Kivis

Netradiční český film si vysloužil moje tradiční hodnocení českých filmů z poslední doby. Kamera se vyřádila, za tu bych dal maximum, obzvlášť záběry z dostihů se povedly. Ale jinak... ten film je prostě zvláštní a mě zrovna tenhle typ zvláštnosti a originality nechytil. Co se týká humoru, tak je ho tam poskrovnu a já mám navíc asi rád dost specifický styl humoru, protože jsem se nejvíc pousmíval na místech, kdy byl zbytek kina zticha a naopak, když se sem tam někdo od plic zasmál, připadal mi vtip dost levný a očekávatelný. Za odvahu a originalitu si však Czech Made Man nějakou tu hvězdičku zaslouží. Je mi sympatické, že se někdo pokusil udělat film "jinak", i když peníze utracené za kino mě trošku mrzí. Počkat si na TV vysílání by v tomhle případě bohatě stačilo. Když dostanete chuť na nějaký neobvyklý (neříkám silný) filmový zážitek z české produkce, určitě doporučuji. Malé bezvýznamné plus mají tvůrci také za scénku v závěrečných titulcích. Vždy mám škodolibou radost, když se něco takového objeví a ti co spěchají z kina, sotva závěrečné titulky naskočí, o něco zajímavého přijdou. Tahle scénka byla navíc opravdu povedená.

Rodinný? No leda ve smyslu, že si každý člen rodiny možná najde těch svých 30 minut. Nevím, jak před sedmdesáti lety, ale současné děti by od filmu odešly asi po čtvrt hodině a ani druhý příběh, v němž se začnou míhat víly a další postavičky by je asi neoslovil, protože mu chybí příběh. Pro dnešní dětské publikum by bylo potřeba příběhy celkově přeskládat - na začátek dát třeba Mickyho kouzelníka, potom další výpravné příběhy a nakonec jako bonus pro vytrvalé první dva a poslední dva příběhy. Jakožto už trochu odrostlý divák přiznávám, že ani mě vizuální ztvárnění první skladby připomínající třeba film Naqoyqatsi nijak nevzalo. Ať si kdo chce co chce říká, já mám Disneyho animaci a příběhy rád - kýč nekýč, Ameirka neAmerika. Ale na takový experiment mi přijdou jeho výrazové prostředky krátké. I ve Fantazii jsou nejpovedenější příběhy, kde se něco děje a kde vystupují klasické Disneyovské postavy. Nejvíc jsem se pobavil u baletek hrošic. Nicméně hodnocení uděluji z dnešního pohledu. Pokud se dokážete vcítit do role diváků v roce 1940, kdy byla Disneyho animace něčím ojedinělým a ještě neokoukaným, osloví vás třeba i jeho vizuální experimenty a přidáte o hvězdičku víc.

Vynikající komedie plná nezapomenutelných scének a ve své době dost neobvyklý počin (válečné komedie se tehdy prakticky netočili). Zrovna tuto bych doporučil i v originálním znění. Když de Funès nadává při dirigování, když si pobrukuje v lázních, to je opravdu koncert! Ve Francii nejúspěšnější Funèsův film, jehož návštěvnost v kinech překonal až za třicet let Titanic. U nás je trochu ve stínu za četnickou i fantomasovskou sérií. Právě v dabingu bych možná hledal příčinu. U nás totiž vše posouvá o úroveň výš legendární Filipovský, ale kdybych byl Francouz, tak by u mě právě Velký flám asi uspěl ještě víc než četník. Přesto v rámci Funèsovek hodnotím sice jako nadprůměr, ale ne úplnou špičku a to hlavně proto, že Funès sice předvádí jeden ze svých životních výkonů, ale přijde mi, že mu tam nikdo nepřihrává. Jeho výkon mi přijde v celém tom zajímavě složeném hereckém ansámblu osamocený a to i přesto, že vedle něj stojí další legenda francouzské komedie Bourvil.

Skvěle odvedené řemeslo, nicméně fenomenálnost tohoto filmu mě asi trochu minula. Hudba, kamera, režie všechno klape a nic nevyčnívá, což je zároveň dobře i trochu škoda. I herecky všichni odvedli svoji práci na jedničku a přitom mě nikdo neoslnil, a to ani starý ani mladý kmotr. Ten film na mě bohužel dýchá jakousi obyčejností, ale jak už jsem řekl - nadmíru dobře zpracovanou obyčejností. Dlouhé stopáže jsem se docela obával, nakonec však mafiáni udrželi moji pozornost po celou dobu naprosto bez problémů. Svým způsobem mi to připomínalo seriál, z kterého člověk není nijak unešený, ale zároveň se od něj nedokáže odtrhnout. A ruku v ruce s dlouhou stopáží jde jedna zásadní Kmotrova výhoda oproti jiným gangsterkám. Konečně tady vidím a chápu, proč dané postavy jednají, jak jednají a dostávám se i neobvykle hluboko do velmi složitých a rozvětvených vztahů. Je pravda, že ty se asi rychleji než za tři hodiny vykreslit nedají a právě jejich nedotažeností trpí většina "krátkých" gangsterek. Nevím, jestli si to pustím ještě někdy znovu, ale na další díly se určitě podívám rád. Zkrátka jak říkám, je to tak trochu jako nevybočující seriál, od něhož se však nedokážete odtrhnout.

Milé, příjemné, úsměvné, české. Tento stručný kýčovitý popis je asi to nejvýstižnější, co mě napadá. Postřižiny jsem nečetl, ale pár jiných věcí od Hrabala ano a mám pocit, že jeho poetika je do filmu těžko převoditelná. Film plný scének, které vykouzlí na tváři lehký úsměv, ale atmosféra v pivovaru a kolem něj mi spíš než poetická přijde plná kýče, stejně jako tento komentář:o)

Americká krása mě na první dobrou nedostala. Ta gloriola, která ji předcházela, byla asi až moc velkolepá a já se dočkal "jen" hodně kvalitního filmu. Ten lesk pěti Oskarů jsem nezachytil a nějak nepochopil. Ale viděl jsem ji potom ještě několikrát a jak jsem tu gloriolu vnímal méně a méně, tak se mně Americká krása líbila víc a víc. Najednou se dostala do kategorie filmů, které si jednou za čas moc rád pustím. Už si bohužel nepamatuju, co konkrétně mi nesedělo po tom prvním shlédnutí, ale ať to bylo cokoliv, teď už v tomhle filmu žádné nedostatky nevidím. Je zbytečné tady rozepisovat, co všechno se mi na Americké kráse líbí. A nedokážu napsat jedinou věc, která by mi neseděla. Tenhle film je prostě parádní.

Jako úplné hovno mi ten film nepřijde. Byly to příjemně strávené dvě hodinky v kině, ale i když film velmi kvalitně vykresluje danou dobu, chybí mně u něj nějaký přesah, nějaká ta otázka s níž bych se z kina vracel domů. Přitom do filmu o takové době by se určitě dala zakomponovat. Moje hodnocení je asi hodně ovlivněné právě koncem, od něhož jsem čekal víc. Sice v něm "Bondy" Hádek podává jakousi závěrečnou myšlenku, ale v porovnání s předcházejícím celkem solidním dějem mi to přijde nedotažené, povrchní... zkrátka pod úroveň předešlých minut. Hlavní dvojice zahrála velice věrohodně, Kraus moc místa nedostal, Huba tak nějak standartně tatínkovsky, ale jeden herecký výkon mi tam opravdu nesedl - Matěj Ruppert. A to ho mám jinak docela rád, ale tady působil v té jinak velmi dobře zachycené atmosféře doby tak trochu jako postavička z komiksu. Ale možná to nebyla chyba jeho, ale režisérova. Celkově film, na který se rád podívám znovu, když nebudu mít zrovna nic lepšího na práci, ale že bych z něho byl nějak unešený, to zase ne.

Už to bude pomalu deset let, co jsem četl knížku. Moc konkrétních věcí si z ní už nepamatuji, ale rozhodně mi v hlavě utkvěl pocit, jak jsem s každou další stránkou víc a víc nenáviděl Bobliga. Podobné pocity ve mně vyvolala i tato adaptace. Trochu škoda, že nezbyl prostor pro o něco hlubší vykreslení povah mučených a vražděných "čarodějnic a čarodějů", ale asi by to bylo složité a výsledkem by byla neúnosná stopáž. Takže nakonec vlastně dobře, že se Vávra soustředil zejména na hlavní postavu inkvizitora. A to zakončení, které přichází o něco dřív než v knize, korunuje nadčasové vyznění celého snímku.

Já v tom filmu nevidím žádnou chybu, ale přesto se mně nějak nemůže dostat pod kůži - asi bude chyba ve mně. Možná už se taky podepsal zub času, ale na druhou stranu už se mně pod kůži dostaly i starší filmy. Přijde mi skvěle vykreslená psychologie postav, perfektní zachycení prostředí, hudba,... ale jak říkám, někde mezi obrazovkou a mnou se schovává nějaká propast, do níž velká část filmu padá a já nevím, jak ta propast vznikla.

Teda koukám. Tak zajímavý námět, tak skvělé herecké obsazení a výsledek nula. První hodinu a půl bych zkrátil, poskládal jinak nebo klidně vymazal. Nejspíš bych z ní udělal nějakou patnáctiminutovou předehru a pak si mnohem víc pohrál a rozvedl posledních 45 minut. Za tu první hodinu a půl se na mě valí akorát kvanta akčních scén, které jsou natočeny neuvěřitelně zmatečně. Mezi nimi se pak občas mihne klidnější scénka s nějakými postavami, jejichž smysl v příběhu ani nestíhám vnímat. Prostě na můj vkus je to až moc postavené na akci a málo na příběhu a k tomu jsou ještě akční scény natočené špatně. Člověk vůbec neví, proč by měl Dilingerovi fandit a proč se jednotlivé postavy chovají tak, jak se chovají. Zkrátka velké zklamání, že z tak zajímavého skutečného příběhu vznikne tohle. Mezi tím opět ční nade vše Marion Cotillard, která by snad dokázala pozvednout o třídu výš i Kameňák 6 (nebo kolik jich Troška už natočil). Moc času na plátně nestráví, ale klasicky ho využívá na sto procent. Její výslech a potom závěrečná scéna byly nejsilnějšími momenty filmu. Pokud vás film taky zklame, doporučuju na spravení chuti bonusový materiál, který má asi padesát minut a na rozdíl od filmu samotného mě opravdu zaujal. Zajímavé bylo, jak je Mann precizní režisér a kolik se toho točilo v reálném prostředí. Dokonce i Depp končí svoji cestu z kina na centimetr přesně stejném místě jako skutečný Dilinger a film se natáčel v mnoha dalších reálných lokalitách, kterými se Dilinger před asi sedmdesáti lety pohyboval. Jenže tyhle vychytávky a perfektní detaily celkovou úroveň filmu nijak nezachraňují. Spíš je mi o to víc líto, že když si s nimi dal Mann a spol. takovou práci, výsledek za moc nestojí.