Snorlax

Francouzská odezva na Slzy slunce by se snad mohla rovnat s filmem Černý jestřáb sestřelen. Ale urážet tento snímek srovnáním s patetickým a sentimentálním Útěkem ze Sibiře je zlolajné. Celou dobu jsem se skvěle bavila. Nejsem voják, takže je mi úplně fuk, jestli akce vypadají reálně, jsem divák, pro mě je důležité, že se mi líbí jejich filmové pojetí. Vzít tohle do rukou Američani, je z toho neskutečně patetický a sentimentální brak. Francouzi se k tomuto svrabu a neštovicím amerického filmu ani nepřiblížili.

Giovanniho věčné téma se tentokráte dostalo do rukou trojici, která se v tomto filmu setkala poprvé a naposledy. A Giovanni si možná už tehdy vybral Cremera do hlavní role svého životopisu, který natočil o 20 let později jako svůj poslední film. Perrin zde podal svůj životní výkon, stačí sledovat oči jeho policisty, kterým by ke konci filmu mohl chlad závidět i kdekterý led. Zmiňovat výkon ústředního tria snad ani není nutné, ani jednoho jsem nikdy neviděla zahrát špatně, byť pro Aničku Girardot to byla, nepočítám-li kvalitní spolupráci s Lelouchem, jedna z posledních příležitostí zahrát si ve skvělém filmu.

To není detektivka, ale komedie, utěšovala jsem zpočátku při absenci napětí. To není komedie, ale blbost, přestala jsem se utěšovat od poloviny, kdy bylo jasné, že se ani nezasměji.

Mám ráda evropský neonoir, i když používá tak rychlý střih, že někdy scéna ještě nezačne a už ji střídá jiná. Jako vždy skvělý Auteuil nebyl překvapivě jediným uhrančivým hercem na scéně. Zato zcela zanikla Fanny Ardantová. Tento zřejmě nejtmavší film francouzské kinematografie mi sice nepatrně připomíná Sedm, ale stále zůstává evropský.

Zpočátku trošinku nepřehledný dobrodružný film o tom, že vždy se najde někdo silnější.

Tento film je velmi nevyrovnaný, pasáže, kdy hovoří pamětníci a fiktivní rozhlas, jsou skvělé, v mnoha případech dojemné. Pasáže, kdy je divák nucen sledovat střelbu, aniž by bylo jasné, kdo a kam střílí, aniž by byl zřejmý výsledek, jsou k uzoufání nudné. Stejnou otázku jako autor si klade již několikátá generace, jeho odpověď mu nezazlívám, neb ji považuji za velmi pravděpodobnou minimálně z pohledu toho, jak by se k nám zachovaly ostatní státy. Rozhodně to není tak špatné, jak se zde mnozí rozohňují. Kdyby to natočila BBC, možná by to mělo hezčí barvy, úžasné efekty a skvělé herecké výkony. Ale ten kus autentické národní hrdosti by tam prostě nikdy být nemohl. Poslední dobou sílí móda plivání na vše české, děkuji panu Najbrotvi, že udělal opak. A za to musím dát filmu o hvězdičku víc.

Je to sám život před kamerou a je drsný tak, až člověku přechází zrak. A hlavně si říkám, že se tady máme dost fajn, když nám po ulicích neběhají takhle frustrované děti, které si od počátků puberty hrají se zbraněmi a jsou nuceny dospět s poslední kapkou mléka na bradě. Oficiální prameny sice tvrdí, že Poveda zemřel rukou gangsterů, ale moc bych se nedivila, kdyby ho za proslov mladíka v pekárně nechala odstranit vláda. Ta kritika vládních projektů byla ostřejší všech břitev světa.

Špaček obsadil do svého filmu neznámé herce. Bohužel tím mne s touto třetiřadou šmírou seznámil. Ony by ty dialogy nepůsobily až tak umělohmotně, kdyby je říkal nějaký skutečný herec. Kdyby k tomu navíc byla scéna nasvícena tak, že by občas bylo vidět i něco jiného, než její střed, také by to filmu pomohlo. Zvuk byl zřejmě nejbolavější achilovkou celé téhle podivnosti. Návrat o více jak půl století, kdy hudba duní, až v okolních domech odskakují dlaždičky, ale mluvenému slovu není rozumět. Samozřejmě ne za vše může to nemehlo, které film zvučilo. Když herci patlou, ani nejlepší zvukař světa to nezachrání. Když jsem se pronudila první třičtvrtěhodinou, pojala jsem silné puzení jít pomáhat žížalám hledat si potravu. Určitě by mě to bavilo víc, než tato vulgaritami nabitá nuda.

Jak tenhle tupě primitivní film mohl vzniknout ve Francii? Hle, Clavier má konkurenci, není jediný primitiv, který páchá filmy. Sledování téhle ubohosti jsem ukončila, když začala být i ordinérní. Scéna se psy a zdí má být zábavná, nebo z ní mají jen diváci zvracet? Nepatrnou chvilku jsem uvažovala o jedné hvězdičce za hudbu, ale když někdo dá v plen svoji práci pro něco takového, nezaslouží si být nazýván skladatelem.

Geniální horory ze života maďarského Pražského výběru. U úplňku jsem se asi nařehtala nejvíc.