Robbi

Bravurní ukázka toho, že když se parodie vezme za správný konec, nemáte šanci se přestat bavit. Když jsem hovořil s panem Camelem, tedy Lubomírem Lipským, svěřil se mi, že si roli užil už jen proto, že má rád hudbu a na suzafon si doopravdy příjemně zapřeludoval. Už jen herecký výčet dokazuje, že se tu sešli snad všichni, co v tehdejší době ve filmu něco znamenali, k tomu už několikrát zmíněné komiksové dotvoření atmosféry z pera Káji Saudka s nádherně ironickými reklamními šoty ("Máš-li bol, zkus Harmol!"), prostě bez uzardění čistá pětka s upřímným titulem klasika. A vzhledem k tomu, že tu bylo hlášek více než dost, nabízím perlu v pěveckém podání Ivy Janžurové: "Bílá noha na ubrusu, dál je víc a špatně, včera bude bez fíkusu kýbl s vínem v šatně. Chladná vlna ze západu židle není tác, vystrkuje na nás bradu, udělala bác." Což rozštípne číšník v podání Karla Effy dotazem k Janu Přeučilovi: "Dobré, co? To víte, New York Tec, asi nějaká nová vlna!" A Přeučil reaguje: "Není to špatné, zajímavé texty." A to všechno, prosím, deset let před onou skutečnou a reálnou new wave!

Jeden z mála případů, kdy "dvojka" bídně nekulhá za jedničkou, možná i proto, že byla pojata v mnoha směrech odlišně - jen prospěl přesun do Evropy, nový Doylův kolega ztělesněný Fressonem dodal odlišný rozměr, Frankenheimerovo pojetí příběhu neublížilo a nápad se zdrogováním "Pepka" měl také hodně do sebe. Přesto však proti "Štvanici" tah na branku maličko upadá, ačkoliv i zde jsou patřičné přestřelky a na svou dobu dostatek efektů. A hláška filmu? Rozhodně cesta při uzdravovací kůře a povzdech "Pepka" Doyla při pohledu na blonďatou kočku se zmrzlinou: "Tu bych si dal!" "Zešílel jsi? Ženská v tvým stavu by tě zabila!" "Já myslel tu zmrzlinu, blbče!"

Jako jinoch střední školou povinný jsem tenhle film viděl v kině a rozhodně mě překvapilo, že Charnier utekl, "Pepek" Doyle a Buddy Russo museli změnit flek... a do paměti se mi vryla věta: "Kromě prahů jsem už sundal všechno!" Nemá smysl vyzdvihovat kvality tohoto snímku, rozhodně patří mezi špičku americké kinematografie. Osobně bych dal nejraději 4,5 hvězdičky, tu půlku musím strhnout za vskutku diletantskou sledovačku. Souhlasím s názorem zde uvedeným, že Francouzská spojka bude oslovovat i nadále.

Dva herecké koncerty v podání Audrey Hepburn a Petera O'Toolea, ovšem nesmím zapomenout ani na nezapomenutelného "Calveru" Eli Wallacha, který si uměleckého fanatika vystřihl s precizním zaujetím. Vzhledem k tomu, že ona Venuše je vlastně podobizna Nicoliny babičky, která pózoval svému manželovi, nejedná se až tak o krádež jako spíš o záchranu rodinné cti. Audrey tu předvedla naplno jemný komediální talent, podobně jako ve Správné dívce, Peter O'Toole přidává k detektivní logice i místy rozpačitý, ale neodolatelný šarm. Tenhle film se dá vidět pořád a stále, nevybledne.

Realita jde stranou, zanechává to ve mně jediný dojem - jsme nadlidé, u nás i sotva plnoletý talent dokáže zlikvidovat všechny a všechno, a ještě se vrátit bez škrábnutí zpátky. Ovšem pokud tenhle film skrytě soutěží s Hot Shot! v kategorii parodie, omlouvám se, potom je to minimálně na pět hvězd.

Už bylo několikrát řečeno, že každá doba s sebou nese zvláštní náhledy, a to na všechno. Tady se bude nadávat na stupidní tvůrce, kteří si dovolili udělat to, co v druhé světové válce bylo normální, že i desetiletý kluk mohl tahat brašnu s červeným křížem. A hned vedle bude oslavovat a sypat z rukávu hvězdičky dejme tomu za film Železný orel, kdy si teenager po několika dobrozdáních od stíhače-veterána vezme špičkový letoun a porazí s ním polovičku elitního vojska. Zkusme se zamyslet, co je větší nesmysl. Nedělám Boriskovi advokáta, ale rozhodně si nemyslím, že jde o totální blábol. Právě proto bych stejně jako paascha řekl - proberte se, ale myslím to opravdu trošku jinak.

Na tenhle film mám jednu speciální vzpomínku - v době své základní vojenské služby jsem ho promítal. Byly to čtyři poctivě zaplněné kotouče (jak se tu žehrá na délku filmu, tak to mohu potvrdit), a já při zavádění do promítaček prohodil druhý a třetí. A nikdo nic nepoznal. Pokud bych měl hodnotit samotný film, opravdu má dva velké nešvary: jedním je zmíněná délka (ale známe i rozsáhlejší díla) a druhým fakt, že se zajímavou látkou se tvůrci nedokázali popasovat lépe. Každopádně si rovněž myslím, že to je zajímavý pokus o spojení sil dvou značně rozdílných kinematografií, který je pro diváky dnes už jenom raritou. A jen na okraj, jediná významná ženská role, kterou ztvárnila Natalia Bělochvostikovová, patří rozhodně k těm lepším částem filmu, stejně jako pro někoho možná epizodní, ale zapamatovatelná postava Alaina Delona.

"Když nastoupí Metráček, dostanete na fráček" - nejsa děvčetem, trápícím se s nadváhou jsem tenhle film bral vždycky jako sbírku více či méně úsměvných scén, ať už s nádherně schůzujícím a ještě více podnapilým otcem v podání Lubomíra Lipského, dále již zmíněnou "hlasově kulometnou" tetičkou Helenou Růžičkovou, soustavně rozežraným bratrem Jaromírem Hanzlíkem či optimistickým tělocvikářem Bohouškem (Ladislavem Mrkvičkou), který by za svou snahu pomoci hlavní hrdince zdolat hrazdu byl v dnešní době obžalován z harassementu. Nemyslím si, že to je vysoce umělecké dílo, ale na rozdíl od mnoha nedávných či současných komedií si Metráček na nic nehraje a lze se u něj bavit. A propos: No co co co, řekl jsem džus, tak džus.

Kdyby to tu bylo na procenta, asi bych se klonil těsně pod 75 %. Je to samozřejmě výpravný epos, který si postava Alexandra Velkého zaslouží, ale bohužel místy poněkud rozvleklý. Je sice zajímavé dělat sondy do hlubin člověka, který došel tak daleko, ale v tomhle případě je to velice ambiciozně rozmáchlé, ale velkolepé gesto mnohdy zůstává nedokončeno či nedotaženo. Jsou tu i jiné někdy spíše komické úlety - těžko říci, jaký elixír si hadoložka Angelina Jolie v roli královny Olympias vynašla, možná nebohým plazům šmikala hlavičky a pila jejich vnitřnosti, protože v době, kdy je Alexandrovi pět vypadá tahle sebestředná postava úplně stejně jako o dvacet let později. Je třeba si uvědomit, že tehdy ještě nebyla fitka, plastičtí chirurgové a všechny ty liftingy a další vychytávky, takže tahle etapa by se asi na její vizáži poněkud promítla. Skladba herců je velice atraktivní, ale vedle Farrella si už nikdo příliš neškrtl. Vím, je to film o Alexandrovi, ale to je možná onen problém, proč těch hvězdiček není víc. Každopádně je však nutno Stoneovi přiznat, že odvedl práci typickou pro něj, tedy vysoce kvalitní a profesionální. Jen taková ta šlehačka navrch tentokrát chybí.

Rozvažoval jsem mezi čtytřmi a pěti hvězdičkami a zcela upřímně říkám, že to byl boj tuhý. Kladem filmu je bezesporu fakt, že Stone s věcnými důkazy nijak nekouzlí a nevyužívá je k tomu, aby divákovi vnutil nějaké zásadní rozhodnutí. On je jen postavou Tima Garrisona realisticky předkládá a nechává prostor pro hodnocení. Pokud to není celých pět, pak snad jen proto, že když už se Stone pustil do tak odvážného počinu, mohl ještě přidat maličko těch historických faktů. Rozhodně nejde o film natolik "plochý a nezajímavý", jak se některá periodika snažila pod dojmem, že někdo zpochybňuje v té době ještě platnou verzi Warrenovy komise, čtenářům naznačit. Dnes už se přiznává, že Kennedy byl v křížové palbě a Oswald vlastně vůbec střílet nemusel. JFK i přes varování, že to není film o atentátu je bravurně natočený skorodokument a bez uzardění bych ho vsunul mezi nejlepší díla kinematografie.