Vesecký

Dost stručný oficiální text... V podstatě šlo spíše psychologické drama než o vlastní příběh a o to, jak nakonec dopadl. Nabídl totiž zásadní otázky: jak snadno lze nezaviněně ztratit důvěru lidí, jak je možné rafinovaně připravit člověka o čest, jak takovou situaci ustát a důvěru zase získat zpět. To je nadčasové a prostředí, kde se kolem primáře stále ometá velitel gestapa, bylo výbornou možností, jak se nad těmito otázkami zamyslet. Všudypřítomný strach doháněl lidi do situací, které řešili třeba i zradou. Mladá sestřička se chtěla zachránit před totálním nasazením, když udala svého dobrodince poté, co její úkryt objevil velitel gestapa... Ať hodí kamenem, řeklo by se... - Film musel mít samozřejmě svůj ideově-výchovnou složku, kterou byla účast příkladného komunisty v partyzánské jednotce. Jeho větší slabinou však bylo několik nepravděpodobností, zvláště ten únik se zraněním z německého obklíčení a pitomí Němci, kteří se po ztrátě stopy pochopitelně všichni dali na opačnou stranu, než utíkali naši hrdinové. Ale výborné výkony F. Němce, L. Munzara i R. Jelínka - čtyři hvězdičky filmu patří.

Toto Buňuelovo dílo mě taky nějak nedostalo, ano, jej to tak, jak se píše v Obsahu, vlastně jde o pokus zakomponovat do cesty dvou tuláků do Santiaga de Compostella disputaci na téma katolických dogmat a herezí, které se proti nim postavily, a to včetně ateismu. Nehledejme v tomto filmu tedy žádný děj, ten prakticky nelze popsat; Buňuel tu skáče dost nahodile časem od prvotního křesťanství a putování Krista s apoštoly až po diskuse v současné přepychové restauraci, od adamitských herezí až k vědeckému popírání existence boha; kdo však není seznámen s metafyzickou filozofií a "učením" Církevních otců, ten z filmu mnoho nemá,

O Orwellově knize vím asi to, co každý, kdo knihu nečetl. Antiutopie o tom, co by čekalo lidstvo, kdyby se poddalo Velkému bratrovi a Straně. Odpůrci komunismu budou v této varovné fikci ovšem vidět jednostranně obžalobu socialismu, já v ní vidím obžalobu jakéhokoliv totalitářského systému, který mohl a může získat vliv a moc nehledě na státní a společenské zřízení, pokud proti němu nezakročíme v samotném zárodku. Nacismus, stalinismus, maoismus, ale také mccarthismus; proti koncentračním táborům Evropy 20. let stojí dnešní tábory v Guantanámu a jinde... Samozřejmě, jako fikce nepostihuje žádnou známou skutečnost, jen z ní vybírá některé momenty (sborové zpěvy, propaganda, snaha změnit myšlení a chování lidí), z nichž dnes je asi nejaktuálnější právě vymývání mozků mediálními prostředky, kde za jedinou pravdivou pravdu je pokládáno to, co schválí dnešní Velký bratr. A v tom je nadčasové poselství Orwellovo. Jinak film je dějově dost náročný a kromě základního příběhu Smithe a Julie by bylo jen obtížné jej převyprávět. Tato tíže a pak možnost jednostranného výkladu srázilo počet hvězdiček na tři.

Krásná česká klasika se spoustou drobných vtípků ("já mám od půl třetí er ó há"), zasazených ovšem do pohádkového rámce boje dobra (dr. Mráček, poddaní pana Wassermana) a zla (Wassermannova rodina a Mezinárodní kongres vodnictva, jakási pohádková Evropská unie). Macourek s Vorlíčkem přinášeli do každé veselohry té doby neotřelé nápady (useknutá noha, krvavá tlačenka a transfúze, podvodní sklad Dušiček, doktor Ikebara), přitom s nádherným kusem poetiky. Vodnictvo představovalo starý svět, kde vládla hamižnost, touha svět ovládnout a zabíjet... Jak nadčasové, řeklo by se, tenkrát jsme ale netušili... Ale především to je nádherná, milá a usměvavá komedie. Pohádka, jaké se dnes už netočí.

Zvláštní a naprosto nepodmanitelný film for me. Strašně moc metafor, snivých záběrů, sem tam i surrealismus; jistě, básník nám chtěl říci, že nemáme věřit na osud a chiromantii. Jiří Suchý opravdu roli filmového režiséra nezvládl, jak uvedeno v obsahu, poetičnost vyprchá, neboť kde najít poetiku uprostřed bumbajících umělců? Nebo v házení pantoflí hiostů na zámku (což vlastně byl taky sen)? Josef Dvořák se ve své rané roli snaží dělat co může, Marta Vančurová byla půvabná jako vždy, ale jiná než v pozdějších rodinných dramatech, a tak byla nezvyklá. Křesadlová v ústroji hippies? No, ani ty Suchého písničky k filmu nesedly. Ale za to, co tím chtěl básník říci, jednu hvězdičku dávám.

Když jsem ten film začal sledovat před dvaceti lety, vypnul jsem ho po pěti minutách jako odpadový. Nyní jsem vydržel a musím přiznat, že jsem se mýlil, v okamžiku, kdy Nikita dostává novou identitu, začíná být film zajímavější a dvě hvězdičky by byly skutečně málo. Proč "jen" tři hvězdičky"? Za prvé proto, že přeměna drogově závislé psychopatky na "slušnou" vražedkyni ve jménu státu se mi nezdá ale vůbec hodnověrná. Za druhé proto, že vůbec nemiluji filmy o tajných agentech a už vůbec ne o organizacích, které vraždí v zájmu jakéhokoliv mocenského aparátu. Ať je to KGB, CIA, Mosad, FBI nebo BIS. Možná pak z toho může být divácky poutavý komerční film na efekt, ale jinak nic hodnotného.

Na Buňuela dost nedotažené, i když jeho rukopis je v tomto filmu patrný a Jeanne Moreau odvedla svůj mnohokrát ještě opakovaný standard. Měl jsem však pocit, že některé obrazy byly spíš jen nastíněné a že v nich zůstalo hodně pouze naznačeného. Třeba smrt malého děvčátka v lese, krátce před tím ukázán divočák. Snad to mělo jenom symboliku, ale snad to mohlo naznačovat, že kočí neměl skutečně tolik viny. Nechápal jsem ani postoj komorné Celestine k mužům. Kočího Josepha jsem coby kavárníka nepoznal, nu, nemám paměť na tváře... Celkově mě to dost nudilo.

Jednoznačně nejlepší italská filmová komedie posledního období (za což považuji cca 20 let); nádherná satira na politiku, která neplatí pouze pro Itálii, ale minimálně pro celou EU; zprofanovanou politiku, která neslouží lidem zachraňuje identické dvojče neoblíbeného opozičního politika, které se jako filozof právě vrátilo z ústavu pro choromyslné. Jak pravím - jen dětem, bláznům a filozofům je dovolena říkat pravda a měli by dělat politiku (i když u nás se zrovna ten jeden filozof nevyznamenal). Asi bych se měl dát na politiku. "Ani jeden pitomec v parlamentu neví, že je pitomec." Nádherná hláška.

Tenhle film by si měli do omrzení promítat naši xenofobové a islamofobové, kteří dne vykřikují na netu své nenávistné výlevy... Je to film a výpověď o naší době. Době stresující honby za kariérou, kde člověk nestíhá vůbec nic, protože je neustále zmítán řadou povinností najednou a neví, kam dřív skočit, navíc se mu do cesty hází jedna byrokratická překážka za druhou, takže nervy nakonec vypovídají tak, že je nabíledni velká tragédie. Žena, která má muže s arabským jménem, se má prezentovat v televizi pod svým rodným příjmením, neboť jméno Saïd by mohlo diváky provokovat. Jejímu manželovi blokují úřady zaslání peněz jeho těžce nemocnému otci do Ugandy, protože lidé s příjmením Saïd jsou po 11. září vesměs podezřelí z terorismu. Starý černoch z Gambie přijel prodávat domorodé dřevěné sošky a chce do Švédska dopravit i svoji rodinu, jenže jeho podnik zkrachoval a on nemá peníze vůbec na nic, jenže na sociální podporu nemá nárok. Vše se odehrává v jediném dni. Samotný film je stresující i pro toho, kdo se na něj dívá, a je tvrdou obžalobou současného liberálního kapitalismu, byrokracie EU a nesmyslných opatření USA v pofiderním boji s terorismem. Jsme skutečně tak zlí?

Dnes drogy, tenkrát alkohol; vlastně se nic nezměnilo. Příběh je vlastně velmi komorní, zaobírá se osudy několika štamgastů v jednom zastrčeném lokálu kdesi v Praze. Ukazuje na to, kde může skončit závislost na alkoholu. rozklad rodiny, skončení na psychiatrii po opakovaném deliriu nebo dokonce smrt. Film je varujícím, výchovným mementem, a proto byl natočen - Režie je jedinečná a Frič se zde zhostil námětu, který není pro jeho tvorbu typický. Zdeněk Štěpánek, vzorný otec rodiny, zároveň však pijan, který bez sklenky tvrdého nemůže už nic vytvořit, zostudí se před rodinou, když má uvítat budoucího zetě, a odchází do léčebny. Skvěle zahráno. Stejně dobře opět František Smolík, bývalý továrník, který přišel o všechno a teď propil všechno zařízení svého bytu, v deliriu odvezen do blázince. Do třetice Vladimír Ráž, jemuž alkohol zničí existenci nadějného houslisty; uchýlí se do bytu své milenky, kde pravděpodobně nešťastnou náhodou spadne do světlíku, když se chce ukrýt před manželkou, která k milence vtrhne. Čtvrtý do party - holič Sovák, bohorovný, klasický český opilec, chodící do lokálu k sousedu Menšíkovi. A proti těmto čtyřem je postaven vychytralý podvodník Jaroslav Mareš, šmelinář, který je nakonec dopaden Bezpečností... Jedno z vrcholných dramat padesátých let bez jakéhokoliv ideologického podtextu (no, menší byl ten továrník).