Shitonit

Očekával jsem něco úžasnýho, něco jsem si přečetl, něco vysnil, a pak jsem se do toho pustil. To co se mi dostalo si nedovoluji komentovat. Výsledkem bylo totiž něco úplně jinýho než jsem čekal, takovej zvláštní pocit uvnitř mě. Hezkej. Ten film je jinej, má děj, zvláštní atmošku, něco mě vracelo do dob dávno minulých, k Chobotnici atd.. však asi víte.. Prostě to parádně zahřálo.

V pompézní náladě v pompézní čas, rozhodl jsem se naplnit a rozjasnit své nitro, něčím .. jiným. V zoufalé snaze udržet děj, jsem se neustále ztrácel v ději, čímž se dělo něco, co se dít asi podle původního tvůrce dít vůbec nemělo. Epika neepika, zamotalo mi to hlavu tak, že jsem si začal děj doplňovat myšlenkami na úplně jiné věci, čímž jsem se dodějoval až k asi hodinovému masakru. V tuto chvíli jsem se kromě totálního ztracení v ději, počal i topit. Topit v nekonečném přívalu hrdinné samurajské krve, jenž nemaje zábran, nestoudně mi přebarvila koberec v obýváku. Tato skutečnost mi vnukla podezření, že se Takashi asi posral, a tímto bezesporu výborně natočeným předramatizovaným velkofilmem se snažil v ubohých divácích vzbudit myšlenku na okamžité podvědomé vyzkoušení prožitku při harakiri. Pomalu zanořující se meč, zvuk vyhřezávajících vnitřností, vykulené oči a následný pád do vlastních sraček musel být vskutku jedinečný zážitek. Pro ty šťastnější byla tato decentní zábava opepřena setnutím kebule, která se dle návodu v tomto filmu dá využívat jako kopací meruna. Tím jsem dostal nápad, který by jistě slavil úspěch a ušetřil by napnuté rozpočty fotbalových svazů, že místo míčů by se fotbal hrál s utnutejma tupejma kebulema již vypotřebovaných hráčů. Abych se tedy vrátil k původní myšlence a to jest proč jsem se odhodlal sledovat takovou bezduchou sračku. Důvod byl ten, že jsem monumentálně neměl jinou volbu a to bylo způsobeno naprostým vypotřebováním internetového připojení, selhalo stahování a já prostě Něco chtěl. Škoda. Víc než dvě hodiny jsem mohl sedět v hospodě, napájel bych se tuzemákem, načež bych se jistě poblil, čímžto by byl výsledek stejný, neboť jsem slabší povahy a pohled na zabíjení konkrétně mečem mě dovádí k šílenství, potažmo k nervovému zhroucení s následným vyvrhnutím vnitřností. .. Ale jinak to je určitě moc pěkný :-)

Tehle film jsem jako asi destetiletej parchant viděl v letňáku. Od tý doby ho mám nějak zvláštně v sobě, hřeje, hodně hřeje a mám chuť si ho šlehnout znovu. Jenže se trošku bojim. Bojím, aby se ten dokonalej meč co mě tehdy protnul, léty poněkud neztupil..

Jéééééé, to je tak sladký i po osumsetpadesátým shlédnutí.. Vše bylo napsáno, víc pochval už snad ani nejde.

Po třiceti letech jsem se vrátil k něčemu, co by se mělo stát Návode pro příslušníky PČR při řešení neřešitelných situací. Nekonečná hromada smíchu a je fuk jestli v 1 2 3 4 5 6 7 8 9 nebo x- tém dílu. Po třiceti letech jsem čekal, že to nějak vyšumí, ztratí to nebo tamto. Nestalo se, a výsledkem bylo nekonečně pohodový labůžo, zakončený celuloidovým organismem. Nebo orgasmem ??

Opět nevím co dodat. Občas se stane, že se na jednom místě sejdou správný lidi. na správným místě. ve správný čas. udělaj správnou věc. Nu, a takhle to dopadne.. :-)

Nekomentuju. a to jen proto, abych nějakým omylem vypuštěným do těchto řádků, někoho neodradil ke schroupnutí téhle vynikající jednohubky.. P.S. viděl jsem to asi stokrát, dávám to před spaním proti depresím...

Posranej strachy až za ušima jsem se proklepal dokonalým filmem k dokonalému finiši.

Hon, honit, vyhonit. Kdyby ten satanáš převlečenej do kočičího roucha místo posedávání v kleci Kejdžovi vyhulil pochodeň, mohla to být slastná podívaná přesahující závěrečný rej zombíků. Nicméně se nestalo, a v mírně dramatickém pološerém oparu, jsem byl ubimbanánován ambicemi stát se velkofilmem. Ani tak se nakonec nestalo, a nebýt srandovní krvelačný příšery na konec, ani bych se nezalek. Jediný co mě tam přišlo docela vtipný, jak se měnily čenichy vlčáků v lese. To jo. To mě skoro mrazilo, při pocitu, že by mě něco podobnýho raflo do prdele. Bohužel, něco podobnýho mělo rafnout do prdele Dominika Senu dřív, než se uvolil tuhle Honitbu zrežírovat a vypustit do světa. Třeba by vyplodil něco, co by víc odpovídalo názvu. Tohle se spíš mělo jmenovat Dlouhá nudná rozplizlá sračka trapných skřítků očekávajících m(r)d s princeznou Drakomilou. Naštěstí měl někdo trochu rozumu, došel včas do železářství, a pokrátil tomu ocas na poživatelných 95 min.

Nevím. Nevím co chtít víc. Danny je nekonečně supráckej parchant, kterej se nebojí ani čerta. Takovýho chlapíka bych zvolil z fleku naším prezidentem, ten by natrh prdel všem těm nenažranejm sviním v naší posranecký sněmovně. Podpálit auta všem, masově zneškodnit nepřítele lidu, a zavést pořádek.. Zpět k filmu. Sorry. Jsem se rozvášnil... Film je boží, jedinej kdo mi fakt totálně rozházel buňky vzteky, byl ten vylízanej teplouš, co Dannymu nakonec tak zbaběle štípnul lístek do Irskýho ráje.