-bad-mad-wolf-

Stádo postmenstruačních kudlanek taškařicuje v ženské verzi nejblbějších hospodských fórů a snaží se simulovat jakési múzické umění. Aneb když chceš hlásat o vzdorujících ženách a svým filmem je pasuješ na chodící LOW IQ kanál, jehož víko balancuje na těžko uvěřitelné hraně totálního snobství a "alternativně" odvázaného buranství. Srandovní jak vajgl v pisoáru, stupidní úplně stejně. Nevím, na jakém stupni mentálního vývoje se autorka zasekla, ale jsem strašně rád, že nepatřím do její sociální bubliny. P.S. Narazit na TOHLE nebožák divák náhodně, snadno by nabyl dojmu, že sleduje jakýsi sektářský horor a že si ty mešuge nány začnou co nevidět užírat končetiny a vyvrhovat pohlavní orgány.

Přiúchylnělé porcování Heleny v kombinaci s kýčovitým softpornem a snobskou, i když chytře napsanou fraškou o posedlosti. Příšerný brak, ale má své prapodivné kouzlo.

"Živod je jako verliba, překvapý tě a smizý!!" Po nedávné popravě mozku s filmem Prezidentka jsem se pustil do dalšího dobrodružství s aktuální tuzemskou kinematografií a dopadlo to o něco lépe. Dvě slova jako klíč jsou totiž o šest minut kratší. V první řadě gratuluji tvůrcům, že dokázali zdatně podojit rozpočet a vydat se na dovču do mnoha exotických destinací - jejich špičkové záběry se totiž dají považovat za jediné pozitivum tohohle ezopotratu pro duchem chudé (ani tak se ovšem nedá říct, že by k člověku film BYL LASKAVÝ). Sledujeme příběh spisovatele, píšícího brakový román o Japoncích (který je bohužel rovněž součástí filmu) a hledajícího něco jako smysl života. Spisovatel má kamaráda malíře, jehož tíží špatný vztah s otcem a nezodpovědné oplodnění psychicky narušeného děvčete. Ve výsledku se oba seberou, srazí autem srnu a odfrčí kamsi k domorodcům do džungle, kde si všichni vyměňují poznámky o životě, tančí kolem ohně a tak trochu fetují. Fet se ukáže být klíčovým, protože kámíka spisovatele z něj napřed jebne, probere se až doma v ČR a následně okamžitě usoudí, že už může být fotr a zároveň přijmout fotra vlastního (který mu ovšem vzápětí exne a dá symbolicky průchod životu novému, ojojoj, symbolika!!!) Spisovatele nejebne, pořádně se zfetuje až doma v ČR a zažije mystický okamžik s bezdomovcem na ulici. A pak konec, v němž se jakože prolnou linie z knihy, životů a zřejmě i představ, všichni se smíří se životem a smrtí (všechno názorně ukázáno a doplněno voiceoverem, aby pochopili i největší retardi) a pak člověka vysvobodí závěrečné titulky. Uf! Když si odmyslíme krásně nasnímané zahraniční scenérie, nezůstane nám skoro nic. Postavy nicotného "příběhu" (nepříliš dobře obsazené a zahrané) většinu času zažívají zásadní chvíle/zvraty/emoce, k nimž ovšem mj. i díky krátké stopáži chybí jakákoliv průprava, nic moc o nich nevíme a veškeré pocity jsou tak rozmělněny do podoby instantních výjevů (často laciných/směšných). Každou chvíli někdo někde stojí, hloubavě čumí a pronáší strašně, ale STRAŠNĚ triviální repliky, z nichž ty lepší dosahují aspoň na hloubku takových těch špatnou češtinou psaných citátů, hojně sdílených pochybnými existencemi na facebooku. Prostě smysl života, lidičky! Takový ten, co si dáte do storíčka na instagramu, protože jste lahváčový filozof samouk a netušíte, že hlubší než tahle otřesná sračka by byla i první stránka náhodně vybrané knížky v sekci "motivační literatura". Nepochybuji o tom, že jde i o nejbanálnějších a všeobecně známých životních pravdičkách natočit dobrý film, jenže ten by potřeboval MNOHEM schopnější tvůrce, kteří nemají diváka za debila. P.S. Jestli tomuhle dali v Cinemě 100%, tak jde o naprosto bezostyšné chcaní na hrob kdysi kvalitního časopisu.

Jednoduchý nápad a nadšenecky efektivní zpracování. Poslední zvrat (respektive jeho "dead body" součást) je sice zbytečný, ale na dobrých dojmech to nic moc nemění. Škoda, že se na tenhle film skoro zapomnělo kvůli shitfestu s milionem mizerných pokračování.

Nechápu, na základě čeho jsem před časem Havlíka podezíral z jakýchkoliv ambicí - Prezidentka je tak strašně nemohoucí film, že by ve vteřině vyfasoval invalidku třetího stupně a k tomu pleny s kriplkárou zdarma. Když pomineme kompletně dutý scénář, vrstvící ta nejbanálnější klišé v co nejméně vzrušivé a zásadně nehumorné formě, zůstane před divákem bizarně okleštěná demoverze: film má totiž vyprávět o vztahu "obyčejného chlapíka a vrcholné političky", přičemž s tímhle motivem VŮBEC nepracuje. Žádné kontrasty diametrálně odlišných prostředí a životů, žádné komplikace s tím spojené; celá story proběhne jako rutinní romcom s jednoduše dosaženým happyendem a jediné, co "ukazuje" rozdíly jsou stupidní scény s ochrankou a úvod, v němž Geislerová odrecituje pár jakože sněmovních blábolů. Placebo už tak otravného snobství, filmařské projímadlo, intelekt NULA. Tipl bych si, že vymyslet tenhle film trvalo tři minuty, z toho půlka pauza na chcaní.

"Ona je nejlepší, Carme. A ty taky."

Zhroucení křehké civilizace. Fucking masterpiece.

Solidní survival s několika svěžími (v různých ohledech) scénami a dobře hrající Annou Castillo. Nohy mu podráží jen úvod jak z pochybného céčkového akčňáku a taky fakt, že tvůrci zjevně neměli nejlepší známky z fyziky. Btw, (SPOILER) jak by asi diváci reagovali na závěr, v němž by přežila jen ta, jež nemůže "vyprávět příběh"?

Jestli má být Filoni považovaný za spasitele SW kvůli tomu, že píše mizerné scénáře, tak to potěškoště. Na druhou stranu, čemu se divit u člověka, který svou éru začal stvořením tak obskurní sračky, jakou byl pilotní film Klonových válek. Chudák Ahsoka! Tenhle seriál totiž má dobré postavy a zajímavé konflikty v rámci zavedených SW pravidel, taky má úžasný soundtrack a efekty, ale dál už nic moc. Jako blesk z čistého nebe přijde jen pátá epizoda, jejíž završení s purrgily vyvolává masivní porci fascinace, úžasu a dojetí z něčeho až mystického - téhle jedinečné chvíli se seriálu ovšem už nepovede znovu byť jen přiblížit. První série je vesměs plastikový produkt s odstředěnou duší, jehož prázdnota se dá "omluvit" snad jen tím, že bude pokračovat dalšími deseti sériemi s obsahem pro série tři. Win-win jak sviňa, fakt - ale rád se nechám překvapit. RIP, Ray.

Přijatelným bonusem je scéna s walking dead, která je osvěžující (vtipná + cool ve správném poměru). Jinak jaksi spíše nic než moc, pokud nepočítám fakt, že akční scény vypadly z generátoru náhody a nesmyslu, jemuž předtím někdo zapomněl zadat parametry. Ve finále je člověku strašně líto zemřelého Raye Stevensona, jehož masivní charisma a role s velkým potenciálem zůstaly na bodě mrazu.