Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (289)

plakát

Walk the Line (2005) 

__Johny R. Cash, slavný to muzikant 60. a 70. let minulého století, dobýval svými skladbami co měly šťávu a uměly člověka rozhýbat celý svět. Film je právě o tomto hudebním totemu ve své době slavným jako například The Beatles. Pocházel z průměrné rodiny statkáře a farmáře. Měj jednoho staršího bratra, kterého měl otec viditelně radši. Stále Jacka vyzdvihoval a Johnyho (J.R.) ponižoval, což si budoucí hrdina dívčích srdcí bral jako dítě samozřejmě moc k tělu. Postupem času, jak člověk stárne a dospívá, se s tím samozřemě nejak vypořádá, ale psychyckou újmu má nadosmrti. Jednoho dne, se nešťastnou náhodou Jack zraní při řezání dřeva na cirkulárce a krátce na to zemře. Otec nese ztrátu oblíbeného syna velice těžce a ba co hůř, nepřímo za to dává vinu právě Johnymu. Z mládí se sraženým sebevědomím se nakonec Johny ožení, odstěhují se od rodičů a mají dvě děti. Nežijí si moc slibně, mají málo peněz a na zaplacení nájmu také občas nestačí. Už už ho chce manželka zavést zpět k rodičům, kde by bylo o práci postaráno, když Johny Cash objeví nahrávací studio, kam ho po pár zkoužkách "vezmou" a natočí mu prvních pár nahrávek. Okamžitě následovala díra do světa. Stal se známým hudebníkem a začal se svým bandem koncertovat po celých státech, nahrávat další desky a užívat si života jak se patří. K veliké kariéře patří, většinou a bohužel neodmyslitelně, drogy. Jde to s ním hodně z kopce, na drogách začíná být závislý a občas se mu užívání vymyká z rukou. Je to hodně vidět na jeho chování. Joaquin Phoenix, který ztvárnil Johnyho R. Cashe se své práce chopil naprosto znamenitě. Věřil jsem mu každý záchvat, každou větu, každé slovo. Je výborně vidět jeho proměna k horšímu a pak zase zpět. Díky své muzice se seznámí také s dobrou zpěvačkou, June Carter, která se s ním poprvé setká v zákulisí jednoho z prvních koncertů, kdy se ji zamotá kus šatů do Johnyho kytary. Časem se dají dohromady a vyrážejí na koncertní turné. Reese Witherspoon, která hraje June Carter zde hraje také výborně, jen jí bylo škoda na Pravou blondýnku, tím u mně jemně klesla. Johny Cash jak přičuchne ke slávě tak se snaží dohnat to, co v mládí promeškal. Začíná si užívat kde se dá a jak se dá. Dost podlehne drogám a alkoholu. Zároveň se (stále ještě ženatý) nestydí za otevřenou přízeň k June Carter, která ho stále odbývá, ale ve skrytu duše pro něj má zvláštní místo. Johny se pod vlivem chová nepředvídatelně a jak nevychované dítě, kterému je vše okolo jedno. Nejednou jsem se nad tím dost pozastavil. Ze závislácké krize ho dostane June se svou rodinou. Starají se o něj až nakonec přestane a dá se trošku dohromady. Za pár let začnou opět koncertovat a tvořit skvělou a chytlavou muziku, která umí zvednout náladu. Hudba: T Bone Burnett.__ Jde o biografii slavné hudební hvězdy, která to asi jako většina z nás neměla v životě lehké. Porovnávání mi nepřísluší, ale napíklad film Edith Piaf mě zasáhl mnohem více. U Walk The Line byla vybraná skvelá muzika. Oslovila mě natolik že si minimálně koupím soundtrack a bůhví jestli si nekoupím i pár alb od Johnyho Cashe. James Mangold se s tím popral vskutku znamenitě. Smekám. Jen by tomuto tvůrci možná slušel jiný žánr.

plakát

Gauneři (1992) 

Quentin Tarantino se nezapře. Tohle je opravodvý nářez. Film mi vyrazil dech a to doslova. Nekonečné a táhlé scény napjatých situací opravdu zastavovaly veškeré pohybujicí se molekuly v místnosti. Dokonalé dialogové listiny nás nenechávají na pochybách, jestli tam toho kecání není příliš. Tohle je typický Quentin Tarantino. Troufám si tvrdit, že tady už i laický divák musí poznat jasné rysy a charakteristiku pro tohoto autora. Příběh pojednává o partičce gaunerů z minulého století, kteří jsou jeden tvrdší než druhý. Připraví si téměř dokonalý plán, jehož podstata není v příběhu vůbec důležitá. Důraz se klade na myšlení a psychiku jednotlivých postav. Do svého středu si omylem pustí jednoho poldu, který je napráská a celá jejich akce je nakonec sledována bůhví kolika policisty. Tito grázlové jsou ve skutečnosti naprostými profesionály v oboru. Pod velením svého, postaršího ale velice zkušeného a zběhlého šéfa (bosse), který je pro ostatní přirozenou autoritou se pouštějí do loupeže diamantů. Panují zde v týmu jasná pravidla. Nesmí o sobě vědět nic osobního a nadbytečného. Používají přezdívky: Pan Hnědý, Pan Bílý, Pan Blonďatý, Pan Modrý, Pan Oranžový a Pan Růžový. Příběh se odehrává v uzavřených místnostech, halách a veškerý příběh je vyprávěn a nastíněn tak že je do něj divák naprosto vtáhnut. Policejních přestřelek a akčních scén se nedočkáme. Občas prostřih do nějaké boční akce, jen pro doladění představy, ale víc nečekejte. Jde o drama. S dobrým příběhem a nápadm se dá drama během chvilky natočit ve dvou pokojíčkách. Film zasáhne nemálokoho. Jak, to už záleží na onom jedinci. Ale popřít napjatost a působivost scén, kde na sebe jedna či více postav míří bouchačkou a řvou na sebe na pokraji šílenství, hysterie a infarktu je téměř nemožné. Za každým slovem zpravidla následuje jedno sporsté bez ohledu na okolnosti. Koncentrace hrubých slov je zde nebývale vysoká. Občas je to až směšné, a ještě když se překladatel vyblbne tak máme nová krásná česká sprostá slova. Herci mluví skvělou angličtinou, ovšem na úkor množství textu. Pravdou je, že občas jsem s pozorností trošku vypnul a přestal vnímat co se děje. Neustálé tuny slov mě podvědomě odrazovaly. Ovšem okamžitě po střihu, občas se na něj musí také čekat proklatě dlouho, což je jen a jen plus, jsem se zase začal více soustředit a pokračoval jsem ve sledování děje. I přes to jsem neztratil nit a příběh jsem přelouskal na poprvé bez sebenenšího problému. Myslím že dost už slov. Tato, dnes již klasika, je hodna smeknutí kloboukem a zařazení do těch nejlepších filmů v kategorii.

plakát

Ztraceno v překladu (2003) 

Nevím jesli komentářům dělá dobře psát je bezprostředně po filmovém zážitku - tenhle například je, tak poté můžu zpětně posoudit zda ano, či ne. Film na mě působí dost suše a prázdně. Zasáhnout může opravdu hluboce jen když máte k hlavní myšlence blíž než daleko. Samotný námět mě ale odzrobjil, co si budeme povídat. Nemalou měrou na zjištění kvalit filmu dost přispívá i skvěle vymyšlený název. Film se odehrává v zemi vycházejícího slunce, kde je absolutně jiný svět než na který můžeme narazit kdekoli jinde. Nejen co se týče základní komunikace, tedy řeči a písma, ale i zvyky, mravy, chování, psychika a vůbec styl života. Já osobně jsem byl v Japonsku, když mi bylo 11let. Abych řekl pravdu, tak jsem z toho vůbec neměl rozum. Na všechno okolo jsem koukal jak puk, ale bral jsem to všechno tak jak je. Naštěstí jsem se tam po deseti letech podíval ještě jednou a to už jsem si odnesl o kus větší zážitek. Každopádně kdo nezkusí neuvěří a když uvěří tak nepochopí. Známá americká hvězda Bob Harris (Bill Murray) jede do Japonska natočit (nafotit) reklamu na Whiskey za 2.000.000$, kde se mu to zezačátku moc nelíbí, je ze všeho paf a chce domů. Po čase se seznámí s ženou jistého fotografa, který zde má jinou, svou práci a nechává ji na hotelu samotnou. Krásná a půvabná (Srarlett Johansson) stejně jako elegantní Bob mají v cizí zemi stejné problémy. Nemohou spát a jednoduše jsou ze všeho trošku mimo. Párkrát si spolu vyjdou na procházku, ven za jejími přáteli do večerních podniků a vůbec si užívají života v centru japonské metropole, Tokiu. Jejich příběh se ubírá vysokou rychlostí vpřed asi hlavně díky osobitému, přesnému a vyváženému střihu Sarah Flack. Ocitáme se nakonci týdne, kdy má Bob odletět zpět domů, do ameriky, za svou ženou a za dětmi. Oba k sobě cítí jisté pouto, ale kvůli překážkám jakými jsou manželské sňatky obou postav, prostředí ve kterém se nacházejí a v neposlení řadě i věk, se k sobě chovají odměřeněji. Toto drama nechává divákovi dostatek času aby mohl popřemýšlet nad psychologií a pocity každé z hlavních postav. Musím se ještě chvalně vyjádřit ke zpracování. Například nezazněla ani jedna známá skladba, nebo skladba od známého intepreta, a přeci tak precizně a trefně vybraná hudba. Všechno byla (alespoň pro nás) neznámá japonská tvorba. Film mě jednoduše nadchl. Ale nerozplakal, ani nijak více nezasáhl. Myslím že je to škoda, protože cítím, že na plný počet má.

plakát

Dr. No (1962) 

Plný počet jen za odstartování jedné z nejlepších filmových sérií. Myslím, že dnes již celosvětově známý tajný agent Bond, James Bond, s označením 007 (může zabíjet) zanechal větší či menší stopy na každém z nás. Páni by chtěli tak šarmantně jako on získat nejednu ženu, kterým by to jistě s takovým fešákem a gentlemanem nevadilo. Sean Connery v hlavní roli nasadil svým nástupníkům laťku slušně vysoko. Tady je to ještě mladý fešák, kterému málokterá odolá. Roli Jamesovy "dnešní" slečny ztvárnila přenádherná Ursula Andress. Této dvojici to snad ze všech nejvíce sluší. Přes veškeré nástrahy a všemožné překážky se James se svými společníky dostává na kloub záhadě týkající se jednoho chytrého a vynalézavého muže, Doktora No. Ale že je film z roku 1963 nám asi nikdo nepopře. Automobilová honička, která nemohla chybět na to vypadala. Trik zadní projekce dobýval svět v akčních scénách všeho druhu. Ovšem aby se natočilo drama není potřeba žádné moderní technologie, což zde Terence Young náležitě dokazuje ve scénách v řídící laboratoři. Kdyby si někdo chtěl myslet že první díl je slabý a že ještě tvůrci netušili co se jak ve filmu s Jamesem Bondem točí, tak je na omylu. Tento startovní snímek by mohl být předlohou a šablonou na ty další. Bezesporu patří mezi ty nejlepší.

plakát

Žít a nechat zemřít (1973) 

3hvězdičky + 1hvězdička = 4hvězdičky _Postarší a trošku sešlý, leč stále velice duchaplný a energický gentleman, anglický agent s označením 007, James Bond, se nám opět vrací, aby ukázal co umí. Začíná doplácet na svou suverenitu a drzost, občas už opravdu přehání. Nekonečně veliká síť mafiánů (převážně černochů) která ovládá všechno kam se podíváte si na hlavního hrdinu, který se snaží vypátrat kdo a kde zabil jeho pobočníky, vyšlápne. U toho to dílu mi dost vadí jeho tajemnost. Hraničí to s děravým scénářem jak řešeto. Tajemnost ve smyslu absolutně nedokončených scén a otevřených okolních příběhů. Vůbec divák netuší jak, co a proč se stalo. Chybělo mi více jeho skvělých vychytávek, zlepšováků a pomůcek. Jedny hodinky to opravdu nezachrání. Ale jinak je to stále stejný fešák, který i díky svému proklatému štěstí vždy vyvázne s naprostou elegancí živ a zdráv. Za film dávám 3*. Tu jednu si vysloužil Gregore Martin se svou geniální skladbou: "Live and Let Die".

plakát

Next (2007) 

Nicolas Cage, spolu s překrásnou a sexy Jessicou Biel mě nad mé veškeré očekáváí přesvědčili, že to co se tam děje je pravda. Zasloužené čtyři hvězdičky ode mne dostává hezká akční podívaná z rukou profesionálů v oboru. Musím uznat, že ve scénáři a vůbec v příběhu jako takovém jsou díry jako v rybářské sítí devadesátiletého vysloužilého námořníka. Celé se to pořád a dokola točí okolo faktu, že jeden člvoěk, Cris Johnston (Nicolas Cage), umí předvídat svou budoucnost cca do dvou minut dopředu. Ve svých vidinách zachtil jednu osobu, ke které poté bude mít blíž než ke komukoli předtím a zjistí, že při soustředění vidí budoucnost oné osoby, Lil (Jessica Biel), i mnohem dál než u sebe. Líbí se mi že film má spád - to má asi největší zásluhu na hodnocení. Stálá akce a napětí nenechá diváka vydechnout až do poslední chvilky.

plakát

Ve službách Jejího Veličenstva (1969) 

Pro mě jeden z nejlepších dílů o tajném agentovi 007, Jamesu Bondovi. Právě tím jak se liší, jak svým celkovým charakterem vybočuje z řady mě absolutně nadchnul. Už to není takový suchar. Přijde mi že je tento díl více zaměřen na milostný vztah, který k závěru vyvrcholí svatbou Jamese Bonda! Byl to šok, to ano, ale zde nám všichni dokázali, že i sebevětší tvrďák se může zamilovat - což je lidské. Konec je vyřešen docela elegantně. Zloduši co přežjí, jeho nevěstu zastřelí. S tou elegantností jsem to myslel jen ohledně nezávislosti Bonda na jiných osobách. Nechat ho ženatého do dalších dílů by bylo přeci jen moc. Nesmí chybět automobilové honičky, vrtulníky a dojde nám tu i na sjezdové lyžování v Alpách a na jízdu v bobu po ledové dráze. Občas jsem kroutil hlavou: Jak ohle točili. Lavina vypadá nadmíru skutečně. A vůbec celé je to hezky natočené, nenásilně podáváné a jak se s tím vypořádá divák je už jen na něm. Film jako celek na mě působí velice dobře.

plakát

Simpsonovi ve filmu (2007) 

Vážení, je to tu. Celosvětově známý a oblíbený americký seriál Simpsnovi, k nám míří v celovečerní metráži. Všude se dozvídáme, že v dnešní době počítačových 3D animací si jeden film odvažuje být hnusný. Co na tom? Jak i táhlá dramata, artové snímky, nabitý akčňák, tak samozřejmě 2D animovaný film může být dokonalý. Ano, o dokonalosti se tu dá beze studu hovořit. Když jsem odcházel z kina, tak jsem měl pocit, jako jen jedinkrát v životě před tím. Bylo to, když jsem vycházel z kina po filmu podobného ražení: Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka. Úsměv od ucha k uchu, příjemný pocit po celém těle, bolavé břicho a vlhké oči. Na Simpsnových ve filmu jsem byl dosud 3x a pokaždé jsem v nich objevil něco nového, skvělého a samozřejmě vtipného. Máme tu zkrátka jeden seriálový díl, ovšem dovedený k dokonalosti po všech stránkách. Co se zpracování postav a samotných animací týče, tak žádná změna - ještě aby. Ovšem příběh, takový se jenom tak nevidí. Film pro celou rodinu, který má šťávu od samého začátku až do konce. Vtipy, gagy a nejúsměvnější situace neznají konec! Bravo!

plakát

Vyhnání z ráje (2001) 

Tohle taky ne. Jestli jde o to, že když jsou tam všichni herci nazí, tak se má divák vzrušit a hned dávat za film lepší hodnocení =o], tak to fakt nevím. Tohle je takový lepší český odpad, bych řekl. Bolek Polívka se nám tu snaží točim film, ale nevím co tu s ním je, jestli se jely záběry na jedno jetí, každoádně Bolek tady neskutečně přehrává. Celé je to tak nepřirozené, nemá to pořádně nápad. Co jako že chce někdo točit film s nahejma lidma na pláži - to ať se na mě Věra nezlobí, ale tohle opravdu nestačí.

plakát

Bazén (2001) 

Hrůza hrůz! Německý film je prostě scheisse. Příběh postrádá hlavu a patu. Celé to je o tom, že se partička mladých lidí, snaží "užívat si života". Po úspěšně složené maturitě se rozhodnou, že se vydají to pořádně oslavit do nedalekého Aquaparku (Babylon Liberec). Pořád z nich čiší doslova dětská najivita. Nakonec se jedno dítě z nich rozhodne, že všechny holky jsou krávy, že mu hrozně ubližujou a ostatní klucí držej s nima, a tak se převlíkne do černého oblečku s bílou maskou lebky a s pořádně velikou a asi dost nabroušenou mačetou začnou jatka. Prostě kamarádi nekamrádi, náš vrah začne všechny s absolutně chladnou hlavou mordovat mačetou. Po všechn stránkách odbytý film. Rádoby pokus o horor / thriller. Nedopočučuju, zkazíte si chuť na film.