-bad-mad-wolf-

Zatímco první díl byl relativně ucházející blbina a druhej se dal s trochu sebezapření aspoň vydržet, tady už Soukup líže dno a chutná mu to. V osmdesátkách tenhle režisér natáčel neškodný, ale upřímný, dobově ocejchovaný a do jistý míry trefně vypovídající filmy o mladých (a pro mladý), v devadesátkách si zjevně nechal veškerej cit pro sympatickej film někým zprivatizovat. Všimli jste si, že v jeho pozdějších dílech jsou všichni chlapi chodící karikatury, případně zcela retardovaní idioti a všechny ženský nadržený, tupý kurvy? Všichni dohromady se držej za ruce v zápletkách, který maj hodnotu podprůměrnýho hospodskýho fóru. Zlatej Discopříběh...

Šel na to šalamounsky, ten Snyder - jeho verze je o dvě hodiny delší, takže jsou trapné momenty dál od sebe! Nicméně dobře, pokusíme se původní ̶s̶u̶p̶e̶r̶d̶e̶b̶i̶l̶n̶í̶ superhrdinský epos ignorovat a podíváme se na zoubek superdlouhého remixu. Snyder ubral na barvičkách, zakázal humor, přitlačil na pohnutkách postav, provedl několik faceliftů (Steppenwolf už nepůsobí tak směšně) a celek zabalil do znatelně epičtějšího a osudovějšího kabátku. Mělo to rozhodně ambici a zvolené cestě bych fandil... kdybych nevěděl, jak strašně na ní výsledný produkt zakopne. Opakovaně. Jestli jsem se s něčím pral, pak to byla velká část scén, ve kterých někdo mluví - když totiž někdo mluví jako kretén, pak obvykle chcete, aby nemluvil. A tady je superpřekreténováno. Každou chvíli někdo mluví hrůzostrašně pateticky, padouši v každém záběru cedí ze svých zamračených tváří superzlo a všichni dohromady pronáší ta nejvlezlejší motivační/morální/rodinná/oznamovací/záporácká klišé - často i ve chvílích, kdy to vůbec není třeba. Jeden příklad za všechny: Před Steppenwolfem se objevuje Wonder Woman, což megapadouch, který ji vidí poprvé v životě, důležitě okomentuje slovy "á, hele, amazonka - ty ale nejsi jako tvoje sestry, ty jsi silnější!" Dík, kámo. Smál jsem, i když jen chvíli. Zdaleka nejzajímavější postavou je Cyborg, kolem něhož se motají pochroumané motivace i demotivace, zatímco Aquaman víceméně jen vystavuje potetovanou muskulaturu a občas se připlete do scény (klišé kraviny kecají oba). Hromada patosu, kladení důrazu na epické/osudové výjevy a estetika všeobecně by se možná daly ospravedlnit ve vztahu ke komiksovým předlohám. Daly, no. Každopádně ve mně neklíčí přesvědčení, že by snad tenhle film fungoval stejně dobře, jako některé jeho obrázky. V důležitosti i schopnostech postav je navíc docela maglajz + nejednou někdo udělá/chce udělat něco, aniž by bylo jasno, jak k danému řešení došel (natož aby věděl, jak bude fungovat), což přihazuje další nechtěně směšné situace. Celkově vzato jsou příběh i mluvené slovo jen nalomenými berličkami pro okázalou formální stránku a sympatickým budiž fakt, že je čtyřhodinový celek nasekán do epizod. Každá z nich má něco jako svůj prolog, epilog a řádku flashbacků či vysvětlivek, díky čemuž vyprávění nenudí - nebo alespoň ne tolik, jak by člověk čekal (nekoná se žádný dynamický rychlík a rytmus vyprávění je drobátko rozhozený). Ve finále mi tahle Liga ̶s̶r̶a̶n̶d̶y̶ spravedlnosti vychází jako enormně rozervaná zábava na dlouhý večer. Ty kontrasty! Je dlouhá a pomalá, ale nenudí. Je vážná, ale často rozesměje. Věnuje se postavám, ale všechny jsou vám u prdele. Vypadá a zní místy vážně úžasně, a stejně máte v půlce dojem, že jste to už všechno viděli šestkrát. 5/10 P.S. a SPOILER: Závěrečné scény jsou dost WTF a možná je to dobře, protože jsem fakt zvědav, co se bude dít, až ̶T̶h̶a̶n̶o̶s̶ Darkseid dorazí na Zemi. P.P.S. Často si někdo v dlouhých + zpomalených záběrech okatě stoupne tak, aby si típnuté obrázky fandové mohli dát na tapetu a herci na svůj instagram. Což může být zápor i klad (podle toho, zda se zrovna smějete, nebo típete obrázek).

Atomová ještěrka se steroidovým primátem si konečně vzájemně drcli do piva a je to celkem zábavná podívaná. Hlavně proto, že se trikaři, choreografové a jejich kamarádi vyřádili do sytosti. Barvičky, demolice, fajn vizuální nápady + Junkie XL tepe muziku dostatečně monstrózně. Bohužel, pořád se všechno schovává za neoblíbeným termínem "dobrý řemeslo" - o vizionářství nemůže bejt řeč. První Godzilla byla pomalá, šla svým přístupem proti tradičním blockbusterům a měla něco navíc (a její závěrečný "finish him" bylo víc epický, než celá tahle sranda). Kong byl zase sympaticky odlehčenej a pulpovej. No... a tady je možná zakopanej pes. Když tvoříte jakýkoliv univerzum, mělo by si udržet nějakou jednotnost. Godzilla byla pomalá, vážná a dala se v ní najít myšlenka. Kong byl barvitej, ulítlej a o nic víc se nesnažil. Jistě existují i tvůrci, kteří by dokázali namíchat koktejl obojího, nicméně tenhle film působí jak sex na pláži, do kterýho někdo přilil malý pivo. Paradoxně by tentokrát neškodilo ještě víc minimalismu, protože příběh je konzistentně debilní (skoro všechno kolem Apexu a dutý Země) a nekonzistentně zábavnej (vopruz, když monstra nejsou na scéně). Ve finále bych řekl, že Kong s Godzillou ukopali tak nějak kvalitativní plichtu.

Celkem standardní "made in ČR" televizní věc, jíž vévodí solidní herectvo a námět, jehož občasné opakování nikdy neuškodí. Objektivně spíš za dvě, ale dám tři. Protože proto.

Šmarjá, dlouho jsem doufal, že podobnej nápad někdo převede do filmový podoby! První epizoda chvályhodně přeskakuje zbytečnou expozici, kde by se sáhodlouze vysvětlovalo, kterak se obyvatelé časů minulých přesunuli do naší doby a jak dlouho trvalo, než přestali bejt považovaní za obyčejný blázny. Odlehčenej tón taky není na škodu a obsazení si vesměs získalo moje sympatie. Na každej pád se - nejen díky závěru epizody - bojím, že se seriál navzdory neobyčejným prostředkům zvrhne v prachobyčejnou kriminálku. Uvidíme. Nevyhnutelný je rovněž přirovnání k migračním vlnám a multikulti otázce (přeci jen jde o invazi lidí, jejichž jazyku a kultuře nikdo nerozumí), ale tady je nutno podotknout, že se žádná agitka nekoná.

Písničky s výjimkou ikonické Over the Rainbow nic moc. Zelené kulisy Smaragdového města - meh. Jinak ovšem OK. "You have no power here" ještě před Sarumanem. Boží scéna s tornádem, která je trikově působivá dodnes. Herecky a pohybově nadané obsazení. Boží výprava. No a navrch spoustu povědomých věcí, o jejichž původu člověk před Ozem nevěděl. Stále koukatelné. Dorotka: "Jak můžeš mluvit, když nemáš mozek?" Strašák: "Někteří lidé bez mozku toho namluví spoustu, nemyslíš?"

Moudra chvíli dobrý, chvíli na hranici otravnosti; postava Olsenky trochu nevyužitá; scénář - no, našlapanější bejt mohl. Asi. Jinak každopádně moc fajn túra do zasněžený depky, kde nezapadá ani věčně nevýraznej Renner a kde lovci predátorů udávaj směr. Ultrarychlej přechod do finálního zúčtování byl na první dojem zbrklý WTF, ale zpětně je třeba uznat, že to byl skvěle načasovanej direkt přímo na bradu.

Zneklidňující napětí a hrůzostrašná předzvěst něčeho fatálního. Moc hezky to tvůrci rozmotali a našponovali.

Wolveri... starý ožrala, reflektující svůj promarněný talent do klasického outsidera s nezlomnou vůlí. Ano, zapšklý mentor versus podceňovaný otloukánek, už zase. Pointa je tentokrát trochu jiná a správně sportovní, klišé je tu ale stejně přítomno v obludné míře (a tradičně je hlavní hrdina zhmotněné dobré srdce, zatímco doslova všichni kolem něj jsou kruté, nepřející a zákeřné svině). Naštěstí se odehrává docela energická podívaná a postava Eddieho je napsána výborně - skvěle odkazuje na všechny ty autisticky zanícené fanatiky, kteří za svůj sen schovají i vlastní antitalent. Přeju jim to a trochu závidím. P.S. Se skutečným příběhem má film společné prakticky jen jméno svého hrdiny a celkovou pointu, takže slovo "životopisný" bych bral s velkou rezervou.

Pár nápadů dobrých (zoufalá žena odcházející do pomyslné džungle; ohně v osadě domorodců, symbolizující nedostižné "Zlaté město" i zkázu v rámci posedlosti), vizuál super, herci taky, atraktivní prostředí i příběh. No... a potom nesouznění. Příběhy o mysteriéznosti, ba až mystičnosti džungle mě lákaj, ale mam představy o podstatně větší působivosti - sorry. Životopis Percyho Fawcetta je navzdory dobrodružnému tématu suchopárný, nevyhnutelně přeskakuje celé epizody a pomáhá si repetitivními doslovnými zkratkami, což sice možná vykresluje obtížnost, nejasnost a nevděčnost hrdinova cíle, ale jako diváka mě to chvílemi uspávalo. Největší mínus je ovšem ten, že ze mně film nedokázal vydolovat žádnou emoci (což se třeba Prvnímu člověku povedlo náramně). Znovu už do téhle džungle asi nechci, přestože si ji člověk druhý den nepamatuje.