dopitak

Perfektní zpracování původního prvního dabingu včetně vypiplaných písní a překladů textů. Všechny dabované současné animáky by se mohly učit. Protože jsem ale povinnou četbu od Kiplinga četl (a nebavila mě), nenechám se od Walt Disneyho opít rohlíkem. Tvůrce "oficiálního textu distributora" je debil, protože Šírkán neexistuje.

Nostalgie? Rozhodně, Toni byl můj dětský hrdina. To finále v přístavu stejně jako fakt, že jsem tohle kdysi znal, se vynořilo z paměti až s posledním dílem. Ačkoliv velká část dialogů může být dnes hodnocena optikou latinskoamerické telenovely, hudba spolu s atmosférou Neapole a italská mafie koukající se pod prsty převažují kvality. Škoda, že je hodně scén interiérových, na ulicích to mělo skvělou šťávu. Naopak dnes ocením tělo Sophie Duez, což v premiérovém sledování ještě dobře nešlo.

Naprosto nevtipný film se scénářem slabším než moucha na smrtelné posteli. Předně to vůbec není komedie, není se čemu smát a ani polodobrovolné znásilnění se nedá při nejlepší vůli považovat za kdovíjakou taškařici. Kromě obou slečen dcer (Sandra Milo byla kus) není vůbec na co koukat. Tohle se Francouzům nepovedlo, a je dost s podivem, že tehdejší čs. dramaturgie po tomhle sáhla.

A role policie nic? Unylé, nudné, o ničem. Novináři jednající jako vyšetřovatelé. Doba, kdy myšlení lidí mohly formovat jedny noviny, protože kdo neměl televizi, na další masmédia mohl zapomenout. Tohle u mě nezachránil ani původní dabing z Barrandova. Hledat paralelu s dnešní dobou manipulací médii by mě ani nenapadlo.

Po zhlédnutí Alibi na klíč byla očekávání vysoká, a nenaplnila se. Blbá pařba, kde je velmi málo vtipných situací. O většinu se stará Jugnot sedící na gauči (doutník), ale rozhodně ne Lacheauova skupinka. Jako puntíčkář a šetřílek se nedokážu přenést přes situaci, že někdo demoluje cizí dům. Alice David moc pěkná.

Věrohodné. Přitom, kdybych vám řekl, že film bude o desetiletý žábě, co šlohne dvě nemluvňata a v zahradní chatce je bude vychovávat s budoucím ajťákem, tak si na zadek nesednete. Jenomže kamera, realičnost a jednoduchý příběh se povedlo zkloubit. Začátek popíše prostředí, v němž malá musí žít, druhá polovina už je taková snová a závěr totál úlet. Doporučuji, záběry na bratislavské periferie jsou moc zdařilé.

Náhodou zhlédnutý film u oběda, taková jednoaktovka a velké sólo pro pány Lipského a Větrovce. Ačkoliv se nejedná o nic zásadního v televizní tvorbě, zejména Větrovec podal uvěřeníhodný výkon (Lipský mi v tomhle přišel moc mechanický, rutinní). Tam budou pruty...

Perfektní iluze. Maloměstský život (nebo se snad jedná o velké město, ve filmu není poznat) amerického západu jedné jediné letní noci. Absolventi se střetávají, aby se příštího dne možná navždy rozešli do svých dalších životů. Postava DJ ďábla provází hlasem celou noc, jeho malé cameo je milé a dodává nádech tajemna. Jedno je patrné, život v amerických 60´ byl asi o padesát let před životem u nás, a řekněte sami, kdo by v téhle hudební éře nechtěl žít (já bez váhání, nemuset do Vietnamu). Letní filmy, to je moje. Velmi solidní dabing ČT 1995.

Trošku pel mel, Fukušima, Temelín, Černobyl. Přiznávám, Pripjať a jeho příběh mě zase nalákal. Ve skutečnosti dokument působí trochu jako alibismus čs úřadu pro atomovou energii. Jo to u nás v Temelíně, tady se nemůže nic stát. Přínos vidím v poprvé zfilmované výpravě do Pripjati (konečně někdo natočil, jak to vypadá na komerční exkurzi za valuty), a hlavně všech těch výpovědích českých Ukrajinců, žijících v oblasti. Někdo si musel dát práci vysbírat životní příběhy a natočit to. Hudební skupna hrající hity o výbuchu hodně navíc (a mimózní).

Podivnost mohla krásně modelovat atmosféru tohoto snímku. Vše kolem jaderné elektrárny, zastřené pochopitelným závojem tajemství a zahlazování stop. Jenomže my dvě hodiny sledujeme nesympaticky vypadající Meryl, která se chvíli chová jak kráva, pak divně a nakonec se dozvíte houby. Cher v době, kdy ještě nebyla tak vyhlazená. Pro Američany asi bližší téma.