Indiana Jones a nástroj osudu

Nový Indiana Jones ve mně zanechal velmi podobné pocity jako předešlé Království křišťálové lebky – ráda znovu vidím tuto kultovní postavu na velkém plátně, ale člověk žije především z té nostalgie. Už to dávno není to, co to bývalo. A ne proto, že by Indýmu přibývaly vrásky a ubývaly svaly… ta nová pokračování už prostě nemají takové kouzlo a šarm. Indiana Jones ale stále zůstává oblíbený a tvůrci s tím dle mého názoru dost kalkulují. A také počítají s tím, že divák určitě spoustu blbůstek odpustí a u šílených akčních scén, které popírají fyzikální zákony, divák přimhouří obě oči, protože je to přeci Indiana Jones… Postavy jsou jinak sympatické, Madse Mikkelsena jako záporáka vždy vítám, ale do Šifry to má daleko 😊 Ráda jsem znovu viděla i Thomase Kretschmanna v roli nácka, jak jinak že? Tomu už to nikdo neodpáře. Abych to shrnula, pro mě to byla taková nostalgická oddychovka u které jsem ocenila pár odkazů na minulé filmy, ale jinak je to celé takové béčkové a zapomenutelné, neurazí, ale ani nenadchne. Slavné časy Indiana Jonese jsou dávno za námi, a poslední dva filmy už jen těží z té popularity, což je v dnešní době bohužel naprosto běžné… [Festival de Cannes 2023] (20.05.2023)