Snorlax

V akčních scénách skutečně akční, ale příběh nikterak objevný, natož napínavý. Kvůli dvěma zajímavým přestřelkám nemá smysl se koukat na celý film. Navíc jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo, takže oceňuji střih a to je asi tak vše zajímavé na tomto filmu

Chtěla bych se dozvět víc o muži, který nebyl nejkrásnější, nikdy nepatřil k velkým hvězdám francouzského filmu, ale jeho šarm a šibalské jiskřičky v očích mě nutí ho mít v převeliké oblibě.

Krásně propracovaný snímek o pomíjivosti slávy a hlavně o tom, že vždy se najde nějaká ještě větší svině, která překoná tu předchozí.

Bůh žehnej Americe ze stejného roku mě bavil nepopsatelně více, i když námět je vlastně skoro totožný. Brutální scény jsou zde málo brutální, takže milovníky drsné školy tento snímek nechá chladnými. Počet mrtvol také nijak nevybočuje z dnešního běžného standardu. Uklidit město je samozřejmě fajn nápad a člověk mu musí fandit. Jen by to chtělo i použít hlavu. Schody se zametají shora, chápu, film by sice dával smysl, ale neměl by takovou gradaci.

Nikdy byvh nevěřila, že se setkám s ryze poetickým filmem, jehož režisérkou bude dáma s břitkým vtipem, Agnieszka Hollandová. A hle, je to zde. Mistrovství práce s dětskými herci na úrovni Kachyni určitě není snadné dosáhnout, a tak se Hollandová místy v obzvláště vypjatých psychologických momentech uchyluje k vnitřnímu monologu hlavní hrdinky. Mám dojem, že obzvláště ten poslední byl zcela zbytečný, opuštěnist Mary byla zjevná. Režisérce kalibru Hollandové nemohu takovou začátečnickou chybu odpustit. A byť by film bez potíží dosáhl svým celkovým vyzněním na čtyři hvězdičky, tohle mu zkrátka jednu musí ubrat.

Jedna z mnoha desítek situačních komedií, kterými v sedmdesátých letech Francie zaplavovala Evropu, se nepovedla. Samotný námět není příliš vtipný a výběr Lefebvra jako představitele hlavní role lze bez ostychu označit za obrovskou chybu. Lefebvre hrající celý život jednu jedinou roli ňoumy skutečně na něco takového nemá. Jediným kladem filmu tak zůstává sympatický výkon Michela Serraulta. Záhadou pro mě zůstává, proč tuto ryze primitivní komedii doprovází hudba jako z nějakého zàbavného střeleného animáku.

Pomalý rozjezd je záhy zapomenut, pak snímek nabírá tempo a přináší neskutečnou dávku emocí, která vrcholí v závěru, jenž si nezadá s antickou tragédií.

O smrti se dá mluvit naivně, hloupě, ve fràzích, nebo s lehce ironickým nadhledem, jako to činí tento film. Nikdo jiný nemohl být v hlavní roli, hrát ji mohlo spousta herců, ale Svozilem musel být Miloš Kopecký, Svozilem elegantním, šarmantním a plným chuti do života. Romantické filmy bývají zpravidla blbé, Prodloužený čas je důkazem, že to tak nemusí být vždy.

Kultivovaní zločinci ve společnosti buranského archeologa požadují výměnu peněz za život Hradce. Sequens zručně buduje napětí, v dusných tropech představuje Hradcova spojence a zatím v Praze nechává Čočkovou sehrát její největší životní afekt, který se k Sachlové neskutečně hodí. Vše se filmařsky velice daří do doby, než se Henry poprvé dopustí náročnějšího pohybu, než bylo pohupování v křesle. Zde casting zcela selhal, protože Klásek coby agent je totální nonsens. Překonal ho až o mnoho let později pouze Magnusek. Za zajímavé lze považovat, že pohřeb zapáleného soudruha probíhá do země, nikoliv žehem, což je značně odporující materialistickému učení. Kalina byl pohřben žehem, jak se dalo u správného komunisty očekávat. Na jeho pohřbu si stěźoval Pavlásek, že ani tu čestnou salvu mu nevystřelili. Bohužel jsme se jí nedočkali ani zde. Za překvapivé považuji i to, že ač byl Brabec jednoznačnou ikonou seriálu, nikdy se během jeho natáčení nedostal do zahraničí, to si užila pouze spousta jeho kolegů. Zvláštní to jev.

Viscontiho mistrovství přimělo k nebývale zdařilému výkonu i Lancastera. Jeho starý muž naslouchající krokům smrti je hodně uvěřitelný. Zajímavě působí i ViUML (Viscontiho učení M-L), které vladtně pohradá buržuou i proletářem v jednom jediném okamžiku. Bohužel byl Lancaster nejlépe hrajícím z celého filmu, pidlooká paní hraběnka byla na ránu kosou mezi lopatky, takže mám poněkud pokažený dojem z v jádru velmi povedeného filozofujícího filmu.