Indiana Jones a nástroj osudu

Mojí mámě se ten film bude líbit. Zhruba s touhle myšlenkou jsem odcházel z pětky Indiana Jonese, která podlehla zvláštnímu fenoménu posledních let – ignoraci věku hlavního hrdiny. Pátý Indy by klidně mohl fungovat jako old schoolové dobrodružství, v němž Harrison Ford hlavně rozdává moudra, řeší hádanky a kraluje dojemným scénám, jelikož tohle všechno v osmdesáti zvládá na jedničku. V Lucasfilmu se ale místo toho rozhodli, že ho na sílu narvou do epického blockbusteru, který usilovně sype z rukávu jednu akční scénu za druhou.   Nástroj osudu vám tedy hodinu a půl hází do obličeje honičky a přestřelky často pochybné trikové kvality (a s velmi starým pánem v centru dění), jen aby se po „celém filmu“ konečně vyložily karty na stůl a začal ten opravdu důležitý příběh, k němuž snad nešlo dojít složitěji. Jakmile se začnou dít klíčové věci, je vlastně skoro konec – a vy máte pocit, že to celé sice bylo fajn, ale mohlo toho být výrazně méně, ocenili byste prokreslenější záporáky a nevadilo by vám, kdyby Helena byla opravdová postava a ne jen Phoebe Waller-Bridge hrající Phoebe Waller-Bridge.   Takže ano, bavil jsem se a občas jsem byl dojatý, ale chtělo to ubrat na prázdné akci, přisypat Forda v dramatickém módu a nechat si víc prostoru k řešení hlavního příběhu. Takhle je z toho jen slušná velkolepá oddechovka, která však na legendární trilogii kouká z opravdu úctyhodné dálky. (27.06.2023)

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)

Poslední Indyho dobrodružství bylo ve velkém stylu. Odehrává se totiž na zemi, ve vzduchu i pod vodou. K honičkám je využito všechno co se jenom trošku pohybuje, možná chyběl invalidní vozík, al jinak auto, moto, kůň, vlak, letadlo. Dominy jistě potěší že ani hrátka s bičem nebyla opomenuta, no a hlavně drandíme s jednou kouta světa do druhýho a všude společnost nám dělá postarší sympaťák v klobouku se kterým to celý tak báječně utílká. Jasné film má i svý mouchy, za tu hlavní bych uvedl Helenu, tam pochopit smysl jejího počínaní by chtělo asi dvě vejšky a kurz ženoznalectví navrch. Na druhou stranu dodávala filmu potřebný mladí, drive a špetku flirtovní lehkosti. Další zajímavou myšlenku ma film kolem gravitace, tak jak víme funguje na všechno a na všechny až na Indyho klobouk, ten z Indyho hlavy nespadne ani kdyby se mu nabízeli dotace EU za spadnutí.. Doufám, že až naše sociálně mimořádně empatická vláda uvidí čeho je Indy schopen v 80 let neprodlouží nám odchod do důchodu na 110 let. Jinak proti poslednímu Indymu nic nemám jedná se o poctivé digitální dobrodužství, které sice nedělal velký Steven, ale James Mangold taky umí o tom žádná. (27.06.2023)

DĚJINY JSOU PLNÉ CHYB, DR. JONESI, JDE JEN O TO, ČÍCH. Rozporuplné, ale ne nelogické, jinak viz též Douglase. Mangold není Spielberg a čas nezastavíš. Každému je jasné, že Indy už nebude takový, jako dřív (ale je to vůbec možné?) a fakt si nebudu stěžovat na pár horších triků, není mi totiž čtrnáct. Snímek rozhodně není bez chyb, vnímám je, ne že je, no jo, ale při sledování jsem se zároveň bál, smál a byl jsem dojat. Nedá se svítit, zatím zkrátka hodnotím více srdcem než rozumem a předpokládám, že s pětkou to u mě bude jako s dílem čtvrtým - podumám si, zhodnotím pro a proti, dám druhé zhlédnutí a pak něco možná přehodnotím. (29.06.2023)

Možná hodnotím trochu mírně, ale jako nenáročná zábava to ujde. Smysl natáčet dalšího Indyho s 70letým hercem teď neřeším. Úvod ve vlaku s mladým Fordem a vlastně všechny akční scény jsou fajn, scény, kde se mluví a snaží se vysvětlovat děj jsou slabší a trochu zmatené. P.W.B. není moc sympatická a nechápu, proč si autoři myslí, že si ji lidi oblíbí. Odteď SPOILER. Závěr ve starověku mě potěšil moc a vůbec jsem nepochyboval, že tam Indy zůstane. Bylo by to krásné zakončení života této postavy. Proto mě poněkud zaskočil (nemile, ofc) skutečný konec. Evidentně americkým bydlenkám na testovací projekci se konec nelíbil a chtěly, aby se Indy vrátil k Marion... Tak snad aspoň bude původní konec v bonusech na BluRayi...:/ (03.07.2023)