Snorlax

Neuměla jsem si Kukuru jako Valmonta představit, ale pozitivně mě překvapil, bez potíží jsem mu uvěřila. Chybí tomu pompézní výprava amerického Formanova Valmonta, což bych si bez potíží dokázala odmyslet, ale má to i poněkud méně espritu. Rozhodně se mi Formanovo pojetí líbí o drobínek více.

Československé špionážní filmy byly vždy k pláči, nebo smíchu, záleželo na úhlu pohledu diváka. Tady alespoň ti zlí nechtějí naš republice uloupit supertajný recept na pěstování mrkve. K dalším bonusům patří i lokace a především herecké výkony. V kotextu ostatních našich špionážních dramat je tohle špička. Connery je sice nepopiratelně větší švihák, než Jelínek, ale Bondové jsou přesto mnohem více k nechtěnému smíchu, než Hradcové. Kdysi mi vadila absence Zemana v seriálu o Zemanovi. Nyní mě bavila druhá polovina s Hradcem snad ještě o něco více, než první část se Zemanem.

Přesně ta poloha Penna, kterou mám nejraději, drsná romatika. Již zde žongluje na pomezí klišě a sentimentu a vždy včas zbrzdí drsnou scénou. Jeho režijní počiny mě baví stále vice, možná i proto, že žádné dva filmy nemají byť jen podobný námět. Spojuje je jediné, obyčejní lidé se ocitají v mezních situacích.

Zlatá éra katastrofických filmů se nezapře, velmi dobré triky, obstojné seznámení s postavami, slušná dávka napětí, jen ta ochechule ne a ne zahynout.

Scorsese malounko trpí velikášstvím, a tak má dojem, že každou scénu, kterou natočil, musí bezpodmínečně použít ve filmu, protože je dokonalá. Není, film má spoustu hluchých míst, bez nichž mohl mít stsndardní stopáž. V každém případě se jedná o snímek velice zajímavý, z kterého dostane psotník zajisté každý katecheta. Dafoe byl skvělý.

Totálně zazděný námět. O uvězněných mužích se nic nedozvíme, ani během pobytu v bunkru se neprojeví jejich charaktery. To, že jsou dva roky někde uvězněni se projevuje tím, že v občasných zàblescích, kdy se rozhlasovà hra (většina filmu se odehrává ve tmě) nahodile změní na film, můžeme zahlédnout na tvářích zúčastněných vousy. Oděv i obuv bez jakéhokoliv poškození odolovává nepřetržitému používàní během dvou ket. Občas někdo umře, ale bylo mi to úplně jedno, protože v té tmě stejně nebylo poznat, kdo a proč.

Příběh o volnomyšlenkářství je zazděn nakutečně afektovaně hrajícím Léaudem, který po celou dobu deklamuje pseuodointelektuální žvásty. A ta doba je neúnosně dlouhá.

Parádní scénář zoracovaný tou nejlepší možnou filmařskou prací na posledních 33 minut dostane takové grády, až se z toho člověku dělají mžitky před očima. 33 jako polovina 66 je symbolem zmaru a pláčem nad nejhnusnější scénou filmu, nad scénou s rybičkami.

Barevné záběry na materiál Kodak jsou skvělé. A samozřejmě je fajn dozvědět se alespoň základní informace o dnes již zapomenutém pierotovi Sydneym.

Studna je nepochybně jedním z nejlepších kriminálních případů celého seriálu, navíc je mistrně natočena, takže by uspěla i v žánru thriller. Zeman vyšetřuje krok za krokem pomocí dedukce, nemá žádné nadpřirozené schopnosti, ani technologii, která je z říše svi-fi. Z postavy starého Brůny jde hrůza, naopak Vrchota v roli holiče plní funkci roztomilé komické vložky. Jenže se dostávám do potíží s politickou linkou tohoto dílu. Zde již naplno nastupuje normalizace. Samotný fakt bych bez potíží tolerovala, protože zavíráním očí před minulostí ta minulost nezmizí. Problém je v něčem docela jiném. Pražské jaro je zde prezentováno jako záchvat skupinky pomatenců, které infikovala pátá kolona. Rok 1968 je zde nastíněn jako období, kdy v Československu docházelo pouze k nepravostem (tedy spíše nelevostem) a vznikl chaos a nepořádek. Naštěstí přijeli soudruzi z Varšavksé smlouvy a pod vedením Sovětského svazu přišli zachránit tvrdou linii strany. Všechny ostatní díly Zemana, které jsou politické, se ničim netají, politiku dávají okatě najevo a ve své průhlednosti jsou tudíž naprosto nevinné. Studna do skvělého a hlavně skvěle natočeného krimi thrilleru podsouvá nenápadná semínka normalizační rétoriky. Natolik nenápadná, že zůstávají mnohým divákům skryta. Jinak si neumím vysvětlit takový úspěch právě tohoto dílu, když například Kvadratura ženy a Tatranské pastorále jsou také skvělými detektivkami, dokonce bez špetky politiky. Mám-li hodnotit Studnu ryze filmařsky, je to jasných pět hvězdiček. Husákovská normalizační hesla by byla na ten nejčistší odpad, který jsem kdy udělila. Hodnotím však film. Přesto vnímám, že ten nejlepší díl byl pošpiněn hloupou propagandou chytře skrytou a rozloženou do několika ve své podstatě apolitických dialogů. To Sequensovi neodpustím.