Arbiter

Černý a zároveň vlídný humor poezie všední podprůměrnosti.

Za těch úmorných 142 minut jsem nenalezl jedinou postavu, ke které bych mohl najít sympatie. Prázdný svět cinkrlátek a jednání beze smyslu. Hmm.

Já rád loutky. Nějaký dítě ale teda mohlo umřít. Do osudné noci skvělé, pak se atmosféra úplně rozutekla. Ale Danny Elfman je šikula.

Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis.

Rodina se rozhádá a země krvácí, trhá se na kusy. Rodina se hádá, ale alkohol teče proudem a všichni tančí. ___ Underground = sled podobenství ve zběsilém tempu. Divák se může snažit odhalit co všechno Kusturica za každý záběr schovává a místy si trochu loknout vody z moře vrstvících se rovin symboliky, nebo nechat působit jen samotný živel na povrchu, a to bez snahy o historický exkurz. V takovém případě bude nejspíš trochu rozezlen místní nesmyslností v návaznosti jednotlivých scén a v logice postav, hlavně ale ochuzen o 90% toho, co se film snaží předat. ___ Kusturica se snažil narvat do snímku hrozně moc a myslím, že to trochu přehnal - nehledě na to, jak úžasný snímek je, při sledování mě nejednou rozčiloval. Na jedno zhlédnutí se nedá pojmout a za druhé zhlédnutí mi asi stát nebude. ___ "Válka není válkou, dokud bratr nebojuje proti bratru." Události na území bývalé Jugoslávie tesknou notou prochvívají každý obraz. Láska k Balkánskému naturelu a smutek i radost nad místními osudy Kusturicovi nelze nevěřit, ať už je tato představa filmovým jazykem (a Kusturicovým náhledem) jakkoliv deformována. ___ Ten jde proti bratru. Jiný bratr hledá bratra - přes mrtvoly. Hrdina se zasekl v časech dávno minulých a stojí v konfliktu vedle pragmatika, který umí tahat za nitky. Syn následuje otce a válka slepých emocí pokračuje. Jednotky UN jsou často neužitečným důkazem bezzubosti a striktně pragmatického jednání světového společenství. Chorvati proti Srbům, Srbové proti Chorvatům, všichni proti Bosňákům, muslimové proti křesťanům, všichni proti všem. Takhle si představuji snímek točený s bolestnou láskou k vlasti (aniž by tvůrce příliš řešil, jestli jde o bývalou Jugoslávii nebo například o jeho rodnou Bosnu). A to nehledě na to, jaké mám na nacionální smýšlení názor, nehledě na vypravěčské lapsy a zmatenost.

Mně se jednoduše líbilo to dilema: Buď s ní, a oba shoříte, protože spokojený člověk postrádá ten oheň, který ho žene vpřed při hledání neznámého. Ok, taky se mi moc líbila Emily. Asi zajdu na balet. Asi. Asi ne.

Rodinná pouta. Jako příslib tvůrcova potenciálu funkční a příjemně civilní, jako celek nijak výjimečné.

Spoilery. Jsem zmaten. Takhle filmy podle skutečných událostí přeci neprobíhají. Znáte to. Hlavní hrdina měl zkusit něco šíleného, jenže ono to jde zprvu ztuha. Pak se zadaří, jen aby se vyskytl skrytý velefail. Nakonec ho ale s vypětím všech sil všichni překonáme a svět se o kousek pohne. Tečka. Žádné obracení rolí (čísla v. intuice) tu nechceme. Žádné vybočení z topoi filmem oblíbené reality, žádná nečekaná rozhodnutí, morální zrcadla rigidních hodnot diváka a už vůbec ne nekonkrétní mnohovýznamové závěry. Co to jako má bejt vůbec za hru, tenhle baseball?

Krásně napínavé putování po domněle přímé cestě, která se ale nepostřehnutelně proměňuje. Zvratů nakonec bylo skoro moc a Soderbergh nehrál párkrát úplně fér, ale u mě dobrý.

Noc začíná být poměrně nudná kamarádka a chlapi maj těžkej život. Za týden nebudu vědět, o čem to bylo.