mh.mail

50% - Marná sláva, je tu k vidění eufemisticky řečeno silná inspirace filmem S čerty nejsou žerty, a to nejen v Ondřeji Vetchém, ale i v některých dalších detailech - váha hříchů, čert popleta apod. Ovšem zatímco ze zmíněného filmu si bez problémů vybavím "Petře, Petříčku, chlapče rozmilý...", zdejší písničky si nepamatuji už pár minut poté, co dozněly. I vlastní příběh je ve starším filmu trochu více soudržný, smysluplnější a pohádkovější. Politická satira, proč ne, ale bylo to až příliš křečovité. Téměř všechny postavy byly karikatury, a které ne, tak byly spíš do počtu. No nic, byly k vidění horší počiny, ale tato pohádka se nejspíš zařadí spíše k těm zapomenutelnějším.

60% - Začátek byl skoro jak z říše snů - originální, vtipný, až jsem valil oči. Konfrontace královského a selského stylu života byla jak od Formana nebo od Papouška v nejlepších letech. Postupem času a hlavně s příchodem krále Egona začal příběh ztrácet dech a nakonec z něj zbyla celkem tuctová a nepříliš vynalézavá moralita. Marek Eben, jak ho mám rád, ukázal, že je dnes opravdu kvalitním moderátorem, ale s herectvím už to není příliš slavné. U Jakuba Prachaře se mě dcera zeptala, jestli je herec nebo zpěvák; chtělo by se odpovědět, že ani jedno. Nejlepší určitě byli Ruml, Josefíková, Freimanová a pak Tomicová s Malým. Nakonec ale pohádka dopadla líp, než jsem se obával.

70% - Přímočará, trochu naivní adaptace známé pohádky. Natáčená na filmový pás mimo studio a to jí jde k duhu. Přímočarost, kdy příběh neobsahuje žádné "dobové aktualizace" a jde bez kudrlinek k cíli, je spíše ku prospěchu, stejně jako určitá naivita loutek. K tomu krásné melodie Angelo Michajlova a máme tu klasiku české televizní pohádky.

40% — Tak to máme za sebou. Princip nudy. Koprodukční projekt polských, českých a ukrajinských soudruhů, ve kterém podle polského scénáře a pod vedením polského režiséra hrají zasloužilí umělci jednotlivých národních kinematografií. Takovou to má zhruba kvalitu. *** Nyní podrobněji: Rozhodně přespříliš natažené. Na začátku jsem si myslel, že po pár dílech se ty tři vyšetřovací linie spojí v jednu a vytvoří se mezinárodní vyšetřovací tým, ale ono ne, každý stát si jel stále svoje, jenom si občas někdo z vyšetřovatelů odskočil tu do Polska, tu do ČR, tu na Ukrajinu. Vzhledem k tomuto faktu jsem se v celém příběhu jen velmi těžko orientoval, takže jsem to po pár dílech vzdal a už jsem na to jenom tupě zíral, veden pouze jediným zájmem: na konci zjistit, jak to vlastně všechno bylo. Překvapilo mě, když jsem se dočetl, že celý příběh se měl odehrát v průběhu deseti dnů, což dělá jeden den na díl, měl jsem pocit, že vyšetřování trvá aspoň půl roku. A časové údaje uváděné každou chvíli mi v tom nijak nepomohly — taky jsem nedokázal nic jiného, než je ignorovat. Odhalení pachatele neřeším, proč ne, ale jeho motivace ve stylu "dělal to takhle, protože byl magor" byla poněkud slabá. Stejně tak podle mě nebyla úplně obstojně vysvětlena úmrtí ostatních (postavy M. Fingera, M. Pechláta, R. Mikluše - tady už vůbec nechápu, proč se nechal zrakvit); jistě, jakýsi obskurní klub pro bohaté se zvrácenými službami a nějaká ukrajinská mafie, to by se asi dalo akceptovat, ale chtělo by to se tomu trochu více pověnovat, času na to bylo v průběhu těch deseti dílů dost. Taky jsem nepochopil "charaktery" jednotlivých vyšetřovatelů — Polák fetuje, Polka je vyšetřovaná inspekcí, Roden chrchlá (tady jsem si myslel, že to na konci bude hrát nějakou roli /"když v 1. dějství visí na stěně puška, tak se z ní v posledním dějství musí vystřelit"/; nehrálo), nějak to vyšumělo do ztracena. Ovšem závěrečný "souboj" mezi Rodenem a vrahem byl lahůdkový, takovouhle akci hodnou suchého britského humoru jsem opravdu nečekal. Co mi nevadilo, byl fakt, že všichni byli dabovaní. Proč by nemohli? Cizí filmy se taky dabují. Podle této logiky by se třeba Shakespearovy hry měly hrát jenom v angličtině (a Romeo a Julie snad dokonce v italštině, když se to odehrává ve Veroně)? Houby s octem. Jinou věcí je ovšem katastrofální kvalita dabingu, což nejvíc vyniklo v situacích, kdy čeští herci dabovali sami sebe (Roden, Taclík aj.). Čert ví, proč to bylo vytvořeno zrovna takhle, zajímalo by mě, jestli jsou autoři tohoto dabingu hrdi na svoji práci. Podle režiséra a autora scénáře se jedná hlavně o polský projekt, takže mě to až tolik neirituje, ještě že my Češi máme aspoň Jirku Stracha, ne že by byl bez chybičky, ale nad tímhle je tak o dvě ligy; anebo v poslední době podařené české seriály v produkci HBO. Takže na nějaký nepovedený polský Princip slasti sere Bílý tesák.

50% - Celkem příjemný film, žádné velké umění, ale dobrá oddychovka určitě. Překvapivě sympatická mladičká Lenka Kořínková, na které tehdy ještě nebylo poznat, jakým směrem se její herecká kariéra bude dále ubírat.

60% — Jedná se sice o český remake původního norského seriálu, takže zápletka bude jenom mírně upravená na naše místní podmínky, ale i tak se jedná o celkem zajímavý příběh. Zhruba v polovině jsem sice začal doufat, že pointa se stočí jinam, než se na začátku ukazovalo, ale nakonec se vrátila v zásadě do stejných kolejí. Koukatelné.

40% - Zpracování nic moc, Jaroslav Dudek uměl natočit dobré TV inscenace, ale taky dokázal některé pouze zrealizovat bez větší invence. Tohle je spíš ten druhý případ.

30% - Tuctová, tedy podprůměrná studiová detektivka tehdejší doby podle rumunské předlohy. Navíc zbytečně zdlouhavá. Tehdy platilo, že (POZOR, SPOILER) když nějaký hrdina chtěl odcestovat do kapitalistické ciziny, tak se nakonec ukázalo, že byl pachatelem. I když jste ještě absolutně netušili motiv, tohle bylo spolehlivé. Ten motiv se nakonec dostavil. A nejinak tomu bylo i tady.

60% - Příjemná zlodějská komedie, kterou jsem poprvé viděl v autobuse na lince Praha - Prostějov.

0% - Hlava nebolela ani tak draka, jako spíš mě. Tohle bylo naprosto příšerný, proti tomu i takové V peřině je vrchol kvality.