Vesecký

Kostru jsem pochopil, taky hudba byla dobrá. Ale jinak by si tenhle paskvil zasloužil odpad. Pohádka pro děti nebo pro dospělé? Tohle jsou ti "slavní" a opěvovaní Piráti z Karibiku. Hrůza hodná současné produkce Hollywoodu s příšerkami (jistě byli maskéři oceněni za ty příšerné kostlivce), rychlé střídání záběrů, tak typické pro akční filmy, že se v tom člověk ztrácel. Keira zmalovaná jak v 21. století i se slušivými dámskými kalhotami současného střihu. Depp tancoval jak homosexuál. Jestli to tedy byl on, protože já na tyhle tváře nemám moc pamatováka. Rozhodně netoužím vidět víc dílů. Evropané by z toho jistě natočili před padesáti lety slušný dobrodružný příběh, třeba s takovým G. Philipem. Tohle asi muselo stát hrůzu peněz a žádný umělecký zážitek z toho člověk nemá.

Dal bych i čtyři hvězdičky, ale bylo to poněkud neoliberálně pojaté. Hlavně mě vytočila ta hláška o hadrovém panáku "genderově neutrálním", trošku i ta lesbická dramaturgyně televize. Jinak vše směřovalo k tomu, že se prostě protivy přitahují a že nelze dát na první pohled. Ten hoch se zastuzenou pubertou, kterému ke štěstí stačily motorky, želva a masturbace, se nakonec propracuje až na pozici televizního moderátora a ukáže, že je to vlastně velký srdcař. Naopak skutečný otec dítěte, ten dokonalý, ve skutečnosti dost hraje. Stejně jsem ale porozuměl Anninu výkřiku "já tě nemiluji". Asi furt myslela na toho vlasatce. Taky mi nepřipadalo moc normální, když se staří rodiče rozhodli po čtyřiceti letech společeného života rozvéstm protože mají dokonalé shodné povahy. Po čase zevšední každý vztah...

Ten film stojí za pět hvězdiček. Ačkoliv se jedná o smyšlený příběh, vychází z historické tragédie, která v roce 1953 postihla pobřeží Nizozemska. A těch osobních tragédií tehdejší záplavy způsobily velké množství. Film nepostrádá napětí, zároveň je ale i psychologickým zrcadlem chování různých lidí ve vypjaté situaci. Těch různých charakterů tam byla zobrazena ceká řada - od zprvu lehkovážné Julie a jejího otce až po bigotní pobožnůštkáře a restauratéra, který myslí i tenkrát především na zisk... Konec filmu jsem kdysi zachytil a konečně jsem se mohl podívat na film celý. Třebaže rozuzlení je poněkud málo pravděpodobné, hvězdičku neuberu.

Jako fanoušek íránského filmu mám blízko ke způsobu, jakým íránští filmaři zobrazují všední život íránského velkoměsta, takže po této stránce jsem nemohl být překvapen. Dlouhé statické záběry i dialogy, řazení prakticky stejných obrazů za sebe (výpovědi adeptek na vdávání, Soheila s bývalými kamarády v autě), to všechno je typické. Tento film přinesl zajímvé svědectví o ženě, které ubíhají roky a ona má jakýsi důvod co nejdříve se vdát. Institut pro výběr partnerů sice navštíví, vybere si partnera, ale když zjistí, že jde o člověka o mnoho let staršího, odmítá ho, pak to zkouší se starými kamarády z mládí stejně bezvýsledně. A najednou jedno odtažené auto - a Soheila se seznámí s mnohem mladším chlapcem a začíná si uvědomovat, že hodnoty, podle nichž si partnera svého života zaškatulkovala, vůbec neplatí. Film je uťat okamžikem, kdy si vše uvědomí, ale je už zase pozdě. Ta hvězdička dolů je za tu profesionální kreaci realitních makléřů, které jsem ne zcela porozuměl.

V bankovních a akciových záležitostech se nevyznám ani zbla, proto jsem se zpočátku trochu nudil, neboť jsem tápal, o čem je řeč. Jediné, co mi bylo jasné, že nafta není. Ale mistrovsky zahraný kousek pokladníka Kolčavy vše napravil a vpravil mě do děje ve správném okamžiku. Lumpové Losman a Hegner (kolik jich tam nahoře i dneska sedí) okradli domnělé akcionáře a v okamžiku, kdy se přichází na to, že existence ropných polí je podvod, chtějí se i fyzicky zmocnit peněz svých věřitelů. Boženka Šustrová nic moc, Struna nevýrazný, Šlégl klasický, ale Jindřich Plachta tentokrát v netypické roli, v níž přeswto dokázal vážný film oživit svým humorem, byl prosdtě hvězda.

Velice silný psychologický snímek s tragickým koncem. Bohumil Říha byl skvělý vypravěč realistických příběhů ze života obyčejných lidí a Vláčilovi se podařilo jeho román Doktor Meluzín velice dobře zpracovat do filmové podoby. Měl štěstí na skvělé herecké obsazení, mimochodem doktor Hrušínský s hrobníkem Lohniským se sešli ještě ve Vesničce... A doktor Meluzín? V něm poznáváme staré dobré české doktůrky, kteří dovedou být laskaví a obětaví, jejich řemeslo pro ně bývalo skutečným posláním. Přestože se věda za těch padesát let vyvíjela, ten ohleduplný přístup doktorů se nějak vytratil. Těmhle nešlo o to nahrabat si co nejvíc, těm šlo o skutečnou nezištnou službu bližním.

Spolupráci Buriana s Lamačem pokládám za vydařenější než s Fričem. Komedie to jsou jednodušší a Burian zde dostal dost prostoru na to, aby se mohl vyřádit dle svého gusta. Samotná zápletka je primitivní a některé gagy (Kolumbova vejce) až tak vydařené nejsou, ale co chybí obsahu, to Burian vyvážel tentokrát víc než gestikulací mluvním projevem. I když pohled na Buriana, jemuž se sňatkový úředník snaží vysvětlit anglicky, proč do domu přišel, je také úchvatný. Šlégl je sice postavou továrníka Daňka důležitou, ale přece jen je vsunut do děje poněkud násilně jako Vovískův soupeř vůči Lidušce. Mandlová kupodivu hraje velice civilně a nehraje si na dámu jako v jiných filmech.

Velice dobrý a zajímavý film, u něhož vůbec nevadí, že se jedná o pracovní prostředí, konkrétně o zabudování filtračního zařízení na komín v NHKG Ostrava. Budovatelský film změnil počátkem 60. let svoji tvářnost, už se nejednalo o takové údernické hity, jimž se mnozí i z naší generace musí pousmát. Tohle je faktický příběh, který musí zaujmout. Do základního tématu jsou velice dobře připojeny osobní a rodinné problémy našich hrdinů. Tomu hlavnímu, který se odhodlal vystoupit na komín, je nevěrná manželka, druhý až ve středním věku poznává lásku, třetímu se narodí dceruška... Maličká role sestřičky byla svěřena i Nataši Gollové, takže není pravda, že by tito herci nesměli v té době hrát, jen se už nehodilo jejich měšťácké zaškatulkování ze 30. a 40. let.

Samozřejmě, Páral byl v naší literatuře svého času pojem a nemohu mu upřít literární kvality, přečetl jsem od něho ale asi dva romány a nijak jsem s s autorem myšlenkově minul. Ono už prostředí chemičky působí ponuře, ale vůbec jsem nepochopil ideu díla. Obstarožní Edita přijede se svou asistentkou do Ústí, aby syntetizovala krystal umělého cholesterolu. Zde se musí setkat s svou bývalou láskou, chladným, odměřeným Viktorem, ale nakonec tu hlavní roli hraje Břéťa v podání Ivana Vyskočila, který chodí na pramici snít o lovu na bílou velrybu - a nakonec uloví tu starou opelichalou Editu. Trochu to připomínalo budovatelské filmy, kde hlavním smyslem bylo ukázat lidi zapálené do své práce, mistr Břetislav dokáže dokonce přesvědčit své kamarády, aby šli pomoci s tou krystalizací o víkendu, nakonec se mu podaří, že nikdo nechce trhat partu... Až ten dramatický a tragický konec přináší maličko vzrušení po předcházející devadesátiminulové nudě.

Byla by to docela pěkná komedie, kdyby z ní odešel pan profesor vyléčený ze svého neoliberálního humanismu. Samozřejmě, problém menšin nebo imigrantů nelze vyřešit tím, že si je nastěhujeme domů. Omluvou panu profesorovi snad může být to, že měl z čeho rozdávat. Příchod Babikovy rodiny do profesorova bytu jej asi věrným zobrazením toho, jak to v takových případech dopadne. Z hostů se stanou okupanti, kteří přes svou dobrosrdečnost a aniž si to sami uvědomují, jsou trýzniteli. Takže ono zmoudření poté, kdy si profesorův syn musí vzít Babikovu dceru, je trochu podpásovka. Tak by to v životě asi nechodilo, třebaže by si to mnozí naši liberálové takto představovali.