Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krátkometrážní

Recenze (1 886)

plakát

Modrý kód (2017) (seriál) 

Marek Němec tu má boží roli - baví, fakt. Základní skvadra ostatně ujde víceméně celá, herecky i typově. Jinak se jedná o další tematickou rychlokvašku, která občas nabírá pěkné grády na poli nechtěné zábavy. Především hysterické výkony (ne)herců v epizodních rolích a směšné pokusy o dramatickou akci vyvolávají pobavené škleby všeho druhu. Zkrátka, občas fajn, občas klišé, občas trapas. Takže vlastně standart... (hodnocení se vztahuje k prvním cca patnácti epizodám - jsem neměl tucha, že se z toho stane další nekonečná Ulice)

plakát

Axe Giant: The Wrath of Paul Bunyan (2013) 

Zábavička! :) Být to celé natočené pošahaným stylem, jakým strejda v chalupě vypráví historii obřího sekerníka, nasolil bych mnohem víc.

plakát

Já, kocour (2016) 

Aby bylo jasno, miniaturní kočkovité šelmy mám rád. Ne tolik, jako přešlechtěné potomky vlků, ale mám. Láska ke kočkám v tomhle případě ovšem nepomůže, jelikož se na plátně hodinu a čtvrt promenáduje cosi, co je často ohavně digitální a v jednom kuse to nesnesitelně vřeští (ne, nejsem cíťa, mrouskající kočku jsem doma měl). Příběh? Moralistická limonádka podle té nejběžnější a nejpředvídatelnější šablony - arogantní milionář, zanedbávající rodinu a zahleděný do svého megaprojektu, je vržen do nedobrovolného pokání a očištěn vrácen zpět (tipněte si, co se ve finále stane ústřednímu záporákovi, na 99% se trefíte). S výše zmíněným tragická kombinace; jako bonus minimálně dvě hrůzostrašně sestříhané scény, jež mě donutily pustit si je znovu (jelikož co že se to WTF právě stalo?). Hvězda za Walkena a Spaceyho.

plakát

Život (2017) 

U sci-fi hororu mám problém především v případech, kdy mě neosloví atmosféra (není to hutný, není to osobitý, nemá to schopnost udržet pozornost) a nijak nesoucítím s postavami (trochu dementi, trochu o ničem). Koncept mimozemského záporáka je navzdory neoriginalitě funkční, závěr jako jediný opravdu potěšil a vyšší rozpočet zajistil kvalitní triky i herce, nicméně za rok nebude o tomhle filmu vědět skoro nikdo.

plakát

Živí mrtví - První den zbytku života (2017) (epizoda) 

Fajnový tygří krmeníčko alias "Alexandria will not fall!" Sashiny flashbacky totální vycpávka, bez níž by epizoda měla tradiční čtyřicetiminutovou stopáž, jinak krásný uzavření první fáze s Neganem, vracející se obloukem k prvnímu dílu série (SPOILER: prakticky identická situace, v níž se ovšem z Ricka zlomenýho stává opět Rick nezlomný). Moc nerozumím volání některých po okamžité smrti Negana - ten je rozhodně nejvýznamnějším záporákem původního komiksu a od začátku se dalo očekávat, že s ním i seriál poběží hodně dlouhou trať. Skýtá rozhodně mnohem víc potenciálu než "pořádný díly se zombíkama", který - ehm - v seriálu vlastně nikdy nebyly. Respektive - davy nemrtvých tu tvoří pouze kulisu, formu apokalypsy; těžko od ní můžeme požadovat roli tahouna příběhu. Série výjimečně končí poměrně tradičním způsobem, nikoliv brutálním cliffhangerem (a nastává viditelný přeřazení z fáze útlaku do fáze války). Pokud nenastane v budoucnu nějakej omyl, bude tahle série doceněna až zpětně.

plakát

Rychle a zběsile 7 (2015) 

Každý další díl Zběsilých je dražší a hloupější, což je svým způsobem výhra i prohra. Look filmu je vynikající - taková luxusní přehlídka dovolenkových destinací, drahých aut a prvotřídních herců/atraktivních neherců ve špičkově nasnímaných akčních scénách. Všechno ostatní je kompletně debilní tak extrémním způsobem, že je občas těžké to ustát (film je debilní zcela záměrně, jen mu chybí míra). Jsou popírány veškeré zákony fyziky, pravděpodobnosti, logiky a zdravého rozumu celkově, což je sice zábavné, nicméně váže to k sobě jeden zásadní problém - veškeré napětí zdechlo v první zatáčce. I v té nejšílenější a nejbezvýchodnější situaci se totiž může stát jednoduše cokoliv, takže neexistuje možnost se o někoho bát nebo dumat nad tím, kterak se situace bude vyvíjet - a to mě u filmu, který má přes dvě hodiny, docela štve. Nemám problémy s realitou, v níž se někdo bez větších potíží vetře na superchráněnou párty, kde ukradne v ložnici zaparkované superauto a proskáče s ním několik mrakodrapů. Nemám problémy s realitou, v níž kdejaká katalogová buchta umí hacknout superpřístroj, zatímco kolem ní lítají rakety a vrtulníky. Nemám problémy s realitou, v níž pacient v nemocnici vstane z lůžka, rozlomí sádru, popadne podvěsný kulomet a začne střílet po vrtulnících. MÁM problém s tím, že pod tím vším není špetka smysluplného příběhu, chybí tomu opravdový drajv, trvá to dlouho, nadhledu je málo a každou chvíli někdo chrlí nechutné množství megatrapných patetických proslovů, během jejichž trvání si intenzivně přejete, aby všichni na plátně umřeli. Dva vtipní černoši nebyli moc vtipní... vlastně nebyli vtipní vůbec. Pokud čekáte pěstičky, varuju vás, že Rocka, Stathama i Tonyho Jaa je ve filmu podezřele málo.

plakát

Mělčiny (2016) 

Mám rád survival filmy. Jsem rád, že tenhle dobře vypadá, rychle odsýpá, buduje obstojnou atmosféru. Mám rád Blake Lively, docela rád mám i žraloka. Nejsem rád, že plavou ve vodách bez nápadu a jeden z nich musí zdechnout v mimořádně dementním závěru.

plakát

Velká čínská zeď (2016) 

Úvodní půlhodina je fajn - taková tematická pouťová atrakce, na níž čumíte, cpete si popcorn kdovíkam a je vám všechno jedno. Později začne být zřejmé, že se vážně nic dalšího odehrávat nezačne a čeká vás hodina civění na nezáživnou trikovku s imbecilním čtvrtstránkovým scénářem. Ve filmu se mísí hollywoodská bombastičnost s pestrobarevnou akčně-fantastickou poetikou tvorby Yimou Zhanga, nicméně obě tyhle složky se vzájemně spíše zimpotentňují, než aby si dopomáhaly k velkolepému zážitku. Strašnej vopruz. Naprosto stejně, jak mě úvodní část bavila, jsem poslední půlhodinu otráveně kontroloval čas - rozptýlení budiž poskytnuto ve formě tradičních krávovin (vypni královnu, zdechne celá armáda) a spousty osudových pohledů, průpovídek a činů. Jen teda netuším, na koho má zapůsobit smrt postav, jež na plátně existovaly pouze do počtu. Teď už jen zbývá, aby si méně informovaní turisté začali stěžovat, že "ta blbá zeď vypadala ve filmu úplně jinak".

plakát

Critters: Bounty Hunter (2014) 

Crittersek byla v devadesátkách plná TV - jako děcka jsme kromě nich ulítávali na gremlinech, vetřelcích a dalších kosmických i nekosmických potvorácích (bez ohledu na kvality filmu). Jordan Downey je rovněž má generace a zjevně na tom byl stejně. Což nic nemění na tom, že jedno připíchnutíčko a jedny rozstřelený vejce jsou dost málo i na sedm minut. Hezky to vypadá, ale chybí tomu jakýkoliv nápad.

plakát

Logan: Wolverine (2017) 

Kvalitní simulátor krájení cibule, v němž je vše důkladně naporcováno a nejedno citlivější oko pustí slzu; Logan se na sklonku své kariéry definitivně přetransformoval do nihilistické verze bad motherfuckera. Je docela působivé, jakým způsobem se tvůrci rozhodli ukončit původní mutantí univerzum a pootevřít vrátka pro úplně nové - místo tradičního "předání žezla" se tu kope do lidských návyků využívat, ničit a znovu vytvářet. Může to fungovat? Může, vždyť se loučíme a k povaze nepřátelsky samotářského Wolverina, jemuž neustále umírají všichni bližní, to sedne jako máloco. Jedinou větší výtku bych měl snad jen k faktu, že jsou všechny dějové zvraty čitelné dlouho dopředu (dá se dobře rozluštit jak kdo dopadne, i kdo jsou nově příchozí postavy). Na každý pád je tahle sečná rána do X-Men série zatím jedna z nejlepších, za což může v neposlední řadě vskutku bolestivé využívání adamantiových drápů (rating R) ve skvělých akčních scénách a potom taky herecké schopnosti všech zúčastněných - Jackman, Stewart i malá Dafne Keen ze sebe vymáčkli maximum. Poslední jmenovaná je naprosto úžasná - potkat tuhle holčičku s jejím navztekaným výrazem večer na ulici, budu se bát, že mě bude koroner skládat v kafilérce.