Snorlax

Naše Bílá paní je sice o pár let starší, ale vypadá mlaději. Nebýt toho, že úvodní song napsal velmi pravděpodobně jazzman Vukán, neměl by Svědek proti ní vůbec žádnou šanci při srovnání. Scénář patří mezi klasickou kvalitu uvolněných šedesátých let. ale jeho realizace spíše připomíná svými mezititulky léta padesátá. Hercům chybí schopnost timingu, která je pro dobrou komedii nezbytná. Dnes by takový film, který nefunguje ani jako drama, ani jako komedie, již vůbec neměl svým divákům co říci, v době natočení se jednalo o svým způsobem odvážný kousek. Jedna hvězdička za scénář, druhá za sympatický riff.

Oceňuji, že většina mluvících hlav jsou Polanského spolupracovníci, kteří mají co říci k jeho filmům. Chybí mi i Polanského pohled.

Na pozadí zvláštního romantického příběhu se odehrává drama o kvalitní manipulaci, jejíž následky si manipulátor ponese po celý zbytek života. Půvabná Romyna je přesně tou správnou něžnou i osudovou ženou. Piccolimu sedí role mírně tajemného muže, který ji svádí. Z tohoto pohledu snímek výborně funguje a Sautet opět dokazuje své kvality coby režisér neotřelých milostných dramat. Bohužel v té zásadní dějové lince film selhává, zde již režii dochází dech a kriminální zápletku nezvládá, pro ni je třeba vystavět napětí, ne jen dodat filmu šarm. Přesto, že je snímek i díky mimořádně zdařilému obsazení velmi dobře zahrán, režie mu podkopává nohy natolik, že se stává lehce nadprůměrným. Scénář je však příliš sofistikovaný, abych ho mohla jen tak zahodit mezi průměrné práce. Škoda, ale nejslabším článkem tohoto filmu se bohužel stal režisér, ale díky ostatním jmenovaným aspektům jsem nucena nadhodnotit, byť reálně je skutečně ten film na tři hvězdy.

Jsem zřejmě jediný ateista, který může doložit existenci pekla, tedy minimálně toho diváckého. Pokud existuje i to všeobecné, je mi jasné, co se v něm děje. Nepřetržitě se musíte dívat na Zuřivost a Muže v kamiónu. Nějaká vyhřívaná lůžka pana Záhoře jsou proti tomu selanka. S hrůzou vzpomínám na Mechanický pomeranč a představuji si, jak je v něm promítáno toto. Klávesnice mi při spojení Zuřivost a film vyhlašuje stávku. Nedivím se jí, byla u toho, když jsem se snažila nevěřícně kroutit hlavou nad, čím vším je možné ublížit filmovému pásu. Pokud jsem někdy jen naznačila, že pánové Stern, Peterson a Berk poněkud přestřelili u filmu Target, hluboce se jim omlouvám. Navíc ty drobné nelogičnosti překryl svým umem Penn, De Palma svým neumem zvýraznil naprostou stupiditu scénáře, jeho totální vyprázdněnost a až fascinující nemohoucnost. Peter je typický agent americké agentury, neprůstřelný, neviditelný, dokonalý, geniální, svaly místo mozku a místo svalů mozek. Ti zlí si zakonspirují, použijí paranormální jevy i telepaty na každém rohu, ale stejně nemají proti Peterovi šanci. Na to je jich příliš málo, asi jen tisícovka. Celou dobu jsem čekala, kdy přistane ufo, vyskočí nějaký rozkošný mimozemšťan a Peter ho zmasakruje. Nebo sváže, což patří k jeho oblíbeným brutálním kouskům, které předvádí před senilními fanynkami. De Palma vše korunuje svou pošetilou představou o tom, jak má vypadat automobilová honička natáčená v sedmdesátých letech, u něj mě ta stupidní zadní projekce už ani nepřekvapila. Pravda ovšem je, že k tomu béčkovému, tedy spíše céčkovému scénáři se to snad i hodí.

Až seversky černá komedie se dívá na smrt přes slzy smíchu. Vynikající herecké výkony jen podtrhují kvalitu scénáře a především dokonalost režie. Radovič připravil všímavému divákovi přímo orgie, od začátku do konce je to neskutečná radost koukat se na jeho film. Srší nápady, některé přechody lze označit bez uzardění za geniální. Snad poprvé jsem nadšena z počítačových triků, snová sekvence s rozcházejícími se kolejemi je nádherně fantaskní. Hravá balkánská hudba je v překrásném protikladu k častým silně depresivním scénám, jež jsou však podávány s nevšedním nadhledem, vlastně i ta smrt je zde veselá a radostná. Vždyť, když bude nejhůř, je možné se po čtvrt století vrátit.

Velmi slušný námět, méně povedený scénář, nudné zpracování, průměrné herecké výkony a je z toho průměrná sladkobolná romantika.

Travolta nikdy nepatřil k mým hereckým favoritům, zde jsem si ověřila, proč tomu tak je. Toporný, nevěrohodný, přehrávající Travolta se promenuje ve filmu, na němž je nejzajímavější si vzpomínat, kde už jsme něco takového viděli. De Palma natočil špatný kompilát Psycha, Rozhovoru, Francouzské spojky, Zvětšeniny, Ctihodných mrtvol, Strachu nad městem, Dne Šakala, Následníka a mnoha dalších. Ze všech filmů vybral to nejzajímavější a pokusil se prý o vlastní film. Jediné, co nelze De Palmovi upřít, je, že asi viděl pár filmů. Ale to nic nemění na faktu, že Výstřel je trapným plagiátem několika zajímavých snímků, leč nedosahuje ani náhodou kvality ani jednoho z nich.

Místo: Angiie, on: majitel stáda ovcí, ona: emancipovaná nemajetná žena. Situace: on ji žádá o úd, ona se zdráhá, on doufá. Střih. Ona dědí, on zatím přichází o stádo. A pak se sešikovaly všechny autorky červených knihoven do jednoho hejna a zplodily rozvášněnou soap operu plnou cukrkandlu a absolutně předvídatelných situací. Během téměř dvou hodin ho ona párkrát chce, párkrát nechce, on ji stále chce, ale nemá ty ovce, což je evidentně překážkou milostných pletek. Občas jejich vztah naruší stárnoucí seladon odvedle. Ale nemějte strach, milé děti, vše dobře dopadne a spolu odejdou do sluncem zalité krajiny. Děsivé!

Kevin Spacey patří k těm nemnoha nenápadným hercům, jejichž výkon je vždy naprosto skvělý. A tak povyšuje i velice fádní melodrama, ve kterém už chybělo jen roztomilé štěňátko, na značně koukatelný film. Režijně se jedná o celkem kvalitní, ale poněkud rutinérskou práci.

Výtvarně noblesní detektivní pátrání po posledních dnech Vincenta. To smýknul štětcem touhy van Gogh sám, ano Done McLeane.