různorodost povahových vlastností hostů v restauraci jednoho tatranského hotelu během jednoho večera a noci. Začínající Marián Labuda s již tehdy skvělým Stano Dančiakem (člověk si musí připomenout, jakou skvělou generaci mladých herců tehdy Slovensko mělo), výborná etuda mého oblíbeného Júlia Pántika, vedle nich ne příliš známé hvězdičky českého filmu Jana Gýrová a Jitka Zelenohorská... Jeden grand, který uhostil návštěvníky zpronevěřenými výplatami... Klasický německý turista, toužící po erotické noci... Poněkud neohrabaný mrňous, který tuto neohrabanost léčí darovaným koňakem Napoleonem... A Stano, který se snažtí vystupovat suverénně, ale také se mu to příliš nedaří, takže nad vším vládne rozum (výborný výkon Jitky Zelenohorské) české slečny, která s kamarádkou za rok uspořila na zimní dovolenou v Tatrách... A pak ovšem zlepšovatel, který pro restauraci zhotovil světelnou zeměkouli. A dva starší manželé, kteří prožívají zármutek nad svatbou svého syna. Krásná společnost, akorát žádný příběh. Čtyři hvězdičky.

Skoro neznámý, ale velmi kvalitní film, který se hodí na jakoukoliv dobu; je s podivem, že v roce 1983 tohle prošlo cenzurou, ale Bachův absolutismus patřil do historie, která se vykládala na školách jako jedno ze základních období dějin 19. století. Soukup však ukázal nejen perzekuci českých vlastenců, ale spíše se tu soustředil na všudypřítomný strach (tak ten tu za reálného socialismu u nás zas tak velký nebyl, to je pravda), který odhaloval charaktery jednotlivých postav, které se o osm let dříve pokusily svrhnout rakouský absolutismus, a tvrdě za to pykaly. Nevím, do jaké míry byl pravdivý tento příběh o chystaném atentátu na Windischgrätze; minimálně postavy jsou zajisté vymyšlené. Brzobohatého Vinický přichází z vězení a trpce zjišťuje, jak systém změnil jeho bývalé kamarády. Snad jen Antoš zůstal věrný svým ideálům, ačkoliv i on je opatrný. Přesto i on uvěří Vinického zradě, kterou nakamuflovala Bachova policie, a příběh končí tragicky.

Na S. Kramera velmi slabé a divím se, že se takový umělec jako Spencer Tracy k takové roli uvolil. Bláznivá komedie, které se mohou smát jenom američtí diváci a u nás kluci kolem deseti dvanácti let. Honba za pokladem, který si schoval před patnácti lety lupič, jehož případ nebyl dořešen, a teď umírá při automobilové nehodě. Spousta honiček aut, spousta rozbořených domů, spousta výbuchů, leckde velmi patrné trikové záběry, no, kaskadéři si museli přijít na velké peníze, ale jinak to žádný umělecký zážitek nebyl, dvě a půl hodiny nudy, během níž jsem se opravdu, ale skutečně ani jednou nezasmál. A přitom hrálo tolik hvězd - Tracy, Adams, Falk, Keaton... Škoda, že nemám paměť na tváře, kromě Tracyho vůbec nevím, kdo byl kdo...

Lepší díl než Vražda v hotelu Excelsior, zvlášť závěr, kdy se rozplétala zápletka s Rudim a jeho bytnou, vzbuzoval jistě úsměvy na rtech diváků (a ta sexbomba nevěsta před kostelem); na pět hvězdiček to však nebylo, některé scény zvláště v první polovině trpěly svou délkou. Chyběl mi tu detektiv Mrázek; znovu jsem si uvědomoval, jak půvabná byla Helga Čočková - a ono jí už je 73 let... Také mladinká Jana Šulcová se tu objevila takřka jako puberťačka. Skvěle zahráli Vladimír Menšík, Bohuš Záhorský a svoje typické herectví prokázal Josef Abrhám. Možná, že některé příběhy z vlastního televizního seriálu byly také zajímavější.

Nejlepší film z těch, které jsem viděl poslední měsíce. Řekl bych doslova úchvatný hereckým mistrovstvím E. Rivové a J.-L. Trintignanta, mého oblíbeného francouzského herce. Nádherný zážitek, více psychologické drama než romantický film. Jistě, byla v tom především všeobjímající celoživotní láska, kterou symbolizoval holoubek, který k závěru filmu dvakrát přiletěl do bytu manželů. Ten film mě vzal za srdce ale hlavně z osobního důvodu, prožíváme dost podobné měsíce s naším otcem, i když nemáme sil, abychom se o něho mohli postarat doma, a tak dožívá ve zvláštním oddělení domova důchodců. Tenhle film je doslova kopií toho, co jsme prožívali a stále prožíváme. O tom, jak se z váženého člověka - zde klavírní pedagožky . stává bezmocné dítě, které už vůbec není tou osobností, jaká byla dříve. A musel jsem se obdivovat, jak E. Rivová mistrně ztvárnila ženu od chvíle, kdy se v plné svěžesti vrací z koncertu, aby z ní náhle byla troska... Takový herecký výkon by měl dostat Oskara! A ještě jedna věc - můžeme Georgův čin považovat za vraždu? Vždyť to byl právě projev jeho velké lásky k trpící ženě, která umírala.

Tuhle klasiku jsem už neviděl dlouho, ale předtím mnohokrát, poprvé na vojně v kasárenském kině, vzpomínám na krásnou hlášku, po níž se ozval hurónský smích: "No, seš ňákej zelenej..." Chlapi, co byli na vojně, pochopí... Skvěle napsaný scénář s neobyčejně vtipnými a trefnými nápady, jaké dvojice Svěrák - Smoljak uměla. Výtečný stařičký František Kovářík jako profesor Hrbolek, Plha - Mlha Kemr - i pro mě platí, že když se holím každý den, tak krvácím... Hrdobci. Kroupa (ml.) je vůl. Sejdeme se na hřbitově. Hujer, metelescu blescu. Jak lvové bijem o mříže... Dvojka, tak dem... Dovolil jsem si švestičky z vlastní zahrádky. Komedie si vynutila některá zjednodušení proti skutečnému studiu při zaměstnání, náplň předmětů se podobá běžné střední škole, z automatizované linky po procesu sváření vyjedou stroje zrovna nabarvené , ale to vůbec nevadí. Jen od Hujerů tam bylo čtrnáct lidí.

Aha, tak ono to "romantické" být mělo. Vznikl jen stěží průměrný film o nesmyslnosti války, v němž sice v závěrečné řeči ke studentům veterán Martin promlouvá o válečných hrůzách a zbytečnosti války, ale v tomto filmu se víc mluví o pofiderním vlastenectví, za něž by se měli Američané tehdy i dnes spíše stydět. Prostě blebleble... - nic proti americkému militarismu tu nebylo zdůrazňováno. Ashby je jistě proti Oliveru Stoneovi především pouze průměrný režisér, ale Stonova síla ve filmech o Vietnamu spočívá právě v přímém odporu proti americké agresi ve Vietnamu. Tady byl spíš kladen důraz na důsledky války u mužů, kteří se vracejí z války zmrzačeni na těle i na duchu. Psychicky na mě špatně zvlášť poslední dobou působí prostředí tělesně postižených, mám z toho deprese. Jane Fondová je jistě skvělá herečka, ale tady hrála jen svůj průměr a její, tedy Sallyna milostná zápletka s Lukem Martinem vyznívala dost plytce.

Jediným nedostatkem této klasiky je její ohromná délka. Film pravděpodobně předčil předlohu, kterou jsem kdysi dávno četl, viděl jsem ho nejmíň potřetí, mnohé jsem už nepamatoval; hrdinství britských válečných zajatců v thajské džungli bylo navíc natáčeno na Srí Lance, kterou jsem kdysi navštívil, a tak to pro mne mělo ještě zvláštní přídech. Nádherné přírodní záběry, mistrné režijní ztvárnění, možná maličko rychlá rekonvalescence plukovníka Nicholsona, přesto film, který milovníky napětí a dobrodružství asi nebude nudit - pokud ho již opravdu nevidí několikrát. Závěr je strhující. Angličané se rozhodnou dokázat, že jsou lepšími staviteli než Japončíci - a náhle vidí, jak poslaní záškodníci právě hotové dílo ničí... No, Thajci mají z neexistujícího mostu na řece Kwai turistickou atrakci - jen díky tomuto filmu.

Film plný neurotiků, až by to někoho vedlo k předčasnému vypnutí. Kromě dědy a dvojice mladých, Soni a prodavače Pramenu. A ovšem babky, jejíž syn odešel do Zimbabwe a ona se zcela po právu lidí straní. Protože tahle snůška, která se sešla na rozestavěném sídlišti kdesi v Praze, si nic jiného nezasluhovala. Mistrná satira na dobu, kdy byl režim tak totalitní, že umožnil lidem vyhýbat se základním povinnostem občana - řádně pracovat a odvádět kvalitní práci. K tomu se přidává naprostá lhostejnost k druhým a sobectví, které tehdejší vesničan v zosobnění starého dědy neznal; právě tehdejší (bohužel už zdaleka ne dnešní) rozdíl mezi povahou vesničanů a lidí z velkých měst nese dosud své ovoce, kdežto z tehdejších povalečů (kteří si svoji lenost mohou zdůvodňovat bojem proti režimu) jsou dnes lidé "úspěšní" - naučili se to už tehdy a naučili to i své potomky. Jenže o dnešku nikdo nic podobného nenatočí...