Padesát odstínů šedi

Mám to za sebou a kupodivu nemám potřebu kydat na tuhle moderní romanci hnůj. Blboučký (ne tak roztomile jako třeba v Transformerech) a nesmyslný příběh v závěru i dojde k jakési pointě. Docela překvapivé, pokud jste děj neměli vyspoilerovaný předem. Dokonce ani nesklouzne k vyloženému Troškovskému hnoji. Herecky jde o příšernou změť nesympatických lidí, z nichž jediná poměrně sympatická postava je (onen chorobně postižený) pan Gray. Přítelkyně u toho usnula po první puse a já to zalomil když už jsem si myslel, že je konec (10 minut před koncem opravdovým). Dokoukáno na první Máj. Mám splněno. P.S: Elfmanova hudba velice příjemná. (01.05.2015)

Film, ktorý začne 5 minút pred záverečnými titulkami. Scénou, ktorá v ňom ako jediná vyvolá nejaké emócie. Zvyšok je príliš červenoknihovný a plytký na to, aby zaujal a umožnil s postavami čokoľvek precítiť, či vzbudiť záujem sledovať vývoj ich "vzťahu". Dakota Johnson hrá OK a je prirodzená. Jamie Dornan nie je prirodzený a hrá ako Affleck v Armageddone. A všetko s ním padá, pretože jeho komplikovaná a charakterovo zahalená postava má byť jadrom filmu, podobne ako bola jadrom Základného inštinktu postava Sharon Stone. Aspoň teda dúfam, že knižná predloha stojí na psychológii a nie na lietaní vrtulníkom a darovaných autách. Scéna jednania nad zmluvou je jedinou režijne kreatívnou vsuvkou v tejto šedo-šedej prázdnote. Ale pre film ako celok je nepodstatná. Najcharakteristickejšou scénou je tu hra na klavír po odpanení… Osobne ma potešila odpoveď ”Mňa” na otázku "A čo z toho budem mať ja?”. Pretože som na ňu, ja netrpezlivec, sám nikdy nevedel odpovedať, a radšej som obrátil list a hľadal inú, veci znalú adeptku. (17.02.2015)

Neznášam pankhartov čo zbohatli len kvôli svojim rodičom a nič v živote nedokázali a nepohnú ani prstom. Hlavnému hrdinovi v tomto filme ani to nestačí a musí byť dominantný ešte aj v sexe, inak sa mu jeho dvojcentimetrový čurák nepostaví. Nahota je na nule a ak boli vo filme ukázané aspoň kozy, tak aj to prevažne kozy pána Greya. Od úplného odpadu to zachránil fakt, ktorý je bežný aj v reálnom živote a to fakt, že jedna panna čaká na svoju prvú skúsenosť neskutočne dlho a nakoniec svoj pavučinou ovešaný veniec daruje aj tak tomu najväčšiemu debilovi, čo do konca života neprestane ľutovať. (04.03.2015)

Tady si někdo na telenoveláckých dialozích, bičíku a svázaných rukou pořádně nahrabal. Každý máme svou hernu – já v ní měl igráčky, stavebnici Chevu.. Pojďme se na umělé milostné scény v tomhle mediálním humbuku podívat bez předsudků. Časy se mění, co se v „ložnici“ odehraje, musí být jasně dané na papíře. Což je možná nejúsměvnější z celé téhle srdceryvné báchorky. Ona je docela naivka, která překvapuje zvláštními kroky, on je lehce zvrhlý boháč, který spíš dělá ramena a pak se miluje jako většina populace. Jen někde něco okoření. Nepovedlo se to u Twiglightu, stejně jako u filmů podle knih Dana Browna. Masivní zájem čtenářů, šup s tím na plátna. Tohle odpočinkové čtivo jde však ještě dál – volí lehké porno obalené tuctovou romantikou. Respektive se o pornu spíš mluví. Stačí dva kliky na netu a jsme v úplně jiném světě. Klišé se kupí, chemie bylo víc mezi Babičkou a Barunkou. Ve finále je to tak nakonec překvapivě konzervativní. Což je na tom taky vlastně úsměvné. Obal „must-see“ zase jednou dokonale zabodoval. (05.03.2015)

Film bez děje, bez emocí, beze snahy vyvolat k postavám sympatie a uvrhnout je do jejich kontroverzního intimního vztahu daleko hlouběji, než jen sepsat povrchní sexuální smlouvu a nechat je párkrát zalaškovat v chladném luxusním sídle bez náznaku jakékoli erotické atmosféry. Tohle měl dostat onehdy do rukou Stanley Kubrick, jehož Eyes Wide Shut strčí jen kreativní prací s mizanscénou a precizním vedením "nadržených" herců tuhle bezpředmětnou ptákovinu hravě do kapsy. Zbytečný film bez jediné zapamatování hodné scény či tvůrčí obrazové myšlenky, která by rutinní dění na plátně alespoň nějak ozvláštnila a zvýraznila.. Dvě hvězdy výhradně za Dakotu, které lze její herectví uvěřit, a za dvě pěkně odvedené erotické scény, které když už nic, tak minimálně výstižně charakterizovali celou formální úroveň filmu - něco mezi snaživým uměleckým pohledem na NIC a povrchní prezentací NĚČEHO, co je pouze okrajově nakousnuto a uchytí se maximálně jako užitečná pomůcka pro studenty středních filmových škol... 40% (10.10.2015)