HERGImanCZ

Sen každého fanouška je tu! Třetí Deadpool je přesně ten typ filmu, kde se střetne nadšení fanoušků s názory nejednoho kritika. Film na vás primárně v první půlce háže jedno cameo za druhým. V rámci celé stopáže je tu plno narážek nejen na filmy od Marvelu, ale také na situaci za oponou (odkoupení Foxu Disneym, milkování oblíbených postav, apod.). Po celou dobu tu nechybí typický Deadpoolovský humor a krvaně odlehčená akce. Tady není moc co vytknout, snad jen, že ta dravost, choreografie a trefný střih nedosahuje kvalitám, které jsme mohli vidět u druhého filmu. Na druhou stranu při ohlédnutí na Marvel v posledních letech se stále jedná o extrémní nadstandard. Mírné nedostatky navíc perfektně zastiňuje úžasná chemie mezi hlavním duem. Čím déle jsem však z kina, tím více si zároveň uvědomuji, jak prázdná tahle našlapaně působící jízda vlastně je. Příběh je tak jednoduchý, že by se dal v jádru shrnout v pár větách. Některé navrátivší se postavy sice dostanou hezkou tečku, zatímco jiné by si zasloužily mnohem víc a působí spíše nevyužitě. Nemluvě o některých vtipech na úkor konzistence chování postav, kterých já nikdy nebyl fanoušek. Osobně jsem navíc v poslední době poměrně alergický na návraty postav po několika letech, kde je musíme vidět znovu bojovat za alespoň střípky toho, co při posledním setkání s divákem tehdy měly (do teď mě to bolí, Indi). A ano, vidět Deadpoola a Wolverina na jednom plátně, to jsme všichni chtěli. A každou scénu, kde spolu mají tyhle dva nějakou slovní přestřelkou či rvačku jsem si neskutečně užíval. Tenhle film zkrátka JE snem každého fanouška. Já sám si ale pořád pokládám otázku, jestli mi to vlastně stačí. Film rozhodně doporučuji, zábava je to od začátku do konce. Třeba si pak na mou otázku budete schopni odpovědět lépe, než to dokážu já sám.

Větší pachuť než po celé předchozí řadě... Tvůrci tu nakousli rovnou několik směrů, jak start nové řady pojmout. Bohužel se jim to ale zkrátka nepodařilo ukočírovat. Snaha o pomrkávání a občasnou parodii na špionské filmy zkrátka nefunguje, pokud nemáte co nabídnout, nebo se alespoň materiálu nechopíte novátorským způsobem. Návrat starého záporáka zase působí jako dohonestace a zahození vývoje daného charakteru. Nejlépe tak funguje samotná invazní linka, což je ale zkrátka málo.

Tohle si komentář ani nezaslouží, ale budiž... Po mnoho let vznikalo spoustu adaptací, které se opíraly o silné předlohy. Přeci je, když už někdo napíše knihu, postavy jsou promyšlené a od základu vybudované, takže napsat scénář je už brnkačka, ne? No a pak je tu film 365 dní, který ukazují, že i podle předlohy lze natočit totální koňské lejno. Nevím, zda je tady vina přímo na straně knihy, ale nehodlám to v tomto případě zjišťovat. Co ale vím, že sledujeme dvě naprosto nerelisticky napsané postavy, kterým by divák měl z nějakého záhadného důvodu asi fandit, aby si k sobě našly cestu. Přestože scénář sám naznačuje nějaké možnosti, jak by toto hledání si cesty mohlo proběhnout, nestane se tak. Místo toho se Laura vrhá do náruče svému únosci asi v polovině stopáže po událostech, kde si nejste jisti, zda k Massimovi opravdu začíná něco cítit, nebo se cítí jen provinile. Nadcházející sexuální scény, přestože jsou žhavé a dobře natočené, mohou v nejednom divákovi vyvolat pocit, že tohle není úplně v pořádku. Nechápání celého jejich vztahu vychází do velké míry i z dialogů, které jsou nepřirozené, plytké a působící jako z nějaké fan fikce. Massimo je prostě mafinán, má okolo sebe rodinu, vlastní kluby, na všechno má lidi, atd. Všechny jeho věty a chvástání se působí prostě tak genericky, že by takhle nekreativní snad nebyla ani AI. Přidejte k tomu náhodné hudební předěly, které jsou místy přerušeny jen na pronesení dvou vět, a občasný text písní naprosto nesouvisející s dějem na obrazovce a voila, máte bizarní výtvor, oproti kterému Padesát odstínů šedi působi sakra dobře.