Vesecký

Velmi povedená komedie, moc jsem se nasmál. Přiznám se, že jsem Zlaté tele nečetl ani neviděl jeho adaptaci, třebaže jinak Ilfa a Petrova znám. Nevím, že by se tamuhle říkalo "komunální" satira, pro nás to tenkrát byla satira na špatné lidské charaktery, která dnes žel chybí, protože by autor skončil brzy za mřížemi. Ačkoliv se nejednalo o protisocialistický film, cenzura ho zřejmě brzy stáhla, protože se taková kritika režimu tenkrát taky nehodila. Soutěž Desetkrát odpověz tu byla ukázána poněkud toporně, asi stejně jako Milionář v tom "slavném" Milionáři z chatrče; byla tehdy velmi oblíbená. No, a hrob Karla Marxe bych v Londýně jistě navštívil taky. Vraťme se k filmu - Karel Höger v netradiční roli podvodníka se zhostil úkolu velmi dobře, souhlasím s tím, že nejlepší byl rozhodně Čestmír Řanda. Slávka Budínová se v erotických záběrech evidentně nechala dublovat mnohem štíhlejší statistkou...

Jedna z nejlepších komedií co znám. Bývalí loupežníci zazdění do starého sklepení se při stavbě autobahnu dostanou na svobodu ve formě strašidel a pomáhají komtesce zachránit její majetek. Muzikál s řadou pro mne velice nostalgických, ale krásných a melodických písní, skvěle přeložených do češtiny a mistrně interpretovaných. "My vám píchnem ve všem", "Na to musí být dva, jedině dva" a především "Myslíte, že v Bonnu nejsou strašidla". V době militarizace bývalé NSR (s tou dírou na Rýně jako hlavním městem) to byla odvážná satira hodná skutečně demokratického státu. Nebo ta závěrečná ukázka americké povahy, která se rozhodla strašidel ze Spessartu využít k prvnímu letu na Měsíc ("přidej plyn, Rusové nás chtějí předhonit"). Směju se tomu celý život.

Popis pana Falcona je jedna věc, pohled diváka věc druhá. Souhlasím s tím, že bratři Hádkové, které jsem dosud moc neviděl a jejich tváře si nepamatuji, se zhostili svých rolí na jedničku. Při sledování filmu mi zpočátku připadalo, že je to film ryze pro mladé (diskotéky, feťáci, restaurace) a starším nebude mít co říci. Ve chvíli, kdy Užovka rozjede s tím spolužákem prodejnu textilu, se však děj oživí, samozřejmě také díky vynikající postavě babičky (Věra Kubánková) a člověk se konečně v ději začne trochu víc orientovat. Když už by tomu divák dal třetí hvězdičku, rozhodnou se tvůrci jako deux ex machina vyřešit problém co s Kobrou tím, že zahyne pod koly auta. A aniž ten zmíněný spolužák, který kšeftuje s léky a asi i drogami, nějak zmizí ze scény, autoři nechají Užovku jednat jako by ten mládenec snad byl taky někde pod kontrolou policie... To jsem nepochopil.

Povedená taškařice stojí na výkonu Vlasty Buriana, který ve zvukovém filmu znásobil své možnosti komika. Odhlédneme-li od roku vzniku filmu, pak musíme hodnotit čtyřmi hvězdičkami, třebaže zvláště závěr filmu utrpěl některými slabšími místy, zvláště kolem stávky herců po přestávce. Anny Ondráková se ke své roli dokonale hodila stejně jako Olga Augustová v roli operetní divy.

Nevím, jestli to byl od pánů Jarchovského a Hřebejka záměr, ale skutečně se jim podařilo představit nám postavu, která stojí nad jakýmkoliv režimem. Sice se tu trochu zdůrazňuje její funkce předsedkyně ZO KSČ a z toho vyplývající nadřazenost, ale to podstatné není ona sama, ale patolízalství, k němuž dovede získat rodiče svých žáků, kteří jsou hodnoceni právě mírou onoho patolízalství. A to nebylo jen problémem našeho, socialistického státu, ale je to hluboce nadčasové. Tehdy možná někteří měli strach z komunistických funkcionářů (a dnes se to prezentuje hodně přehnaně), nyní mají stejný strach z případné ztráty zaměstnání, ale i ze své pozice ve společenském žebříčku. Výrazně to prezentuje nejvtipnější scéna filmu - totiž ta poslední: učitelka, která byla předsedkyní KSČ a vyučovala ruštinu, se stejnou vervou se pouští do vyučování náboženství a angličtiny. A jinak musím zdůraznit, že tahle soudružka učitelka rozhodně nebyla typickým příkladem socialistického učitele - a to ani učitele - komunistického funkcionáře. Většina jich byla slušných a rozumných.

Slabší čtyři hvězdičky. Na současnou italskou produkci slušná oddechová komedie, při které se člověk nenudil. Usedlý psychoanalytik a temperamentní cvičitelka fitnessu hlavními protagonisty pří běhu o tom, jak vlít staříkovi do žil novou krev. A spousta drobných příhod mezi tím.

Jindřich Plachta v roli starého dobráka pro něho takřka ušité na míru jeho povahy lidské. Ušlápnutý pan Houbička úpí pod nadvládou své manželky, jíž podlehl, když zlikvidoval mydlářskou firmu U pěti veverek, ze svých prostředků potají platí nájem svým podnájemníkům, chudým malířům, uplácí své hospodyňky, nakonec se rozhodne od ženy odejít a přistěhuje se do hostince pana Pulce, jemuž pomůže pozvednout jeho upadající podnik, také díky malířské výzdobě svých dvou podnájemníků, jimž tím zároveň pomůže ke slávě a penězům. Na popud bývalého dělníka mydlárny se rozhodne protio vůli své manželky obnovit výrobu mýdla, Filoména však podléhá tlaku podvodníka, který od ní vyláká půl miliónu korun na nákup akcií na neexistující volné pozemky. Když se aféra provalí, nakonec jí nezbývá, než se kajícně vrátit k manželovi, který se teď ujímá i velení ve své rodině. Malá, ale nepatrná role švagrové Růženy Naskové. A asi největší role Míly Pačové.

Trojdílná adaptace románu Nádaši-Jégého byla poměrně vydařená. Zavedla nás do počátku 17. století na západní Slovensko, děj se odehrává v oblasti mezi Žilinou a Trnavou,ústředním místem je hrad Beckov. Tvůrci pravděpodobně chtěli ukázat, jak jsou naše dějiny plné pokrytectví, sobeckých zájmů, jak je jeden člověk schopen udávat pro svůj prospěch svého bližního, a jak pro tento prospěch dokáží měnit svou víru. Kdysi se mi knížka dostala do ruky, nedokázal jsem ji dočíst, Jégého sloh mi připadal dost nevytříbený. Film je také směsicí řady příhod; když jsme svědky popravy našich hlavních hrdinů, ani si nemůžeme vybavit přesný děj. Adam se vydává do světa pomstít smrt svého otce, nachází tu přátele i nepřátele na život a na smrt, rozhoduje se mezi dvěma láskami, ale stále musí před něčím utíkat, aby skončil ve chvíli, kdy swe domnívá, že dospěl k cíli svého snažení a je hmotně zajištěn. Životní role Ivana Palúcha.

Ne, není to žádné veledílo, i když se snaží o překvapivé zvraty, kterým je především závěr s vraždou Karoliny Slunečkové. V celém filmu šlo o to najít vraha propuštěného Čermáka (Vilém Besser) a souvislost mezi touto vraždou a návštěvou bývalého spolužáka, nyní žijícího v NSR. Že šlo o vyšší zájmy, jsme se sice z jednoho rozhovoru dozvěděli, ale vlastně jsme se nedozvěděli, jaké ty zájmy byly, proč byl Friedrich Schmidt do republiky nasazen. Kdo tedy byl spolupachatelem udání studenta za heidrichiády? Kupodivu Eduard Cupák, ačkoliv to vypadalo hlavně na Svatopluka Matyáše. Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, jestli tu nebude nějaká paralela se skandálem reportéra ČST Vladimíra Veselého, který tenkrát vzrušil a pobouřil veřejnost. Těžko lze chválit herecké výkony, nejlepší snad Jaroslav Moučka, ale ani on nevykročil se svého průměrtu.

Průměrná detektivka, která nezarmoutí a v pohodě se na ni dívá, i když se přiznám, že vztahy v rodině toho zavražděného byly místy trochu nepřehledné. Hereckým výkonem na sebe upozornil snad jen Bruno Madinier, jinak to byla šeď včetně te naší modelky Sklenaříkové-Karembeuové. Na film je příliš vysoká tyčka, těžko k sobě hledá partnera, nijak pohledná. Na detektivku se vůbec nehodila.