Vesecký

Rozehrávalo se to hrozně pomalu a vypadalo to, že to bude nuda s hloupým povídáním, ale jak hoši začali vystupovat, příběh gradoval. Ve skutečnosti jsem ovšem nikdy neměl rád, když naši zpěváci zpívali anglicky, ale tady o to nešlo. Šlo nejenom o nostalgii a připomínání, ale zároveň se ukázalo, že i v době, kdy kapela byla vinou jednoho z členů rozpuštěna, se odehrávaly osudy jednotlivých členů Smoke. Docela vhodné mi připadlo i to zařazení člena postiženého rakovinou v posledním stadiu, stejně jako vymyšlenou chorobou B. Polívky. Akorát to havloidní véčko na konci filmu si mohli autoři odpustit. A samozřejmě satira na bulvární praktiky, byznys v naší kultuře a hloupý zákon o autorských právech patří taky ke kladům filmů.

Kdo přišel ve třicátých letech do kina, aby se podíval na pokračování Mužů v offsidu, tak musel odcházet zklamán. Především zůstali jen staří Načeradcovi, ze švadlenky Vítové se stala doktorka práv - a jinak je to docela jiný příběh, sepsaný, zdá se, po úspěchu Mužů z offsidu dosti horkou jehlou Karlem Poláčkem, ale ani jinak tak ceněného Gustav Machatého by člověk ve scénáři a režii tohoto filmu nepoznal. Zkrátka, nebyl pro komedii stvořen. Pár vtipných hlášek tam bylo (ta husa má sádla skoro jako vy), ale to bylo všechno, jinak neskonalá nuda, při níž se občas dost dobře usínalo. A ta honička za splným přáním pana Hříbala, aby ho ta Grossová opustila... Zcela nepodařemé.

To byl výborný film s tou nepochopitelnou střelou při lovu na konci. Kterak nevinná dětská lež může člověka znemožnit v širém okolí. Jak se z přátel snadno stanou nepřátelé na život a na smrt. Dívenka se za ten rok ovšem vůbec nevyvinula, dost zbytečný byl také výstup v kostele při vánoční mši. To byly drobné vady na kráse, které mě nutí dát o hvězdičku míň, ač nerad, protože ten film mě doslova dostal.

Průměrná kriminálka, která k těm klasikám 60. a 70. let má trochu dál, ale tři hvězdičky si zaslouží. Co mě tahalo za uši, byl ten výlev Jiřího Vršťaly, chválícího odborníky v naší SNB a touhu přetáhnout Josefa Vinkláře na Západ. A trošku se tenhle film pokusil napodobit západní vzory, dokonce mě napadl nepřemožitelný James Bond... Na druhou stranu je fakt, že v oné době měli kriminalisté mnohem více informací o podezřelých, a proto mohli zločince dopadnout mnohem snáz.

Vzhledem k výborným výkonům celé naší plejády herců dávám snímu čtyři hvězdičky, ale proti jiným filmům,, které chtěly zobrazit komediální formou prostředí 16. století, je poněkud slabší a nudnější. Na jedné straně tupost a nabubřelost konšelů českého venkovského města, kteří sami hodují na účet městské pokladny, zatímco škola připomíná prasečí chlívek. A pak přijde bakalář, který se nebojí pány měšťanosty zesměšnit. Vedle starých herců se tu objevují nové tváře - Jaroslav Maeš, Vlastimil Brodský, Oldřich Musil, Josef Vinklář či Bohumil Bezouška. Málem je mezi těmi žáčky darebáčky nepoznáš.

Příběh pana Safarího musí dojmout, i když mi dojem z filmu maličko pokazil závěr. Íránci prostě točit umí. Dělají to po svém (nevím, jakou roli v tomto filmu měla česká koprodukce, asi finance). Je to vždycky pojaté netradičně, ale osobité. Děj má přes dlouhé záběry, kde se zdánlivě nic neděje, pružný děj, každá scéna jej posouvá dopředu, nic není zbytečné. Později pochopíme, že Safarí hrozně miloval svou ženu, která jej opustila. Nosil jí stále každé ráno chléb, až se jednoho dne... vlastně to bylo v noci, kdy dostal nářez. A pak se zamiloval do přítelkyně svého syna. Starý, opuštěný, sklerotický. Skvělý výkon Sourena Mnatsakaniana. Jaký smutek a beznaděj, lítost i pocit opuštnosti, a náhle obnovená naděje, pro kterou vraždil a loupil...

Možná je to klíčový titul, ale já nějak většinu filmů tzv, Nové vlny nějak nemohu vstřebat. Jejich umělecká hodnota je jistě nepopiratelná, ale obsahově málo pochopitelná, všechno je tam v náznacích, alegoriích, v metaforách a já nevím, v čem ještě. Je to jako abstraktní obraz nebo hra. Takže jsem pochopil, že kuchař Lauko je těžce nemocný, kamarádil s kolegyní kuchařkou, která otěhotněla, jeho bývalá žena (to jsem však pochopil až na konci filmu, že to byla jeho bývalka) to táhne s mladým Abrhámem, ten zas má navíc ještě mladičkou studentku medicíny, která se líbí i Laukovi. Jenže mezi tím je spousta balastu, nad kterým netřeba přemýšlet.

Odmyslíme-li si přehnané úderničení a úsměvnou chuť do práce i během svatby vlastní dcery, pak to byla pohodová lidová veselohra, jaké tenkrát točil třeba Josef Mach (Vzbouření na vsi) či začínající Vojětch Jasný (Procesí k Panence). Takové filmy jsem poprvé viděl již v době, kdy údernické hnutí bylo za námi a nedovedu se vžít do pocitů diváků počátku 50. let. Ale nepopiratelné je, že masy lidí v té době skutečně pohltilo budovatelské nadšení, snaha zamést stopy poslední války a vybudovat vlastní stát na zcela nových základech a současně s tím změnit myšlení člověka. Že se to bohužel nepodařilo, to je jiná. Film navíc tehdy nahrazoval ještě neexistující televizi, a tak nebylo divu, že lidé měli i tyhle filmy rádi (rozhodně bych právě tenhle nenazýval "budovatelským" filmem). Filmy z pracovního prostředí, kde lidé tráví osminu i polovinu svého života, dnes chybí a konflikty dneška se neukazují.... Jaroslav Marvan v podobné roli jako u Železného dědka nebo Plaveckého mariáše.

Zpočátku se mi to zdálo poněkud nedotažené i naivní (odstraňování granátů kolem bedny s falešnými librami), ale postupně to nabralo na dramatičnosti. Na Cikána, kterého jsem znal především ze starých filmů, skutečně dobré dílo, měl ovšem kolem sebe dobré herce. Martin Růžek v netradičně záporné postavě, výborný ustrašený Vladimír Ráž a naivní Alena Vránová, dobrý Rudolf Deyl, štěk mladičké Miriam Kantorkové... Dobrá detektivka na pondělní večer.

Snůška polopravd a lží. Anebo jsme každý ty časy prožívali jinak. Prostě trojka Šabach - Hřebejk - Jarkovský. Co jsem mohl čekat, tenhle film jsem si mohl opravdu ušetřit.