Jeoffrey

Docela pohodové anime plné dětské roztomilosti, kdy malý Kotaro je ukázkou ideálního dítěte, které by si přál asi každý rodič - klidný, chápavý, tichý, milující (zkrátka nereálný). Stejně tak i hlavní hrdina je ukázkou uvědomělého dospívajícího, který nade vše miluje svého bratra (protože je tím posledním, kdo mu z rodiny zůstal), je chápající, starostlivý... Vše je zkrátka až nereálně klidné, sladké a někdy až přehnaně roztomilé, že se u toho sice dá vcelku příjemně relaxovat, ale tak nějak si podvědomě uvědomuji, že výchova dětí rozhodně není takováto poklidná zábava. Oni i autoři občas ukáží pár drobných úskalí, která starost o malé děti přináší, ale vše se zase většinou vyřeší tak nějak moc "růžově". Co se humoru týká, tak když některé z dětí předvádí něco roztomilého, tak to občas u mě dokázalo vykouzlit letmý úsměv, ale když se o vtípky pokouší některá z dospělých postav, tak to zpravidla moc nefunguje... 5,5/10

Zpočátku jsem si ještě nebyl tak úplně jistý, ale nyní můžu s klidným svědomím říct, že tohle anime sympaticky reprezentuje šťastné dětství a ukazuje to, co je na tom být dítětem tak krásné. Pro člověka, který vyrůstal v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony, počítače a jiné další vymoženosti, které nám dnes žerou čas, je tohle neskutečně příjemnou, sympatickou a nostalgickou záležitostí. Protože když jsem já byl děcko, tak každý volný den byl plný dobrodružství s kamarády strávený venku, pokaždé některý z nás přišel s nějakým novým hloupým nápadem, zajímavou hrou a svět byl barevný, zajímavý a já se dozvídal a objevoval pořád něco nového. Jistě, nebylo to tak pořád, vše mělo svá úskalí a byly i věci, které člověku dokázali vyrůstání hodně znepříjemnit (děti umí být kruté), ale na to si člověk při sledování tohohle anime prostě nevzpomene. Tady se mi vybavily jen ty hezké věci, bavil jsem se nad nápady a naivitou hlavních hrdinek, na co všechno dokáží přijít, co si dokáží vymyslet a jak si každé své dobrodružství dokáží užívat. Je to energické, je to přihlouplé a místy je to opravdu hodně zábavné i roztomilé a takové seriály mám já rád. Tohle se zkrátka povedlo a já se asi poprvé při sledování anime s tématikou "milých děvčátek, která dělají milé věci" nerozplýval jen nad tím, co se děje na obrazovce, ale přemýšlel nad reálným životem, svou vlastní minulostí a jak už jsem napsal zkrátka nad vším, co bylo v době mého vlastního dětství tak super. Takže i když to má nějaké nedostatky, jako je třeba pro mě občas docela rušivá doprovodná hudba (opening i ending ale sedí skvěle), nemohu jinak, než prohlásit, že tohle byla hodně dobrá podívaná. 8,3/10

Asi jsem měl příliš velká očekávání, která plynula z poměrně povedeného traileru i faktu, že se režie ujal pan Jonebajaši, který na svých předchozích počinech spolupracoval se studiem Ghibli. On ten pocit, že sleduji něco jako anime film od Ghibli přetrvává skoro celou dobu, co jsem film sledoval, jen jsou snad veškeré aspekty minimálně o stupeň horší. Ať si vezmu postavy, příběh, atmosféru, nebo třeba i poselství, které se snaží film předat. Okouzlení a ten pocit, že se dívám na něco úžasného, co bych chtěl vidět znovu se tady prostě nekoná. Jistě, je to slušný film, animace je povedená, hudba také velmi zdařilá, zkrátka je to vše taková docela sympatická pohádka, jen tomu chybí intenzita, větší hravost a tvořivost (rozhodně oproti tomu co jsem očekával) - chybí tomu kouzlo. Nechci říkat, že jsem zklamaný, ale na víc než na slabý nadprůměr to prostě nevidím. 6,6/10

Anime zaměřených na konzumaci jídla je poměrně hodně a skoro každou sezónu se nějaké objeví. Anime zaměřených takhle výhradně pouze na jeden druh se ale už tolik nevidí. Vzpomněl jsem si na Dagashi Kashi (jehož druhá sezóna právě také končí s polovičním počtem minut na díl), kde byla také hlavní hrdinka doslova posedlá svou vyvolenou potravinou a představovala různé variace a přinášela stále nová fakta, v případě DK ze světa sladkostí. Každopádně anime o Koizumi, co má ráda rámen je na můj vkus až příliš ploché, repetitivní a chybí mu jakýkoli přesah a nebo vývoj někam. Je tu chladná Koizumi, co má ráda jen rámen a vše ostatní je jí ukradené. Je tu její stalkerka, která je nezdravě posedlá Koizumi (což má být základem vtipných situací) a vše ostatní jí nezajímá, kromě rámen, protože ty zajímají Koizumi. Je tu pár dalších postav, které ale za týden zapomenete... Zkrátka dostanete jen to, co vám řekne samotný název anime a nic navíc, žádné uzavření, žádný posun a to vše se děje v plné délce 24 minut na díl, kdy už v polovině dílu se začínáte tak trošku nudit, protože pointy většiny událostí dokážete odhadnout během vteřiny. K čemu je to dobré je dát si díl před jídlem (oběd, večeře), protože na povzbuzení apetitu to i docela může zabrat. Jiný smysl jsem zde však nenašel a asi jediný, komu bych toto anime s chutí doporučil je obdobný rámen fanatik jako je Koizumi, pokud se někde najde. Není to ale nijak závadné anime, dívat se na to určitě dá (vždyť jsem se dostal až na samotný konec první série), ale nějak si říkám, že kdyby byly díly, stejně jako u druhé série již zmíněného Dagashi Kashi, poloviční tak by to bylo asi efektivnější a třeba bych se tak často nenudil...3,5/10

"Jestli mi nedovolíš vyhrát, proč si mi dal srdce, abych cítil všechnu tu bolest"... Musím říct, že dát k veselému a barevnému seriálu plnému napínavých her takovou hutnou filmovou backstory je prostě geniální. Připomnělo mi to Adventure Time a ten pocit, kdy jsem začal pronikat do historie zdejšího světa a plně pochopil, jak je míněný autorův výrok o sladkém bonbónku s velmi hořkým tajemstvím. Zkrátka tenhle příběh je skvěle vymyšlený, parádně kontrastuje se seriálem, ale přináší i jisté logické předpoklady o hlavních hrdinech i spoustě dalších postav. K tomu spousta zajímavých témat o lidské povaze, síle odhodlání, podstatě lidského srdce, spousta strategie, emocí a velmi napínavých okamžiků. Již samotné prostředí filmu je úchvatné, hudba vhodně zvolená a animace, až na pár pompézních bojových scén, kde je občas až moc cítit CGI, také velmi dobrá. Jistě, dalo by se pár věcí vytknout, občas se s tím dramatem a emocemi trochu moc tlačí na pilu, ale na tohle jsem si u anime vlastně docela zvykl. Ze začátku překvapení, že tohle je No game, No life, vystřídalo zaujetí a závěrečná spokojenost s intenzitou a promyšleností toho všeho u mě vyhnala výsledný dojem hodně vysoko. 9/10

Když jsem slyšel, že se bude dělat remake něčeho, co provázelo mé dětství a co jsem si jako malý docela oblíbil, tak jsem byl zvědavý, ale zároveň poměrně hodně skeptický. Málokdy se povede udělat moderní verzi, která osloví nové i původní diváky a která bude pro někoho, kdo zná starší sérii v podstatě podobně dobrá. Tady se to ale povedlo! Jistě, sice chvíli trvalo, než jsem si zvykl na nový styl animace, ale když jsem slyšel opět starou známou úvodní znělku, která zní pořád stejně a zároveň jinak, pak jsem se rozhodl, že dám i celé téhle sérii šanci. A vše působí obdobně, jako ta ústřední melodie - na jednu stranu je vše tak známé a stejné a na druhou v některých ohledech nové a jiné. Přesto stále zajímavé, dobrodružné se sympatickými postavami a docela povedenými příběhy. Překvapení se najde hned několik, třeba nová podoba paní Čvachtové, fakt, že trojčata Bubík, Dulík a Kulík jsou tentokrát mnohem lépe rozeznatelná a každý má trochu jinou povahu, nebo třeba to, že se mnohem častěji vidíme s Donaldem. Na druhou stranu je již v první sérii většina známých postav, takže opět vidím Rafany, Hamouna, Rampu... Zkrátka tahle nová série ctí tu původní a na její fanoušky si připravila spoustu pomrknutí (třeba Skrblíkovu garáž) a zároveň se snaží být mnohem dynamičtější, napínavější a nebojí se jít v určitých ohledech vlastní cestou. Zkrátka tahle nějak se dělá dobrý remake... 8/10

Někdy stačí jeden díl a hned tušíte kam tohle bude směřovat. And so the Rape Wars continues... Drop po prvním díle.

Zatímco první film byl vcelku průhledná, ale milá a zábavná parodie na Indiana Jonese s různými narážkami na další známé filmy, dvojka je jen obyčejná a vcelku průměrná podívaná, která už ani není tak zábavná. Příběh není nikterak překvapivý a to, že většinu vtipu obstarává mumie, díky čemuž jsou jen v pozadí některé jiné (a dle mého v prvním filmu zábavnější) postavy, u mě příliš nefungovalo. 5,5/10

Devilman: Crybaby je něco, co se jen tak nevidí... Musím říct, že málokdy člověk narazí na něco tak explicitního, násilného, akčního a šíleného. Navíc asi i díky Netflixu zde není klasická japonská cenzura, takže jsem viděl možná nejvíc usekaných končetin a kreslených ženských bradavek v jeden den. Asi by to byla i jedna z nejkrvavějších podívaných, kdyby si s tím tvůrci neporadili po svém a krev démonů nebyla žlutá. Pokud vám přišel třeba Inujašiki moc drsný, pak tohle je o několik levelů víš, navíc v bláznivém a hodně splašeném tempu, kdy první episody utečou jak voda a někdo jako já si musel dávat mezi díly přestávky, aby vše hezky vstřebal. Zkrátka jde o podívanou, která chce šokovat a kde se s tím prostě nikdo nesere. Často to ovšem působí zmateně, neskutečně přehnaně a já si občas říkal, že tohle je až zbytečně moc. Závěr se zase snaží filozofovat, předkládat složité otázky a samozřejmě pořád zůstat co nejvíc cool a to až do samotného epického finále. No někdy to funguje (Takže kdo že je vlastně tady ten démon...), někdy ani moc ne - stejně tak to u mě bylo s emocemi. Za sebe nakonec končím rozpolcen, protože tohle bylo hodně rozporuplné anime u kterého si nejsem jistý, jestli to bylo účelové nebo přehnané (nejspíš účelově přehnané), inteligentní nebo totálně pitomé, zajímavé nebo divné, umělecké nebo naprosto nevkusné... 6/10

Dobře, přiznám že delší stopáž tomuhle projektu opravdu prospěla a bylo víc prostoru na děj, vykreslení postav a jejich dramatu, než v předchozích HoneyWorks filmech. Také ten konec byl poměrně citlivě předvedený i když se jednalo o jedno obrovské romantické klišé. Ono vůbec ta zápletka byla místy až moc klišé a skoro jsem si říkal, že jestli tam zazní věta SPOILER "tvůj bratr jí zachránil pro tebe" KONEC SPOILERU tak to celé vezmu a hodím to do pomyslného koše... Navíc se nekonalo ani žádné extrémní překvapení, ale tak je to romantický seriál a tak je přeci jasné, jak to skončí. Vše bylo průhledné a jasné, ovšem na druhou stranu vcelku příjemné se sympatickými postavami, které díky předchozím filmům už docela dobře znám. K tomu i tentokrát velmi dobrý hudební doprovod, který tu atmosféru dobře podtrhává. Takže nakonec slušná romantická oddechovka. 7/10