Snorlax

Evropa zůstává v mých očích nepřekonána, ale tohle je druhý Trierův film, na nějž se s chutí podívám znovu. Skutečně téměř celoevropský film se odehrává v USA, tohle může vymyslet jen Trier. A obléknout Deneuve do montérek dokázal taky jenom on. A naštvat, protože jsem se těšila na Stellana, který měl nakonec štěk, to dokáže vlastně taky jen Trier.

Murray příliš tlačí na pilu, některé scény by byly vtipnější bez jeho křečovitých grimas. Pobavila jsem se, na jedno zkouknutí je to snesitelné, ale že by mi tenhle film dokázal zlepšit náladu, tak to určitě ne.

První a bohužel zřejmě i poslední cimrmanovsky laděný film Jana Svěráka se setkal s nepochopením, které zase nechápu já. Po dlouhé době si Jan Svěrák na nic nehraje, nedává na odiv své ego, jen pokorně užívá chvil se svým tátou. Ten film je milý přesně jak umí Zdeněk Svěrák být. Po zhlédnutí Po strništi bos mne jala hrůza, že Svěrák starší zblbnul. Naštěstí tomu tak není, to pouze do jeho námětu vnesl příliš sebe jeho syn. Zde Svěrák starší spolupracoval na scénáři zřejmě mnohem více a je to znát. Některé scény jsou hodně dada a dovedu si je představit i v rozhlasovém provedení v nealkoholické vinárně U pavouka. Není to film na plný počet, ale tak mizerné hodnocení (aktuálně 54%) si nezaslouží, navíc jsem se několikrát smála nahlas, takže bez uzardění přimhouřím oko a kus hvězdičky přihodím.

Forma značně převyšuje obsah, i když i ten rozhodně není k zahození. Měla bych připomínky k únosu hlavního hrdiny. Rozhodně nerozporuji, že by mohl existovat někdo, kdo je schopen ublížit nemohoucímu. Ale ukončení této akce postrádá odvahu předešlého děje. Leč berme to pouze jako pihu na kráse precizně zpracovaného černým humorem prosáklého snímku.

Ani dokumentaristická strohost nepopíše naprostou absenci emocí v tomto filmu. Snad by se dal přirovnat k odtažitým záběrům průmyslových kamer. A přesně s takovou chladnokrevností dva mladíci jdou za zábavou - zabíjením. Divácky nesmírně náročný film, do nějž se prakticky nedá vpravit.

Již jsem přesycena filmů o úžasných, milých a báječných černoušcích. Ještě tak dva tři uvidím a bude ze mě vynucený rasista. Ale abych jen nežehrala, jsem přešťastná, že film vzniknul ještě v minulém století. Kdyby ho natáčeli nyní, řidič by byla ona a s Daisy by se do sebe zamilovaly a polovinu filmu by strávily v posteli. Takhle to minimálně polovinu snímku mezi hlavními postavami příjemně jiskří a z celého filmu sálá pohoda. Zimmer sice odvedl opět velmi dobrou práci, ale zdá se mi, že se spíše jedná o neuplatněné přebytky z Hoosiers.

Špatným obsazením zpackaný výborný scénář nezachránila ani solidní Krškova režie. Rážův trvale unylý výraz se hodil pro role princů, milovníků, nebo nudných patronů, ale rozhodně ne pro zapáleného vědce, technika tělem i duší, bojovníka a buditele Božka.

Mohli bychom to pojmout jako jedno z dalších reklamních sdělení obdivovatelů Churchila. Magor sportovec si rozhodně nezapálí doutník po vydatné večeři. Raději si hupsne zmlátit nějakou dívku. Bez špetky emoce natočený film o mladíkovi, který nedokázal akceptovat prohry a vinil z nich naprosto neznámé lidi, protože na ty známé si zkrátka netroufnul.

Je mi úplně jedno, co spolu dva dospělí lidé dobrovolně dělají v ložnici. Jsem ochotna přijímat i to, že moderní film zobrazuje i to nejintimnější jednání lidí. Nepohoršují mě dokonce ani lesbické scény, které jsou zde natočeny velice mravně a citlivě. Ale jděte už do háje s těmi feministickými stereotypy! Všichni muži ve Služce jsou hovada, která umí jen drsně souložit a radovat se z války. Holky, klidně se ocicmávejte a ujišťujte se vzájemně o tom, že mužský jsou fuj fuj a vůbec nejsou potřeba, ale umožněte nám, evidentně menšině, heterosexuálkám se nestydět za to, že jsme ženské. Jiných výtek bych ke Služce neměla, jako kostýmní drama velmi dobře funguje, na pád monarchie se kouká z neotřelého úhlu pohledu a Dana Droppová je vážně skvělá.

Pro někoho, kdo nikde nikde Bronsona neviděl, možná přínosný dokument částečně nastiňující nejdůležitější milníky Bronsonovy kariéry.