Snorlax

Poněkud tezovitý film sází na Pečenkovu kameru, která se okem estéta rozhlíží po Vítkovicích a okolí. Skvěle je nasnímaná celá oprava, především vytažení zvonu při němž dal Weiss přednost dynamice před estetikou si zaslouží diváckou pozornost. Weissovi se podařilo výborně natočit i samotný předchozí přesun zvonu z válcoven. Výborně nasvícená scéna přibližuje i během noci spoustu detailů. Vzhledem k tomu, že jsem film viděla poznamenaný milovníky tmy a ticha z CS Filmu, dovozuji, že v kině musel být zážitek ze sekvence přesunu zvonu mimořádný. I bez velkého plátna jsem si užila sekvenci, dle níž byl pojmenován celý film. Mizanscéna při pohledu dolů je fantastická. Ze stínů vybíhají lidé, uprostřed světla leží bezvládné tělo, kolem ční vysoké pece a dávají tušit, jak křehký je život toho malého tvora v jejich stínu, člověka. První mírová tavba  je natočena s úctou k práci hutníků, nepodlézá jim jako jiné budovatelské filmy, dělníky anonymizuje, nehledá mezi nimi hrdinu, ale zároveň ukazuje, jak namáhavou práci mají. Celý film se mluví ostravštinou, což je v kontextu pražských pokusů o různá nářečí celkem balzám na ucho.

Seriál má několik podob, skvěle udělanou znělku, hudebně i vizuálně, zajímavou linku s bývalým vězněm, která je napínavá od prvního do posledního dílu, scenáristicky naprosto nezvládnuté příběhy, těch náhod je skutečně převelice, naprosto odpudivou hudbu a něco příšerného v roli mladého Černého. K Mrvíkovi bych dodala snad jen to, že roli řádně zmrvil. Neustále se stupidně tlemí a poslouchat jeho nechutné ráčkování je za trest. Kudláč složil něco, co mi v první chvíli připomnělo sekající se přehrávání při plné paměti počítače, škubající se hudba fakt není mým šálkem kávy. Jedinou náplastí na tato sluchová příkoří je slušně napsaný a výborně zahraný Hrbek. Kdyby byl seriál sestříhán se stejnou invencí jako znělka pouze z příběhu Hrbka a k tomu se dodala nejstarší Malá v podání velmi dobré Rázlové, byla bych nadmíru spokojená.

Mladý Černý se neustále tlemí jako naprostý debil. Navíc jeho představitel zřejmě pochází z hodně chudé rodiny, ale na návštěvu logopeda nebylo. Ach jo, raper, který neumí ř, to je celkem trapas.

Rázlová a Hanuš mě stále drží u sledování tohoto seriálu. Jejich postavy jsou dobře napsané i zahrané. Zde se navíc objevil i Martin Havelka, na nějž byl sice velmi smutný pohled, ale jeho vyžilý alkoholik byl naprosto bezchybný.

Scénář je trapas, ale Ostrava potvrzuje moji teorii, že jen škarohlídové ji nevidí jako sexy město.

Závěrečný díl dává stejný smysl jako celodenní sezení na kaktusu s holým pozadím. Logické je snad jen to, že matka Vanesy odmítá odjet se svým bývalým. Škoda, první díl byl velice zajímavě rozjet, ale s takovou pointou ať jdou scenáristé k cirkusu.

Ejhle, stačilo Rambě poskytnou izolepu na ústa a hned je mnohem sympatičtější. Extrémní množství náhod není dobré kumulovat do jedné epizody, pak už to místy zavání parodií. Ale Trojan chystající se vniknout do domu byl natolik antiRambo, že jsem ochotna přimhouřit obě oči.

„Janička říkala, že ona už hvězdu vidět padala,“ já se taky těším do planetária.

Velmi dobrý scénář i většina hereckých výkonů (až na hlavního hrdinu, ten se nepovedl), solidní vizuál, ale mizerná atmosféra.

Tento snímek přináší překvapivě ucelený životopis velkého českého buditele Tyla. Samozřejmě, že mi chybí Štěpánkův nezaměnitelný hlas obroušený spoustou cigaret. Ale i bez něj se jedná o životné dílo, i když Štěpánek přehrává a používá mimiku hodnou velkých sálů. O to více je potřeba ocenit jeho pozdější práci, kdy se naučil s kamerou skvěle koexistovat. Přestože Štěpánek přehnaně poulí očima, nelze mu upřít jeho mimořádnou schopnost v případě potřeby padnout jako špalek. To dodává Tylovým slabostem punc opravdovosti. Ve filmu je použito poměrně hodně mezititulků, ale co lze vyjádřit obrazem, skutečně obrazem vyjádřeno je, takže nad jejich existencí nelze brblat. Uvážíme-li, že se jedná o jeden z prvních československých životopisných filmů (ten o Borovském je zřejmě nenávratně ztracen), nezbývá, než v němé (jak příznačné!) úctě smeknout. Rozhodně jsou tyto dvě hodiny mnohem záživnější, než dvě hodiny dějepisu, a poskytnou o Tylově životě mnohem komplexnější představu.