Adman

Námět, literární scénář, technický scénář, herci, herecký výkon, kamera, střih, hudba, všehno je to suché! Jinak řečeno, celý film je suchý. Nevím proč, ale nejvíc tragicky na mě působil střih. Střihač má v rukou moc nám převyprávět příběh podle svého. Ovšem tato jeho výsledná verze stojí za starou bačkoru. Sám nevím proč dávám 3*. Možná že mě okouzlila atmosféra, nebo byla suchost tak nadpřirozená až mi to připadalo drsné a dobré. Do druhého dne s klidem zapomenete, že jste něco viděli. Škoda jen, že si hraje na víc než je.

Příběh nám malinko kolísá, ale hodnocení je hlavně a jenom za použitou filmovou řeč! Zdůrazňování ostrými střihy dává divákovi obrovské množství prostoru pro pochopení, domyšlení nebo taky pro zapletení se do příběhu. Tragikomedie jsou často dojemné a zvlhčující naše kapesníčky (slzami). Sám jsem se divil, že tady tomu tak nebylo. Václav je zkrátka vesnický pako jak se sluší a patří. V každé vesnici takového a možná i nejednoho máme a prostřednictvím tohoto snímku můžeme nahlédnout do jejich bezstarostnosti, průzračnosti a jednoduchosti myšlení.

Zajímavě zpracované téma, které se už dnes bohužel stává pomalu ale jistě kýčem. Za dob jiného režimu museli neoprávněně věznění lidé konat práce jim životu nebezpečné jako plnit sudy radioaktivním odpadem. Bylo to kruté, a naši zadržovaní občané prožívali krušné chvíle pod dozory zbraněmi oděnými STB (což byli také obyvatelé naší země, ale jen poněkud bojácnějšího a ustrašenějšího charakteru). Po pádu režimu se jeden ze 2% přeživších vězňů, kterého málem na jeho útěku zabili, zbili a nechali zemřít pokouší najít ony hlídače a vyřídit si to s nimi soudní cestou. Vůbec se mu to však skrze naše soudy nedaří ani na víceré odvolání i přez všechny důkazy a svědky. Jde o "malý" (co do rozpočtu) dokument, který má jen upozornit že mezi námi žijí i krysy, které jen přebíhají tam kam foukne vítr. Po technické stránce jde o slabší průměr, obrázky s nevyváženou bílou, tágo s mikrofonem z záběru apod. přispívají k negativnímu hodnocení. Po filmu zjistíte že je to celé o tom samém, ale určitou směřovanou generaci to jistě oslovit dokáže.

Svérázná, výrazná a svéprávná osobnost německého filmu, Leni Riefenstahlová, prožila krušný život. Ten ukončila roku 2005 a zanechala nám zde nemálo zodpovězených otázek o životě jejím, ale také životě za nadvlády diktátora Adolfa Hitlera, o životě domorodců z afriky nebo třeba o životě na dně oceánu, hluboko pod jeho hladinou. Již od malička měla talent na filmařské řemeslo. Cítila pohledy kamery, veškeré umělecké záměry a ani technická stránka věci jí rozhodně nebyla cizí. Svou dráhu začala jako půvabná herečka, ale brzo přešla z placu do zákulisí filmu. Po jakémsi seznámení s Adolfem Hitlerem ji diktátor požádal (přikázal) ať natočí působivý dokument o shromáždění nacistů. Přes veliký odpor to udělala. Její život byl celý prosetý silnými emocemi, a tak se nezřídka stávalo, že dva dny protrpěla v depresích, než zase mohla natáčet, nebo stříhat. Pro střih měla také výjimečný a vytříbený cit. Dokonale to dokazuje ve svém dvoudílném snímku z Olympijských her v Berlíně, kterýžto byl označen spojenými státy za jeden z nejlepších 10 filmů světa. Byly to filmy Přehlídka národů a Oslava krásy, kde dokázala dnes již naprosto běžné záběry z přímých přenosů sportovních akcí a olympiád podat s uměleckým a osobitým myšlením. Toto je trojdílný dokument o jejím krušném životě, který nás zavede například i k jejímu rekordu. Ve svých 70 letech musela zatajit svůj věk a vydávat se za mladší, aby mohla absolvovat potapěčský kurz. Skoro celé další dvě a půl desetiletí se potápěla a natáčela tichý svět. Jejím posledním filmem hotovým dva roky před úmrtím je Impressionen unter Wasser. Od prvního dokumentu až do smrti, byla průběžně osočována různými publicisty a médii za cosi společného s nacismem. Jak to skutečně bylo se již nikdo nedozví.

Tohodle už mám fakt plný kecky. Ne, ne a ještě jednou ne. Béčko nejbéčkovatější. Aby se neřeklo na na vás občas vybafnou což vede stejně jen k trapnému rozseknutí ticha - které mi opravdu vůbec nepřijde napjaté. Že se o to tvůrve snažil nepopírám - je to více než zřejmé, ale výsledek už je horší. Viry, napadení celé, ale opravdu celé planety Země a zombíci, to už tady bylo tolikrát že snad žkoda mluvit.

Muž uprostřed místnosti, stejně daleko od dvou dveří, každých na jedné straně. Pomocí výborné animace po okénku vidíme jako má muž dilema. To přerůstá ve veliký hněv a vztek, rozpolcená osobnost se bije pěstmi sama se sebou, až když dojde k jakési beznaději, tak po odjezdu zjišťujeme, že muž stojí uprostřed hořícího domu a má dilema - kterými dveřmi že to z hořící ruiny uteče.

Výborné zachycení problému pointy mezi muži a ženami, které se zdá že všem asi uniká. Znázorňuje domácí hádku s rozdílnými názory. Jde tu o chování postav. Po tvrdohlavém naléhání muže na ženu, žena zvolí výbornou taktiku a muže přesvědčí o svém názoru diplomaticky, jednoduše a geniálně.

Snímek vznikl ze Studia Jiřího Trnky v roce 1982 a jde o Geniálně zpracovaný filmový průřez světovou kinematografií zasazený do světa rukavic. Musíte vidět.

Geniální, příjemné, velice vtipé a groteskní, animované, čtyřminutové odreagování. Cesta pro pivo do hospody na druhé straně ulice plné svištících aut se nakonec stane vskutku dosti strastiplnou. Pěšky to nepůjde a tak náš hrdina s prázdným džbánem osedlá svého červeného čtyřkolého oře a jede pro pivo. Objíždí to velikými oblouky než se dostane k hospodě, kde si spokojeně a šťasně nechá natočit džbán piva. Po stejně strastiplné cestě domů jako do hospody dojde ke hrozivému zjištění, a sice, že nemá džbánek. Pohledem přes ulici k hospodě vidí jak mu pivo větrá a ztrácí pěnu.

Jde o horor, v kombinaci s muzikálem, tak se na to připravte. Jednoduše animovaný klip na stejnojmenou píseň. Syn přijede z války po dlouhé době a doma se shledá se sestrou, která ho bez váhání poznává a zve domů. Poté ji nabádá, ať rodičům neříká jeho pravou totožnost jstli ho poznají sami. Sestra rodičům napovídala, že u nich přespí jeden vandrák, i věřili jí to a syna svého nepoznali. Večer před spaním, si vědomi jeho bohattství domluvili, že ho zamordují. A tak ho zamordovali. Obnažili, všechno svému nebohému synáčkovi ukradli a hodit do řeky ho jeli. Když se vrátili domů a dcera se probudila, ptala se na svého bratra, vše rodičům vypověděla. Otce - vraha málem klepla pepka. Jel vylovit syna a pak se sám oběsil. Synovi přichystali řádný a důstojný pohřeb.