kinderman

V popisce chybí Romantický, protože nikoli zápletka kolem atentátu na JFK, nýbrž vztah Jakea a Sadie tvoří jádro tohoto příběhu.

Je patrné, že film se teprve učil mluvit, nechybí ani poněkud teatrální přehrávání (ty neustálé hlavy a tváře v dlaních), ale jinak je Patrola vynikající proti/válečný film, který režisérský génius Hawks obdařil natolik vzrušujícími akčními scénami, že byly zahrnuty i do remaku, který pod stejným názvem vznikl o osm let později.

Hodnotím tříhodinovou televizní verzi (knihu jsem nečetl) a přišlo mi to dobré hned od začátku, kdy hudba P. Doyla okamžitě nastolí ono tísnivé "hele, ďábel".  Příběh vyniká černým humorem (není tedy doopravdy strašidelný) a to, že nezbytné věci jsou jen záležitostí fantazií zákazníků lze vysledovat v neustále se měnícím zařízení obchodu, jež se přizpůsobuje jejich touhám. Pak je ale chyba, že šerif (E. Harris tyhle lidové hrdiny uměl na jedničku, viz třeba Propast) vidí vzácnou sběratelskou kartičku s věnováním. Max von Sydow je fajn, ale na De Nira (Angel Heart) nebo Pacina (Ďáblův advokát) nemá.

Je skvělé, že po Bratrstvu neohrožených a Pacifiku vznikl vysokorozpočtový seriál vzdávající hold také posádkám bombardovacích letounů. Ať jsou hrdinové vyprávění ve vzduchu, nebo uzemněni v zajateckém táboře, jedná se se o napínavou a vtahující podívanou. Ta navíc disponuje majestátním ústředním hudebním tématem B. Neelyho a natolik zdařile sestříhanou úvodní titulkovou sekvencí, že mi pokaždé šel mráz po zádech, a když to přeženu, tak jenom ta by stačila na maximální hodnocení.

Když jsem film viděl před mnoha lety, odbyl jsem ho jako slabý, protože válečné akce je v něm skutečně sotva čtvrthodinka. Dnes oceňuju psychologické prokreslení postav, výborné dialogy a brilantní režii R. Walshe, díky které Battle Cry vůbec nepůsobí nudně nebo utahaně. Tu pátou (nezapomenutelnou) hvězdičku přihazuju za Dorothy Maloneovou v rudém svetru (bez podprsenky) a záběr, v němž se převléká do plavek a který Walsh a Hickox báječně vymysleli a zrealizovali.

Tvůrci v poslední sezóně změnili vizuál znělky, naštěstí nezměnili dobrý zvyk obsazovat do ženských rolí půvabné (byť pochopitelně druhořadé) herečky. Ačkoli je zde na můj vkus příliš mnoho odlehčených epizod, jejichž autorem je většinou Norman Katkov (Japonci, vdavekchtivé slečny, ba dokonce zatoulaná ovce), dám za pět, protože jednak Steve McQueen, jednak několik epizod (včetně té poslední) režíroval mladý Richard Donner. Jeho způsob záběrování se od televizních rutinérů liší natolik, že není divu, že si stejně jako McQueen udělal později skvělou kariéru na velkém plátně.

Půl hvězdičky sundám za úplný závěr, ale jinak jde o nadčasové dílo, které přesně ukazuje zhoubnost (ženského) uvažování "co tomu řeknou lidi". Tohle mentální nastavení žít tak, aby člověk vyhověl tomu, co si myslí, že si o něm myslejí ostatní, je cesta do pekel. Zvláštní kapitolu tvoří sobectví dětí, za které matka i v jejich dospělosti cítí zodpovědnost a je schopna obětovat svoje životní štěstí, jen aby ji nezavrhly.

Hodnotím po zhlédnutí první série (Gaillard, La Rochelle, Orléans, Alésie) + epizody 2 ze série následující (Rhodos). Tvůrci poutavým způsobem přibližují nejprve architekturu, posléze pak průběh jednotlivých bitev. Marně přemýšlím, co by se na tomto dokumentárním seriálu dalo ještě vylepšit, a těším se na Maltu a Konstantinopol.

Ať si kdo chce, co chce, říká, Athos je nejzajímavější a psychologicky nejpropracovanější postavou Tří mušketýrů (a tím nemyslím jen tuto adaptaci), Porthos se odminula poněkud umravnil, po Rochefortovi pořád ani stopy a lze jen hádat, kolikrát ještě Milady vstane "z mrtvých". Protože jde o jeden film (jen rozseknutý na dvě části), musí být hodnocení stejné, tedy absolutní. Nenudil jsem se ani chvilku.

Něco jako Rok na vsi říznutý Tornatoreho Malénou, kdyby ji napsali bratři Mrštíkové (Maryša) nebo Alois Jirásek (Vojnarka). Zvolený vizuál dodává silnému příběhu působivou atmosféru. Vedle krásné Kamily Urzedowské v titulní roli potěšil také veterán Miroslaw Baka.