Vesecký

Série drobných gagů, při některých se člověk od srdce zasmál, ze Španělska toho moc ukázáno nebylo, Charlots se především otáčejí za hezkými dívkami a přitom prožívají na své cestě řadu trapasů a jiných problémů, z nichž vyplývá dobré i méně dotažené komično. Girault je zde mnohem slabší než v sérii o Četníkovi, dokonce se opakuje (mejdan na cizí jachtě). Ovšem dobrý oddechový film na nedělní odpoledne, kdy nechcete moc zapínat mozkové závity.

Forbíny Jana Wericha a Miroslava Horníčka z Těžké Barbory jsou nesmrtelnou nadčasovou klasikou, zvláště ta závěrečná. A tak třebaže je ampexový záznam nekvalitní, obličeje rozmazané a zvuk poněkud zastřený (nebo už mám horší sluch), musím dát plný počet hvězdiček, třebaže samotný děj, burcující proti válce - zde aktualizovaný na dobu hrozící jaderné katastrofy, není až tak výjimečný. Humor rozhodně neschází, ovšem stojí na obou protagonistech. Mezi herci představení bych připomněl Elenu Hálkovou, vnučku básníka Vítězslava Hálka a matku Jany Štěpánkové.

Zprvu to vypadalo jako komediální drama a skončilo to hororově... Takový pěkný film na pokoukání, později mě začalo nudit to neustále stejné potápění, ale říkal jsem si, dobře, člověk o tom nemusí moc přemýšlet, čtyři hvězdičky to budou; ještě bych pochopil smrt Enza, ale proč se rozhodl spáchat sebevraždu i Jacques, to už bylo mimo mé chápání. Protože ztratil nejbližšího přítele? Nebo miloval delfíny víc než lidi? Ten tanec delfínů, předznamenávající tragický konec, mi taky nějak nic neříkal. Tak jsem jednu hvězdu holt umazal... I když musím uznat, Rena mám film od filmu raději, je to skutečně dnes francouzská herecká jednička. Možná mě ovšem ten film nechytl prostě proto, že bych se jako zapřísáhlý neplavec nepotopil ani doma ve vaně.

Trošku slabší Wilder než jiné komedie, příběh v podstatě děj na dvě hodiny neměl, a tak se to některými scénami dost zbytečně natahovalo, také vtipů, u nichž by se člověk za břicho popadal, tam bylo málo. Ovšem skvělí Lemmon a Matthau, o to nic, film natočen profesionálně; samotný děj byl střetnutím dvou lidských postojů - toho čestného a poctivého, řekl bych až v dnešní době většinově odsuzovaného, zde reprezentovaného kameramanem CBS Harrym Hinklem, a jeho švagrem, mazaným právníkem, který se snaží se všeho hlavně vytřískat peníze - dnešníma očima zajisté ten správný postoj, jak být úspěšný a bohatý... Jó, časy se mění a morálka je dnes na úbytích, takže jestliže kdysi jsme fandili (?) Hinklemu, dnes mu asi mnozí mladí diváci nadávají, proč to tak zoral... Po celý život jsem jako ten Hinkle, takže mi byla tahle postava nesmírně blízká.

Velmi dlouhá nuda; po jisté době se dozvídáme, že budeme hledat ukryté konfederační peníze, pak tam dochází k řadě jednotlivých rozdrobených příhod, které často ani celkovou osnovu nespojují; kdyby to bylo o čtyřicet minut kratší, bylo by to stravitelnější i pochopitelnější. Zbytečně moc mrtvol, nepochopil jsem, jak se zlikvidovaly až na jednoho vojáka, který zemřel dodatečně, obě armády. Z těch tří hrdinů mi nepřipadal ani jeden jako hodný, na druhou stranu ani ten Wallach nebyl vůbec ošklivý. Ano, Tenkrát na Západě je o něco lepší, aspoň ta druhá půlka, v níž se něco děje. - A teď klady - krásná ústřední melodie, netušil jsem, že je právě z tohoto filmu; a Eastwood s Wallachem, Wallach tu snad byl výraznější než v Sedmi statečných, naopak Eastwooda mám raději z jeho vyzrálejších rolí. Nějak mě už ty westerny neberou jako za mlada... Navíc JOJ Plus stříhala reklamy tak podivně, že následující děj jako by nenavazoval na předchozí...

Rozhodně nejlepší Bergmanův film z jeho "barevného" období; hluboký psychologický pohled do nitra čtyř žen, z nichž jedna - Agnes - umírá; na druhých leží tíha péče o Agnes a každá je svou povahou jiná. Sestra Marie je citovější, z letmého pohledu do minulosti však vidíme, že manželství je cituprázdné a Marie si stále musí připomínat starý románek s lékařem. Druhá sestra, Karin, je naopak díky svému obstarožnímu manželovi citově vyprahlá a stává se snad i cynickou, pohled do minulosti jejího manželství nám ukazuje, co dokáže udělat pro to, aby se jí manžel nedotýkal - a nakonec se to změní ve fóbii vůči doteku jakékoliv jiné osoby. A pak je tu služka Anna, která má k nemocné mnohem vřelejší vztah, ač i ona v minulosti prožila trauma po smrti své dcerky, ale její víra jí pomáhá se přese všechno přenést. Skutečný virtuozní koncert tohoto ženského kvarteta a výtečná režie.

Nemám právě v oblibě tahle konverzační témata z prostředí, které si vybral Prosper Merimée pro svou humornou jednoaktovku, ale pěti hvězdičkami tuhle naši českou klasiku ohodnotit musím pro skvělé herecké mistrovství Jana Wericha i Jaroslavy Adamové, kterým výtečně přihrávají i Otomar Krejča a Miloš Kopecký. Viděl jsem to dílko už mnohokrát a vždy ve mě vyvolává pocit dobré pohody. Kočár - toť názorná a pravdivá ukázka toho, jak se dá oblbnout stárnoucí muž dámou v nejlepších letech. U Adamové mě zaujala i její skvostná mimika obličejových svalů a intonace řeči.

Opět to nebylo na pět hvězdiček, i když to byl film velmi dobrý, určitě chvalitebný. Ruská kinematografie má v současnosti řadu snímku, v nichž předčí produkci klasických západních zemí, a tohle byla ukázka jednoho z nich. Bylo to drama, taky trochu hořké komedie, na téma manželské nevěry, jejíž příběh se začíná rozmotávat po náhlé smrti hlavní protagonistky Jeleny, která byla po celé manželství nevěrná svému manželovi, vysokoškolskému učiteli, s bývalým tankistou. Jako bych tušil, že muži, kteří se setkají, se postupně sblíží, když ale nakonec skutečný manžel pochopí, že ani jeho syn není jeho syn, vše se zhroutí; přesto mi nikdo nemůže vysvětlit pořádně jeho smrt v tramvaji. Měla být jistě symbolická, ale proč k ní došlo? Otrava alkoholem? Ale rozhodně jsem se nenudil, bylo toho hodně k přemýšlení.

Trochu jsem váhal, ale myslím, že i tento íránský film si pět hvězdiček zaslouží. Ukazuje zásadní rozpor íránské moderní společnosti (alespoň té z hlavního města) - lidé se slušnou životní úrovní a bytovou vybaveností na jedné straně a přikázání koránu včetně nerovného postavení ženy na straně druhé. Právě v této době, kdy u nás vypukla protiislámská hysterie, je nutné takové filmy pouštět, ale asi to je v současnosti možné jen na Slovensku. Ukazuje se, že jiné kultury je možno respektovat,, že je nutné snažit se je pochopit, pokud nespadnou do extremismu. Příběh zcela moderní - o starého otce postiženého Alzheimerovou chorobou nemá kdo pečovat ve chvíli, kdy Simin opouští svého manžela, neboť chce ze země odejít. Nader přijme jako opatrovatelku ženu, která chce pomoci svému manželovi z dluhů a přitom se ukáže, že opatrování bezmocného muže komplikují islámské zákony. Pak nastává otázka, jak to bylo s jejím těhotenstvím a jak byl způsoben její potrat, která se řeší velkou část filmu, než se přejde k závěrečné otázce, na níž odpověď ponechává svénárista divákovi. Ke komu půjde malá Termeh? Jen doufáme, že rodiče nakonec zůstanou spolu... Názor nicka verbala mě velmi bolí.

Zdá se mi, že na pět hvězdiček něco chybělo. Ne moc, ale netroufl jsem si tu jednu přidat. Allen je to klasický. Židovské prostředí rozháraných manželství střední třídy velkoměsta, kde jednotliví hrdinové prožívají komplikované milostné vztahy a přitom řeší složité sociologicko-filozofické problémy života, tentokrát v prostředí komerční filmové a televizní tvorby. Jenže někdy se už Allen opakuje. Je to skvělé, ale podobné jiným jeho filmům - viz společenské večírky se spoustou hostů, výbuchy zlé nálady v restauraci a podobně. Woody hrál opět svoji typickou postavu chlapa, který to moc s ženami neumí, má problémy se sexem, je chorobně žárlivý, ale brání se pochopit, že o něho ta Mia ksakru nestojí (skoro jako já svého času...). Velmi tragikomická postava. Alda hraje velmi civilní postavu, která je proti Woodymu zcela opačná. Paralelní příběh úspěšného očního specialisty sice zabírá dost místa, ale moc propracovaný se mi nezdá. Vražda na objednávku a následné výčitky svědomí, příklon k bohu. Shrnu-li to - mistrovsky natočené, výborné herecké výkony i scénář, ale nic objevného.