Adman

Na stará kolena bylo i Seanovi Connerymu ve filmu zařezeném do neveliké kategorie "neoficiální bondovka", dopřána opravdu nadmíra krásných a svůdných žen. Koukám, že i plakát mluví za vše. Přestřelky, honičky v autech a bitky slušným krokem couvají před šarmem a hádherou jemného pohlaví se kterým Irvin Kerschner opravdu nešetří. Na své si tedy přijde asi spíš mužská část publika. Zlepšováky, vychytávky a vtipy ovšem k "Jamesu Bondovi" (ikdyž v uvozovkách) také neodmyslitelně patří, nejinak je tomu zde.

90% Jedním slovem: "smršť." Všechno se to semlelo tak rychle, že jsem si ani nestihnul rozbalit chipsy. Myslím, že se to Sylvesteru Stallonemu povedlo. Těžko přesně říct kdy se na režisérském postu utvrdil, ale po tomto snímku u mě takřka definitivně. Ještě před literární přípravou vzal Stallone telefon a zavolal do OSN: kde na světě se doposud nejvíc panují nepokoje, bezpráví a války. Dostalo se mu jednoznačné odpovědi, v Barmě. V expozici tedy upíjíme nemalými doušky z pro nás dost nepředstavitelné reality (do teďka jsem vždycky myslel že ušetří aspoň ženy a děti, marně). John Rambo je stále stejný tvrďák s kamenou tváří, která přec sdělí tak mnoho. Závěr je, že to bylo asi nejkratších 93 minut v mém životě.

Sam mendes je génius, nepadlo to už někde? Všechno do sebe dokonale zapadá, takže se skokem dostáváme do Ameriky ve třicátých letech. Žvot to vůbec nebyl jednoduchý. Co rozhodovalo o životech ostatních byly především peníze a zbraně. Michael Sullivan (Tom Hanks) a jeho syn, též Michael Sullivan jr. (Tyler Hoechlin) se po vraždě zbytku milované rodiny rozhodne o pomstu. Život zabijáka ho však potkal náhodně, když již neměli moc co do obživy, rozhodl se stát se jedním z nich. Hlavími přednostmi filmu jsou herecké výkony a kamera. U Toma Hankse se s tím dalo počítat, ale velice mě překvapil malý Tyler Hoechlin. Do toho táhlé záběry s osobitou kompozicí jen a jen přidávají na příjemném zážitku, který tento snímek rozhodně poskytuje. Pro každého syna je otec hrdinou.

Velkolepé vyprávění, to je přesně Scorseseho parketa. Každý má dělat v životě to, co umí, tak ani tento režisér nečiní jinak. Příběh je dle skutečnosti, což diváka hned od začátku kopne do nosu a pořád si tento fakt připomíná. Robert De Niro je pan herec, to všichni víme. Sharon Stone by ještě potřebovala možná trochu dozrát, ale výběr hereckého obsazení je jedna z velikých alchymií natáčecích příprav. Tady je ovšem výsledek téměř dokonalý. Vyprávění dramatu je nenásilné a pozvolné, ale v žádném případě není nudné a uspávající. Expozice je dlouhatánská, to ano. Snaha ji udělat interaktivě pomocí vnitřních hlasů coby komentářů se vyplatilo a je snažší se prokousat do druhé poloviny, která už má větší spád. Jak je známo, tak vzdáleně tento film navazuje na o pět let starší vynikající snímek stejného autora, "Mafiáni". Stejně jako tam, tak i v Casinu jde především o peníze. Sam "Ace" Rothstein se ale nešťastně zamiluje. Jak je rozumný a koná duchaplně a moudře, tak toto byl osudný krok zpět. Překrásná Ginger McKennaová je totiž nevyrovnaná, má sklon ke drogám (ať už akohol nebo třeba kokain) a ikdyž nakonec ke svatbě svolí, vše nabere ke špatnému konci. Konec Sama je ovšem zahrán veselou notou, což po tak trnicé cestě mnohé z nás zahřeje u srdíčka.

Super sladké a zamilované melodrama, prošpikované dokonalostí samotnou. Není to moc? Jak pro koho. Ano výprava super. Kostýmy, dekorace, architekti se vyblbli až z veškeré té spolupráce oči přecházejí. Tonální filtry, kontrasty a barvy, vše jako namalované jen pro to, aby vás film dostal alespoň na chvilku pryč z reality, pryč do pohádky, kterou tento muzkál je. Známé hudební motivy se opakují zas a znova, obrovská smršť, před kterou není úniku. A to hlavní nás terpve čeká, celé je to totiž o Lásce. O tom nejkrásnějším pocitu na světě, když se do sebe dva lidé zamilují. Nerad bych, aby to vypadalo, že si z filmu dělám srandu, jen mi přijde, že si trošku dělá srandu on z nás. Je to na mě příliš dokonalé, a čeho je moc, toho je příliš, snad se mi to příště třebas zabíbí zcela.

Po dlouhých šesti letech k nám přichází opět. Je elegantní, vtipný, duchaplný a nebojácný, má povolení zaíjet a svým šarmem si získává nejednu ženu. Vrátil se nám tedy tak, jako ho moc dobře známe. Jsem rád, že po delší době ustavičných rozhodování mezi hodnocením, tak můžu nyní učinit bez rozpaků. Právoplatné čtyří hvězdičky pro akční, zábavnou a fajnovou, dost nadprůměrnou oddychovku. Zdávlivě dlouhých 130 minut uteče jako voda a Pierce Brosnan s jeho vtipy a sličnými děvuchami vás rozhovně nudit nebude. Co bohužel Martin Campbell opoměl, je nezastavitelná a obrovským tempem dopředu letící moderní doba a s ní samozřejmě i výpočetní technika. Onen rádobyprogramátor je po deseti letech největší fraškou a já se popadám za břicho, když čtyřmi prsty levé ruky přejíždí od "ASDF" po "F1, F2, F3 a F4" a zase zpět, do toho si prevá ruka hraje s proposovačkou a tváří se jakoby dobýval svět. Veliké plus je ovšem fakt, že nám Eric Serra s Tinou Turner bravůrně spravují sluchovou chuť, a to je nezbytné. Zdá se, že nám právě odstartovala další sérka Bondovek v podání Pierce Brosnana, hodně štěstí.

Po dlouhém rozhodování dávám nakonec plný počet především za gradující záverečnou střihovou smršť, která nenechá zavřená ústa ani těm tvrdším z nás. Nezapomenutelné jistě jsou a navždy zůstanou skvělé rapidmontáže při samotném aktu braní drog. Myslím, že lidé s jakokoli drogovou minulostí by neměli pohrdat a na film se podívat, ač už třeba jen ze zvědavosti, stojí to za to.

Ano, tohle je umění. Podávané ovšem tak široce, že jej každý pozemšťan dokáže bez problémů strávit. Již dlouho jsem neviděl tak brilantní kameru z hlediska používání jejích výrazových prostředků, zejména kompozice. U technického zpracování se ještě pozastavím a jako správný zvukař na celé čáře pochválím geniální pozvolné přechody ruchové a hudební složky. Pro ty méně chápavé tu jde především o údery do psacího stroje. Pokání je spolu s Kurzem negativního myšlení absolutně špičková škola filmového ticha. Doslova jsem si v něm chrochtal. Keira Knightley a James McAvoy jako hlavní postavy sehrály svou práci tak, jak se od nich očekávalo. Na výbornou. Film je o lásce, kterou v jejím zárodku naprosto zmaří dětská fantazie. Bohužel musím konstatovat, že podruhé bych na film již nešel.

Herecké výkony jsou vskutku hodny těžkých profesionálů. Filmoví bratři, Joaquin Phoenix a Mark Wahlberg, jeden na dráze úspěšného zastánce zákona a druhý na dráze přimeřeně známého bosse jedné vrstvy podsvětí New Yorku, jsou zde hlavními kvalitami. Celé je to dokořeněné Evou Mendes, která je opět ve svém živlu - "děvečka co si žije s nahrabanym týpkem," neobyčejně jí to sluší." We Own the Night" je film o drogovém podsvětí s šikovně nasazeným příběhem. Ze lohostejného šéfa luxusňoučkého klubu, který se nebojí drog (zejména kokeše), se stane policista, aby mohl bojovat po boku svého nadevše milovaného bratra poti těm největším zlounům. Oldschoolová kriminálka na mě dýchla velice příjemným dojmem.

Lehce stravitelné a nudné trapnůstce se díky propagaci a distribuci, tak jako všem dobře takto protlačeným filmům, dostalo co do návštěvnosti diváckému úspěchu. Ach ten "mainstream" (chápej, hlavní proud ;)). Nudné a trapné to ovšem, jak už to bývá, není pro cílené publikum, které je zde jaksi užšího charakteru. Jen díky dněšním trikových technologiím, v tomto případě také obrovským nájezdům kamery, a vůbec díky všem moderním filmovým výrazovým prostředkům je tahle břečka "koukatelá". Můžeme stále a pořád dokola říkat; dost těmto trapárnám sotva pro děti, když budou existovat lidé, kterým se to líbí. Lepších parodií na Star wars tu bylo také nepočítaně. _A nejhorší je konec, absolutně vytržený z kontextu všeho, pro mě zcela nepochopitelné._ (..asi takhle)